PŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKYPŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY - opera o třech dějstvích
I. dějství
V "suchém žlebu" se tetelí horký vzduch parného léta. Vážky, motýli a hmyz se v lesním zákoutí radují ze života a cvrček s kobylkou jim vyhrávají. Do stínu houštiny se uchýlí revírník, unavený pochůzkou po lese, aby si na chvilku odpočinul. Zdřímne si a netuší, že si ho lesní havěť prohlíží a že komár ochutnal na jeho nose kapku potu nasáklou alkoholem, neboť revírník se předtím zastavil v hostinci a to mu stačí, aby se opil. Když revírníkovi skočí na obličej žabička a probudí ho studenými tlapkami, rychle se vzchopí a vidí, jak na něho důvěřivě zírá liščí mládě. Sáhne po něm a už je drží za kožich: to bude pro kluky v myslivně zábava! Mládě naříká a volá matku - ostatní zvířátka se smutně dívají za odcházejícím člověkem s jeho kořistí.
Tak se ocitla liška Bystrouška u revírníků na dvoře a zakouší od lidí různá příkoří. Trápí ji ztráta svobody, touží po lese, a když kousne jednoho z kluků za to, že ji týral, ještě ji uvážou na provaz. Bystrouška se rozhodne k činu. Pronese buřičskou řeč k hloupým slepicím, pocuchá je a zakousne kohouta. Ve zmatku, který z toho vznikne, se zbaví pouta a uteče do lesa.
II. dějství
Bystrouška okoukala lidské způsoby a využije svých znalostí v novém prostředí. Aby získala bez námahy doupě, dopálí mrzoutského jezevce drzými řečmi a ještě mu noru znečistí, takže znechucený jezevec opustí raději dosavadní bydliště, v němž se Bystrouška vítězně usadí.
V hospodě U Pásků se sejdou přátelé, revírník, rechtor a farář, aby se potěšili kartami a pivem. Revírník vzpomíná dopáleně na lišku, co mu natropila a jak mu upláchla. Však on na ni vyzraje! Až na ni přijdou milostné touhy, zhloupne jako lidé a pak se jí dostane na kobylku! Přátelé odcházejí domů, ale země není pod jejich nohama pevná. Rechtor vzpomíná na Terynku a v podroušeném stavu vidí její obličej v květu slunečnice. Farář si nemůže vybavit autora jakéhosi řeckého citátu a revírníkovi se mihne před vratkýma nohama stín lišky. Bystrouška! Ale teď se už nedá chytit ...
V noci za měsíčního svitu sní Bystrouška o mladém lišákovi. Krásný Zlatohřbítek skutečně přijde, dvoří se půvabné lišce, přinese jí darem králíka, kterého ona tak ráda - a aby bylo učiněno zadost i formálním zvyklostem, dají se oba oddat u datla. Lesní obyvatelé se s nimi radují a vystrojí jim slavnou svatbu.
III. dějství
Na podzim se v lese potká revírník s Haraštou, obchodníkem s drůbeží, který si rád zapytlačí a revírník mu to zazlívá. Oba mají spadeno na Bystroušku, protože jim řádí mezi slepicemi a zajíci. Bystrouška už přivedla na svět řadu mláďat a poučuje je: tahle divná věc s nastraženým zajícem je past! A když se objeví Harašta, předstírá, že je poraněna a kulhá, zavádí ho na neschůdnou stezku, aby někde upadl a natloukl si a ona mu mohla vybrat nůši s kačenami. Ale tentokrát jí hra nevyšla, jak si představovala, Haraštova střela ji nakonec zasáhne.
U Pásků se dovídá revírník, že Haraštova nevěsta dostala nový rukávník z liščí kůže. Tak vida! Bystrouška ... Revírníkovi je jí nějak líto. I nebohý rechtor je smuten. Terynka se vdává za Haraštu. A farář se odstěhoval jinam! Pojednou se společnost U Pásků cítí opuštěna.
Revírník jde opět na pochůzku po lese. Zase přijde květen, zase budou mladí lidé věřit v lásku, život bude pokračovat v nových proměnách. Revírník pozoruje zvířata kolem sebe. Podívejme se , skokánek - ten ho přece nedávno probudil svými studenými tlapičkami. "Totok nejsem já," ohrazuje se skokánek, "totok beli dědóšek!" Za tak krátkou dobu se tedy vystřídala dvě pokolení. Jak život prchá! A co tahle liška, jako by z oka vypadla Bystroušce! Revírník ji popadne a odnese domů. "Ale tentokrát si tě líp vychovám," říká lištičce, "aby lidé o mně a o tobě nepsali v novinách."
|
