Daniel Wiesner /choreograf, režisér/ Narodil se v roce 1947. Vystudoval choreografii na AMU, účastnil se studijních pobytů v Belgii (u M. Béjartaj, v Alžírsku, ve Francii. Dvacettři let působil jako choreograf a sólista baletu Národního divadla v Praze (1967-90), mezitím též jako choreograf ve Státní opeře v Brně, pedagogicky působil jako prof. choreografie na AMU.
Ještě při studiích získal dvakrát první cenu za choreografii na Celostátních soutěžích (1977, 1979). Za krátkou dobu si vydobil významné postavení jako choreograf pražského Národního divadla nevšedními a originálními celovečerními balety: Macbeth (hudba V Riedelbauch), Jennifer (L.Simon). Princ Bajaja (V. Trojan, J. Klusák), v Brně Ikaros (S. Slonimskijj, Pierot (Z. Pololáník), Dvojkoncert a Toccata e due canzoni (B. Martinů), Zkrocení zlé ženy (O.Flosmann). Jeho tvorba byla oceněna i mezinárodně: první ceny na televizním festivalu v kanadském Banffu 1987, dvakrát v Solzburgu za choreografii televizních oper Věčný Faust a Memento mori, na TV festivalu v Nancy za choreografii baletu V Kašlíka Dora.
V současnosti je režisérem a choreografem ve svobodném povolání a jeho tvorba sahá od činoherních režií (Shakespearův Macbeth, Strašidelný dům D. Fischerové), přes originální, dynamické režie oper (La Traviata, Carmen a skvělá Hubička v Ostravě, Orfeus a Euridika v Olomouci, Sedlák kavalír a Komedianti v Brně) až po české scénické premiéry muzikálů (Starci na chmelu v Olomouci a Zpívání v dešti v Ostravě). Jako režisér a choreograf často hostuje v zahraničí (světová premiéra baletu 451° Farenheitha podle Ray Bradburyho v Sofijské Opeře, dále ve Švýcarsku, na Maltě a v Portugalsku).
V poslední době se věnuje libretní tvorbě a jeho ideálem se stává, jak sám nazval, "vokálně-pohybové divadlo"... divadlo, které osciluje mezi operou a baletem, se vztahem k činohře, inspirované filmem (Mysterium pražského ghetta, Nero, Labyrint světa a ráj srdce, Franz Kafka atd... ). |