• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Fidelio - zamyšlení režiséra slovo režiséra ... Byl jsem požádán o napsání článku s námětem "režisérův pohled na Fidelia". Uvědomil jsem si, že to je pro pisatele dost obtížný úkol. Vždyť za režiséra vždycky mluví představení a obvykle bývá nejpůsobivější to, když režisér není vidět. Co je platné, když si přečteme krásné články, nadšená vyznámí, pojednání chytrá tak, až jim není rozumět, leč inscenace tomu napsanému někdy vůbec neodpovídá. Z dlouholeté zkušenosti také vím, že málokdo si přečte režisérův článek. Operního diváka přece nejvíce ze všeho zajímají zpěváci. I já si pamatuji z prvního Fidelia především zpěváky. Ale také jméno režiséra. Nevím proč. Ryze podvědomě, dirigenta jsem zapomněl. Režisérem byl Ferdinand Pujman, který inscenoval prvního poválečného Fidelia v Národním divadle v Praze. Bylo mi sedmnáct, miloval jsem divadlo a vím jen to, že jsem byl tím dílem okouzlen. Až jsem se divil, že na všech představeních, která jsem viděl, se sešlo poměrně málo diváků. Snad to byla určitá poválečná averze ke všemu německému, možná jiná nálada doby, nikdo už nechtěl vzpomínat na zlé doby, možná i tím, že představení působilo stroze, ačkoli bylo prvotřídně nastudováno. Vždyť titulní roli zpívaly M. Podvalová nebo Z. Hrnčířová, Florestana B. Blachut, Pizzara S. Muž, Rocca E. Haken. Pěvecké špičky té doby! Tehdy mě zaujalo ještě něco: český text Pavla Eisnera! Zdálo se mi, že tak odpovídá hudbě, jako by skladatel na něj svou hudbu psal. Libreto je dílem J. Sonnleithnera a F. Treitschkeho, asi bychom moc o nich nevěděli, nebýt právě Beethovenova Fidelia. Měli za vzor Jeana Niclase Bouillyho. Ten zpěvák, herec, dramatik napsal na oslavu Velké francouzské revoluce libreto Leonora aneb Manželská věrnost. Bylo tak oblíbené, že ji zhudebnilo několik skladatelů (Graveaux, Paer, Mayr)Jak bychom si nevzpomněli na Smetanova Dalibora! Žena převlečená za muže! Kdo by tomu věřil? Copak je to zcela přesvědčivé? Jenomže v opeře to možné je, v tom je právě její síla! Všechno, láska, vzdor, oddanost, úpěnlivá modlitba, zoufalství, naděje -to vše je obsaženo v sopránovém partu Leonory. Najednou cítíme, když nás pěvkyně osloví svým výkonem, přesvědčí navíc i výrazem, že zapomeneme na všechnu realitu, která nás obklopuje v televizi a jsme prostě uneseni nádherou písní o svobodě. Tu také přijdeme na to, že vůbec nestačí slyšet dílo jen jednou, že nestačíme poprvé všechno pochopit. Vím to z vlastní zkušenosti. Za krátkou dobu jsem se s Fideliem setkal už ve své praxi. V Ostravě jsem zpíval prvného vězně, se skupinou sólistů jsem zpíval v Pizzarově vojsku a pak ještě v závěru opery onu "Ódu na lásku". Představení dirigoval R. Vašata, režíroval B. Hrdlička, kdysi velice známý, scénu navrhl J. Svoboda a podle jeho pozdějších slov, měl dojem, že ze všech svých pozdějších scén Fidelia, se právě v té ostravské nejvíce přiblížil Beethovenovi. Tehdy na mne nejvíce působil výkon L. Dvořákové v titulní roli. Další dvě inscenace jsem jenom pozoroval, ale zdá se mi, že nepřekryly mé první dojmy. Možná, že v letech šedesátých a sedmdesátých na nás silně doléhaly zážitky z našeho okolí. Až teprve po roce 1989! Jaká opera by se hodila na repertoár více, než právě Beethovenův Fidelio, navíc v roce 1990, v době Beethovenova výročí. Padly všechny hradby, modrá vlajka sjednocených, svobodných národů zavlaje nad celým světem! Jak jsem byl štasten, že jsem tu operu mohl uvést a režírovat! Ale za šest let už byla situace jiná. Zapůsobí na nás stejně tak silně píseň svobodě, v době plné protikladů? Změní se všechno příchodem ušlechtilého ministra? Nebo se jen změní šaty? Co se skrývá pod nimi? Jak oslovit svou inscenací diváky v Plzni? Sotva uplynuly tři roky, je tu nový úkol. Co se zase všechno změnilo? Není přece možné inscenaci opakovat. Jsou jiní pěvci, jiné divadelní podmínky, jiné obecenstvo. Jak by to dílo nekladlo zase spoustu otázek? Pěvec stojí před svízelnými problémy interpretovat správně notový zápis. Jak se vypořádat s problémem skladatelova instrumentálního vedení hlasů, najít styl, copak to nejsou stálé úkoly? Stejně se trápí režisér: dojme ten příběh někoho dnes, pochopí divák jeho smysl? A konkrétně zde, v Ústí nad Labem? Je tu mohutné Beethovenovo dílo, a není možné se opřít o něco jiného, něčím je zakrýt. To přece stojí za to, abychom se s ním "poprali". Všichni interpreti, mladí i staří, všichni diváci, kteří tak přestanou být jen pasivními posluchači, těmi kdo záhy zapomenou, ale těmi, koho dílo donutí přemýšlet a neustále se k němu vracet. Miloslav Nekvasil více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ