Muzikál Casanova měl světovou premiéru na zámku v Hluboké nad Vltavou v roce 2012 a jeho autoři Zdeněk Barták a Petr Markov jej napsali pro zdejšího intendanta Zdeňka Pikla. Po pěti letech se dílo dočkalo premiéry v dalším kamenném divadle – nově jej nastudovalo Severočeské divadlo v Ústí nad Labem.

Muzikál Casanova není publiku neznámý. Krom zmíněné světové premiéry na Hluboké se s velkým úspěchem hrál také na jihokorejském Daegu International Musical Festivalu, v pražském Divadle Broadway či v rámci Divadelního festivalu v Rychnově nad Kněžnou. V Ústí nad Labem Casanovu velmi precizně zrežíroval Tomáš Christian Brázda ve spolupráci s choreografem Vladimírem Gončarovem.

Herecké obsazení hlavních rolí nabízí ústeckému publiku až neobvyklou plejádu muzikálových hvězd. Průvodcem i komentátorem děje je zejména pro dámy charismatický Marián Vojtko v úloze hraběte Valdštejna. Ten po řadě démonických postav vytvořil postavu „charakterního pána s hůlkou“ naprosto přesvědčivě.  Titulní Casanova má pak hned tři představitele: Coby zhruba desetiletý chlapec se dokázal prosadit Jan Christian Brázda, který si nic nezadal s daleko slavnějšími alternanty, jako je Filip Antonio. Největší pěvecká zátěž leží na Casanovovi v nejlepším věku, kterého spolehlivě odehrál a odzpíval chomutovský rodák Jan Urban. U Martina Novotného (Casanova senior) jsem sice poněkud postrádal přirozenou noblesu, kterou měl první představitel této role Zdeněk Pikl, ovšem během večera se rozehrál k velmi sympatickému výkonu.

Pak zde máme trojlístek dam. V roli americké emancipované dívky Adély Bullitové zazářila Eliška Ochmanová, pěvecky suverénní a herecky dobrá, ať už v poloze lehce nafrněné, anebo naopak niterné, kdy vzpomíná na svého otce prostřednictvím nejjímavější  melodie celého muzikálu. Jeden z nejlepších výkonů večera pak předvedla Zuzana Benešová coby Líza, která excelovala jak v písních původních, tak ve vypůjčené Mozartově árii Non pin andrai . Její soprán zněl průzračně čistě a nepostrádal zajímavou barvu. V čistě komediálním partu roztoužené hraběnky Karolíny z Dubna se uplatnila lehce přehrávající Radka Fišarová. Že Fišarová zpívá brilantně víme již dávno, jako komička však „česká Edith“ překvapila.

Zdeněk Barták se ve svém muzikálu Casanova představuje publiku opět jako znamenitý melodik, který dokáže napsat chytlavý hit,. V inscenaci je hned celá řada dobře zapamatovatelných melodií, ať už se jedná o písně Ameriko má, Pan důležitý, Čest, duet Fracek či ústřední téma Hleď vzhůru k výšinám, které zazní ve více obměnách. Zatímco například Píseň o cti má až heroický náboj, nechybí ani vysloveně romantické duety, temperamentní sborovky ani skladby vysloveně žertovné, které interpretuje již zmíněná postava hraběnky Karolíny a také Bednář, kterého s krásnou nadsázkou v Ústí odehrál Radovan Snítil. Všechny melodie nápaditě zaranžoval  a nahrávku pořídil Daniel Barták. O invenční a především pohybově přesnou choreografii se postaral Vladimír Gončarov, funkční a pohlednou scénu navrhl režisér Tomáš Brázda, který zároveň ještě stihl nastudovat úlohu hraběte Branického. Upravené dobové kostýmy pochází z původní inscenace Divadla Pikl.

Ústecký Casanova nabídl laskavou a vkusnou zábavu a jeho premiéra po právu sklidila dlouhý standing ovation. Divadelní příběh známého svůdníka přilákal na krásnou hudbu a dobrodružný milostný příběh i primátorku Ústí nad Labem Věru Nechybovou, která navštívila netradičně dokonce obě premiéry a ocenila nejen dílo samotné, ale také repertoárový záběr ústeckého divadla, které bohužel už řadu let tíží nelehká finanční situace. Snad mu vtipné a zábavné inscenace, jako je Casanova, pomohou nejen přežít, ale i se rozvíjet.