• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

RUSALKA - SLOVO REŽISÉRA... přípravy na operu Rusalka v Letním kině - na vše dohlíží i režisér opery pan Ladislav Štros foto: foto: Marek Russ Přijměte vyznání režiséra opery Rusalka, jež vzešla z lyrického libreta Jaroslava Kvapila a geniální hudby Antonína Dvořáka. V pokoře se před jejími autory ukláním, protože se jim podařil zázrak. Libreto svou povahou navazuje na nejlepší odkaz české slovesnosti a hudba kongeniálně míří přímo do našich srdcí a okouzluje naši duši. V podzimu svého života Dvořák složil dílo typicky české, slovansky hluboké, s citlivým vnímáním vnitřních hlasů přírody, s romantikou secese. Jako český režisér Rusalku chápu a inscenuji jako čistou pohádku. Každého z nás pohádky od dětství vychovávají ve víře, že boží spravedlnost existuje, že dobro, láska, pravda a odpuštění zvítězí nad zlem, nenávistí, lží a pýchou. A umělci jsou tu od toho, aby v nás tuto víru posilovali. Je to tak správně. Bez víry a bez pohádek život ztrácí smysl. Domnívám se, že sám Dvořák - člověk hluboce věřící a bytostně pokorný - chápal poslání této opery v podobném duchu. To proto si těsně před šedesátkou, na vrcholu své zralosti a světové slávy, vybral libreto začínajícího, třicetiletého autora, který se je marně snažil nabídnout ke zhudebnění jiným skladatelským veličinám své doby - Oskaru Nedbalovi, Josefu Bohuslavu Foersterovi, Karlu Kovařicovi a Josefu Sukovi. Byl to ale Dvořák, kdo v Kvapilově libretu rozpoznal víc, než další versi dobře známého příběhu o rusalce Undině, příběhu v 19. století již několikrát zpracovaného jak literárně, tak hudebně pro romantickou operu (Hoffmann, Lortzing, Čajkovskij, Dargomyžskij). Kvapil ve svých vzpomínkách O čem vím (1932) píše: "Když jsem na podzim r. 1899 psal libreto Rusalky, nenadál jsem se, že je píši pro Antonína Dvořáka ... Arci, potichu jsem si přál, aby si libreta nějak všiml. Znal jsem se s ním už léta, ale netroufl jsem si u něj zaklepat ... Myslím, že mne s Dvořákem sblížila moje láska k Erbenovi a tón balad Erbenových, jímž jsem se hleděl Rusalkou přiblížit, že pověděl Dvořákovi víc, než mohlo libreto samo". Dvořák pak hudbu opery, jejíž autograf měl 534 stran, zkomponoval jedním dechem za pouhých sedm měsíců od jara do listopadu roku 1900. Že to s podobnými náměty uměl, dokázal již čtyřmi symfonickými básněmi podle Erbenových balad a operní pohádkou Čert a Káča. Ovšem vrcholu svého operního umění doznal právě v Rusalce. Snad proto, že v ní znovu prožíval sny své mladické lásky k nedávno zesnulé sopranistce Josefině Čermákové, snad proto, že hudbu psal v náručí krásné české přírody na Vysoké, snad proto, že uměl nastavit sluch a srdce tradici své země a vzdát se melodii a rytmu české krajiny, podobně jako ve Slovanských tancích. Ale hlavně proto, že dokonale zvládal řemeslo své hudební profese a formu svého díla svěřil do rukou božích. Pevně totiž věřil, že člověk není jen hříčkou v božích rukou, že ho víra vede k dobrému cíli. Ta opera nese hluboké morální poselství o oběti a odpuštění. Dokazuje, že zlo je zaviněno pýchou narušeného srdce a lidskou nevědomostí. Mistr ve svém díle odhalil vyšší smysl lidských i přírodních událostí a jevů ve světle božího ducha. Opera již při premiéře v pražském Národním divadle v neděli 31. března 1901 učarovala posluchačům i kritikům. "Hudba Rusalky okouzluje snivou poezií pohádky, imponuje melodickým bohatstvím, originálními nápady v harmonii a rytmice, oslňuje barevným leskem instrumentace.", chválil Dvořáka dobový tisk s výjimkou Zdeňka Nejedlého, který tehdy napsal: "Vzniklo dílo v celkové intenci špatné, nečeské, nenárodní, neoriginální". A předpověděl, že Rusalka brzy propadne do zapomnění. Od té doby Rusalka na českých divadelních scénách zůstala a úspěšně pronikla i do světa. Za sto let jejího vzniku ji nesčetní umělci inscenovali v nesčetných podobách. U nás vytvořil nejúspěšnější inscenaci, jež vydržela na jevišti Národního divadla po třicet let a dočkala se 642 repríz, režisér Václav Kašlík se scénografem Josefem Svobodou. Skrze umění těchto tvůrců a dalších stovek inscenátorů vyzrála určitá česká hudebně divadelní mluva, kterou je třeba rozvíjet. Jsou pošetilí ti, kteří opovrhují národní kulturou a jejím duchovním dědictvím. Obávám se však, že žijeme v době divadla "Ohne Tabu", kdy se někteří naši umělci s jásotem vrhají do anarchistického zmatku idejí a forem jako posedlí touhou být za každou cenu originální - inscenovat všechno naruby, ničit tradice a zpřetrhávat kořeny, posmívat se a kálet na důstojnost života. Při současném zmatení hodnot patrně není daleko doba, kdy třeba Rusalka bude inscenačnímu týmu příležitostí k inscenování "peepshow s divoženkami" či jiných dekadentních hříček, zcela vzdálených původnímu záměru Dvořákova díla. Pravděpodobně se najdou i divadelní kritici a teoretici, kteří v takovém počínání přivítají Novou Avantgardu. Naštěstí už při tom nebudu. V dnešní době plné hrůzných obludností, v době, kdy tak často racionalizovaná krutost a neúcta k vydobytým hodnotám proměňuje svět v studené a syrové peklo, je pro každého člověka dobré vrátit se do světa geniálně zpracované pohádky, která končí odpuštěním, obětí, světlem a láskou: "Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všechno, čím klet jest osud můj, lidská duše, Bůh tě pomiluj." Ladislav Štros, leden 2001 více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ