• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Richard Wagner / hudební skladatel/     Německý skladatel Richard Wagner patří k nejvýznamnějším osobnostem v dějinách hudby a především v dějinách opery. Patří k těm tvůrcům, kteří výrazně ovlivnili vývoj opery, k těm, jejichž tvorba zapůsobila na většinu svých současníků a k těm nemnoha tvůrcům, kteří se již za svého života stali svědky své nesmrtelnosti. Kult Wagnerův trvá dodnes, má své kladné i stinné stránky. Každopádně posuzovat osobnost Richarda Wagnera není jednoduché, těžko lze oddělovat jeho soukromý život od jeho tvorby (kompoziční i teoretické) a filosofických názorů. O složitosti této osobnosti svědčí i neuvěřitelné množství knih, které Wagnerovi byly věnovány. A vznikají stále další, které se nezabývají jen Wagnerem samotným, ale i jeho potomky a jejich rozháranými vztahy. Richard Wagner se narodil 22. května 1813 v Lipsku v rodině policejního aktuára, který zemřel půl roku po Richardově narození. Za jeho skutečného otce je považován herec a dramatik Ludwig Geyer, byť se jeho otcovství nikdy neprokázalo.     Wagner od dětství vyrůstal obklopen hudbou a divadlem. Pomineme-li příležitostné studium hudby v Lipsku u C. T. Weinliga, musíme konstatovat, že byl samoukem. Jeho největší školou byla divadelní praxe – působil jako sbormistr ve Würzburgu, jako kapelník v Magdeburgu, dále v Königsbergu a v Rize. V letech 1848/49 se aktivně zúčastnil revolučních událostí a na jako „politicky nebezpečné individuum“ byl na něj vydán zatykač. Musel prchnout z Německa, našel azyl v Curychu, kde byl hostem obchodníka Otty Wesendoncka, kterému se za pohostinství odvděčil intimním poměrem s jeho ženou Mathildou, jejichž vztah dal vzniknout opeře Tristan a Isolda. V roce 1872 se usadil v městě Bayreuthu, kde byl 22. května položen základní kámen k Festpielhausu – divadlu, určenému výhradně k provozování Wagnerovy tvorby. Díky obrovské podpoře bavorského krále Ludvíka II. a dalších mecenášů se podařilo divadlo vybudovat. Bylo otevřeno začátkem srpna 1876 uvedením Wagnerovy operní tetralogie Prsten Nibelungův. Od té doby je Bayreuth kultovním místem všech ctitelů Wagnerovy tvorby, místem, kde se každoročně v červenci a v srpnu pořádá festival z jeho oper. Richard Wagner zemřel 13. února 1883 v Benátkách.     Jako skladatel se Wagner věnoval především operní tvorbě. V prvních třech operách hledal svůj vlastní kompoziční styl a vyrovnával se s díly svých nejvýznamnějších předchůdců i současníků: prvotina Víly je napsána pod vlivem Webera a Marschnera, Zákaz lásky zase pod vlivem Belliniho a Donizettiho a konečně na Rienzim je patrný vliv Meyerbeera a francouzské velké opery vůbec. Není bez zajímavosti, že si Wagner uvedení svých prvotin v Bayreuthu nepřál a dosud tam nikdy nezazněly.         První osobitou Wagnerovou operou je Bludný Holanďan, po ní následovaly dvě romantické opery Tannhäuser a Lohengrin. Zhruba od roku 1850 se začíná zabývat myšlenkou napsání tetralogie Prsten Nibelungův – zjela ojedinělého projektu v dějinách opery vůbec, skládajícího se ze samostatné předehry Zlato Rýna a tří dalších celovečerních oper Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. Během práce na tetralogii, která trvala čtvrt století, napsal již zmíněného Tristana a Isoldu a komickou operu Mistři pěvci norimberští. Epilog Wagnerovy operní tvorby tvoří mystický Parsifal.         Richard Wagner se intenzívně zabýval tím, jak má moderní opera vypadat. Uvažoval o tom teoreticky ve svých spisech, na řadě jeho oper můžeme dobře pozorovat, jak se jeho teoretické názory vyvíjely prakticky. Wagner odmítal číslovanou operu, jeho cílem bylo vytvořit tzv. hudební drama. Cesta k němu nebyla ovšem jednoduchá, byť byla přímočará. Po třech prvotinách píše Bludného Holanďana, který stál na počátku cesty k vytvoření hudebního dramatu.     Jaký cíl si vlastně Wagner vytýčil, jak ono hudební drama mělo vypadat? Především to měl být Gesamtkunstwerk, tedy souborné umělecké dílo, v němž všechny jeho složky (hudební, literární, výtvarná) měly být v naprosté jednotě. Proto si Wagner důsledně psal libreta ke svým operám sám. Po hudební stránce měl hudební drama tvořit tzv. sprechgesang, nebo-li zpěv vycházející ze správné deklamace, zcela oproštěný od koloratur a všech dalších prvků číslované opery, např. duet, ansámblů, baletních vložek atp. Hudba měla od prvních do posledních taktů díla být jednolitým tokem, založeným na tzv. nekonečné melodii. Hudebně stavebním kamenem mu byl tzv. příznačný motiv. Každá osoba, věc či určitá situace dostaly svůj motiv, s nímž Wagner důsledně, nikoli však schematicky, pracoval. V orchestru tak mnohokrát zazní to, co nemohlo být na jevišti vysloveno nebo to, co se jen odehrává v mysli některých postav. Orchestr vůbec u Wagnera hraje významnou roli. Instrumentace jeho oper je nápaditá, významné je užití žesťových nástrojů, doplněných specielně sestrojenými tubami, které měly vyplnit zvukovou mezeru mezi zvukem lesních rohů a pozounů. V některých divadlech právě žesťové nástroje mohou být příčinou silného orchestru, který kryje zpěváky na jevišti. Wagner si ovšem svá hudební dramata představoval uvádět v netradičním divadle, v němž by orchestr byl umístěn ve stupňovitě se snižujícím orchestřišti, kde právě nejsilnější nástroje měly být umístěny nejníže. Navíc toto orchestřiště mělo být zakryto, aby osvětlení hráčských pultů nerušilo obraz jeviště. Takto koncipován byl Festpielhaus v Bayreuthu.     Principy hudebního dramatu Wagner nejvíce uplatnil v tetralogii Prsten Nibelungův.

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ