Karel Rendl - výtvarníktext z almanachu "Městské oblastní divadlo v ústí n.l." 1948-1949
KAREL RENDL, výtvarník
Karel Rendl - výtvarník ústeckého divadla v poválečné éře foto:
V ruce drží štětku a v hlavě stále nové nápady. Malovat začal již jako malý chlapec. Nejprve to byly různé nápisy a kresby na zdích. Později se zamiloval do divadelního výtvarnictví. Brno, Pardubice, Most atd. Tam všude poznali Karlíčkův smysl pro krásu barev. Patří k těm výtvarníkům, kteří mají návrhy hotové alespoň týden před premiérou a k těm malířům, kteří se svými obrazy nikdy „nešmelí". Je velice šlusný a málo kdy použíwá neslušných výrazů. Potkáte-li jej na ulici, s velikým baťohem na zádech, nedomnívejte se, že Kartiček holduje turistice, to si nese zaručeně lahvové pivo. Přejeme mu, aby byl v Ústí stále spokojen a aby alespoň jeden z jeho potomků dovedl tak mistrovsky zacházet s paletou a štětcem, jako to dovede sám táta Rendl. |
Několik slov o výtvarnictví
Nenávratně pryč jsou doby, kdy prostorové řešení scény bylo suverénně ovládáno divadelním malířem. To byla éra iluisionismu.
Dekorace byly malovány velmi pompésně, aniž byl brán zřetel a jakýkoliv ohled k obsahu hry. Dnešní pojetí jevištního prostoru postrádá těchto šablonou malovaných kulis, které dominovaly nad mluveným slovem herce.
Do tohoto vývojového procesu zasáhly různé malířské směry, jako privitivismus, kubismus, dekorativní stilisace a j. Avšak na všech byla velmi jasně patrna osobitost projevu, toho, či onoho malíře. Statické prostředí scény a náladovost, byly potlačeny. Místo toho je vytvářen prostor podtrhující účin slova a dramatičnost děje. — Tento novodobý konstruktivismus ryze divadelní, vyrůstá proto přímo z potřeb hry, režie i projevu herce.
K dosažení žádaného účinu bývá použito mnoho různých materiálů, jako na př.: rákosu, svítících barev, třpytivých látek, síťoviny, staniolu, lýka, různých plastických hmot atd.
Také montáží symbolického náznaku, s projekcí filmu, či světelného obrazu, možno vytvořiti atmosféru dynamického rozpětí. Přesto však, že scénické prostředí není vytvářeno jen výtvarníkem samým — je tudíž vždy skloubeno potřebou režie i hudby — bývá toto začasté cílem prudké palby kritiků.
Je těžko vytvořiti vždy na scéně prostředí, plně odpovídající potřebě dramatu a představě kritika, neboť dnešní divadlo těžce zápasí s naprostým nedostatkem materiálu, nezbytně nutného k provozu.
|