Petr Jonáš: Stručná historie ústeckého divadla
 historie, historické foto - slavnostní výkop při stavbě Městského divadla rok 1908
foto:
O stavbě divadla bylo měšťanským zastupitelstvem rozhodnuto v roce 1906. Pro stavbu, započatou v roce 1908, byl vybrán projekt vídeňského architekta Alexandra Grafa a 21. září 1909 bylo divadlo, postavené v pseudobarokním slohu, slavnostně otevřeno Grillparzerovou hrou Sapfó. V hlavní roli vystoupila Marie Pospíšilová, pražská rodačka, která byla pověřena řízením divadla. Pod jejím vedením získalo divadlo, které uvádělo klasické dramata, ale i opery a operety, velmi dobrou úroveň. První světové válka však přinesla úpadek ústeckého divadla. Na jejím počátku bylo divadlo na čas zavřené, v roce 1917 bylo spojené s teplickým divadlem a v jeho repertoáru převládaly kýčovité operety. V roce 1918 bylo zřízeno ústecké divadlo jako stálá scéna, řízená bezprostředně městem. Jeho repertoár t vořila díla špičkových světových autorů a záhy se začal uplatňovat i český vliv. Již v roce 1919 byla na ústeckém jevišti uvedena opera Dráteník a v roce 1923 opera Prodaná nevěsta, provedená vojenským souborem z Litoměřic.
|
 historie, historické foto - Městské divadlo kolem roku 1920
foto:
Do Ústí zajíždělo olomoucké divadlo a v roce 1927 zde poprvé hostovalo pražské Národní divadlo. Ve dvacátých letech začaly problémy s financováním divadla, které nakonec vedly městské zastupitelstvo k rozhodnutí neprovozovat divadlo ve vlastní režii, ale pronajmout ho a částečně subvencovat. Ve třicátých letech se na ústecké scéně hrál pestrý repertoár, zahrnující významná díla činoherní, operní i operetní. O tom, že to byl repertoár náročný, svědčí mimo jiné i uvedení opery R. Wagnera Mistři pěvci norimberští v roce 1934 a opery L. Janáčka Káťa Kabanová v roce 1935. Významnou roli při financování náročného provozu divadla sehrály příspěvky mecenášů. Nejvýznamnější mecenáškou byla paní Schichtová, která, bylo-li třeba, pomohla dofinancovat i tíživý deficit divadla.
|
 historie, historické foto - Městské divadlo kolem roku 1935
foto:
Období spolužití českého a německého divadla na ústecké scéně ukončily události roku 1938. Nebyl to jenom konec českého divadelního života v Ústí nad Labem, ale i konec rozkvětu německého divadla. Změna v řízení divadla poznamenala i dramaturgii, ve které převládaly Wágnerovy opery a klasické opery italské. Prodlužující se válkou se čím dál více prohlubovaly existenční potíže ústeckého divadla a na podzim roku 1944 byl jeho provoz zastaven. V hrůzných událostech roku 1945 bylo město poničeno, život v něm zpustošen a to, co nezůstalo v troskách, bylo smutnou, ale i nadějnou připomínkou jeho vznešené minulosti. Mezi zachovanými stavbami bylo i ústecké divadlo. |
 historie, historické foto - PRODANÁ NEVĚSTA z roku 1946
foto: foto: archiv SD
V květnu 1945 bylo divadlo převedeno pod českou správu a byl zde ustanoven činoherní soubor, který jako svou první premiéru uvedl Tylovu Fidlovačku. Vůbec prvním poválečným představením v ústeckém divadle byla Prodaná nevěsta, uvedená teplickým Divadlem severu. Po první sezóně byl činoherní soubor Městského divadla v Ústí nad Labem zrušen a 1. 8. 1946 byla zřízena Ústecko-Karlovarská zpěvohra, která působila v zimních měsících v Ústí nad Labem a v letních měsících v Karlových Varech. Součástí zpěvohry se stal Městský symfonický orchestr v Ústí nad Labem, doprovázející ústecká představení. Karlovarská představení byla v režii tamějšího lázeňského orchestru. První premiérou zpěvohry byl Smetanův Dalibor, uvedený 16.8.1946 v Karlových Varech a 28.9.1946 v Ústí nad Labem. V ústeckém divadle působil také operetní soubor, který svou činnost zahájil 14.11.1946 premiérou P. Audrona Loutky. V roce 1946 byl zřízen i provozní balet, který působil v tanečních výstupech oper a operet.
|
Na začátku sezóny 1947–1948 byl angažován vlastní divadelní orchestr a ústecké divadlo mělo svůj operní a operetní soubor, včetně provozního baletu. Ke konci sezóny však došlo k zásadní reorganizaci divadla. Operetní soubor byl přestěhován do Teplic a provozní balet rozpuštěn. V divadle zůstal operní soubor a v sezóně 1949–1950 byl zřízen samostatný baletní soubor, který jako svou první premiéru uvedl 25. 6. 1950 balet B. Martinů Špalíček. V téže sezóně byla divadla v Ústí, Teplicích a Mostě sloučena pod jedno ředitelství v Teplicích. Ústecké divadlo se znovu osamostatnilo na začátku sezóny 1952–1953 a záhy si získalo významné postavení v síti československých divadel. V roce 1956 vyjelo poprvé do zahraničí, aby v Drážďanech uvedlo dvě představení Smetanovy Prodané nevěsty. V témže roce vysílala Československá televize v přímém přenosu z pražského divadla Jiřího Wolkera ústeckou inscenaci Mozartovy opery Cosi fan tutte.
|
V roce 1967 byla zahájena rozsáhlá renovace ústeckého divadla. Podle projektu ing. arch. M. Maxy a ing. arch. A. Bergra byla vyměněna sedadla, v kuloárech položen mramor, stěny byly vytapetovány a veškeré malby a dekorativní prvky výzdoby divadla restaurovány. Byla také vybudována moderní osvětlovací kabina, vybavená paměťovým ovládacím pultem. Současně byla provedena přístavba administrativní části divadla a nová fasáda. Renovace byla prováděna za provozu divadla. Divadlo bylo uzavřeno pouze v lednu 1967, kdy soubor vyjel na zájezd do Švýcarska a Itálie s Mozartovým Donem Giovannim.
V roce 1972 bylo k divadlu administrativně přičleněno Činoherní studio. V tomto svazku existovalo až do roku 1991, kdy se znovu osamostatnilo.
 historie, historické foto - během rekonstrukce divadla 1987-1993
foto:
V roce 1987 byla zahájena generální rekonstrukce a dostavba divadla. Soubory opery a baletu přešly do náhradního prostoru ústeckého Domu kultury. Podle projektu ing. arch. M. Krejčíka, na kterém se dále podíleli zejména ing. Vl. Brabec v oblasti elektroinstalací, ing. K. Schovanec v oblasti divadelní techniky a arch. L. Špás v oblasti vnitřního vybavení, byl restaurován exteriér i interiér historické budovy. Bylo přitom dbáno na udržení památkové podstaty a identického výrazu pseudobarokního divadla, vyzdobeného secesním dekorem a mnoha uměleckořemeslnými výtvory. Výzdoba divadla byla navíc obohacena o umělecká díla současných výtvarníků zejména malbou na železné oponě P. Menše, bustami S. Hanzíka a plastikou M. Bílka. Divadlo bylo vybaveno moderní jevištní, osvětlovací i audiovizuální technikou a byly v něm instalovány varhany, postavené firmou Riegr-Kloss Krnov. V dostavbě divadla, jejíž dispoziční řešení bylo v roce 1991 přizpůsobeno aktuálním potřebám divadla, byly vybudovány sklady palet pro jevištní dekorace, řídící centrum měření a regulace, vzduchotechnika, klimatizační jednotky, televizní studio, zkušebny orchestru, operního sboru a baletu.
|
| Od 1.1.1991 bylo divadlo převedeno z působnosti Krajského národního výboru do působnosti Magistrátu města Ústí nad Labem. V roce 1992 se osamostatnilo Činoherní studio. V roce 1993 bylo Státní divadlo v Ústí nad Labem přejmenováno na Městské divadlo Ústí nad Labem. Rekonstruované divadlo bylo znovuotevřené 8.října 1993. Stalo se opět sídlem operního a baletního souboru a důstojným centrem kulturně společenského života města Ústí nad Labem. V roce 2004 bylo Městské divadlo Ústí nad Labem přejmenováno na Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem. V průběhu existence ústeckého divadla se na jeho představeních podílela řada vynikajících umělců, z nichž někteří dosáhli významných úspěchů na domácích i zahraničních scénách a někteří věnovali ústeckému divadlu celou svou uměleckou kariéru. Stopy, které zde zanechali, se staly trvalou součástí kulturních hodnot, které jsou zavazující pro generaci současnou i budoucí. |
|
