Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.
V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.
Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 20.11.2024 ve 13.00 hod. Zasedání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.
E-mail: severoceskedivadlo@seznam.cz
Telefon: +420 210 082 134
Bohéma – chudí penězi, bohatí láskou„Lidé zemřou – vlády se změní – ale Bohéma bude žít navěky!“ Mimořádný rozkvět italské opery v 19. století vrcholil nástupem verismu. Verismus je směr omezený národně i žánrově. Je záležitostí výhradně italské operní tvorby konce 19. a začátku 20. století. Jeho název je odvozen z italského slova vero, které znamená pravdivý. Autoři veristických oper skutečně od začátku usilovali o hudebně dramatické ztvárnění příběhů společensky pravdivých, osvobozených od romantické idealizace. Šlo jim o odraz skutečnosti, o co nejvěrnější kopii životních faktů a lidských charakterů. Veristé vyhledávali libreta na sociálně vyhraněné náměty ze současného života, které řeší nelehké životní situace. Tyto naturalistické tendence se projevovaly i v dalších uměleckých odvětvích jako je literatura, drama a výtvarné umění. Verismus byl jednou z reakcí na Wagnerovo hudební drama. Tento směr italského realismu v opeře zahájila dvojice úspěšných aktovek Pietra Mascagniho Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír, 1890) a Ruggiera Leoncavalla I pagliacci (Komedianti, 1892) a jeho vývoj završily opery Giacoma Pucciniho. Tito skladatelé navázali na některé opery G. Verdiho, hlavním zdrojem však pro ně bylo mimořádné dílo francouzského skladatele – Bizetova Carmen. K verismu bývají řazeny i opery Pucciniho současníků a následovníků, Eugena d’Alberta, Alfreda Bruneeau a Gustava Charpantiera.
Libreto Puccinimu napsala proslulá autorská dvojice operního verismu, Luigi Illica a Giuseppe Giacosa, s nimiž skladatel poprvé spolupracoval na Manon Lescaut. Puccini byl neústupný a důrazně vyžadoval vyhovění svých požadavků. Po náročné práci bylo libreto hotovo začátkem roku 1895. V Bohémě se jim podařilo skvěle vylíčit volnomyšlenkářskou nespoutanost pařížských umělců – básníka Rodolfa, malíře Marcella, knihomola Collina a hudebníka Schaunarda. Na pozadí jejich přátelství se odehrává dojemný příběh chudého Rodolfa a křehké nemocí oslabené Mimi, jež byli chudí penězi, ale bohatí láskou. Shodou okolností začal v téže době komponovat na tentýž námět operu Ruggiero Leoncavallo. Puccini svou Bohému dokončil dříve, asi po osmi měsících kompoziční práce, v listopadu 1895 v Torre del Lago na břehu jezera Massaciuccoli mezi Viareggiem a Pisou, kde se usadil. Opera má dramatický dějový spád, obsahuje krásná hudební čísla (Musettin valčík, velký kvartet ve třetím jednání, Collinova árie o plášti…). Všechna čtyři dějství jsou z hlediska hudební tektoniky propojena motivickou prací (některé motivy převzal ze svého Capriccia sinfonica, komponovaného v době milánských studií) a jsou svým zasazením do prostředí v zajímavém vzájemném kontrastu. Premiéra byla v divadle Teatro Regio v Turíně 1. února 1896. Očekávaný úspěch se však nedostavil.
Vedle kritiků nepřijalo Pucciho operu dobře ani obecenstvo, i když o propadáku řeč být rozhodně nemohla – v dané sezóně v Turínu byla inscenace uvedena 14krát. Premiéru dirigoval v necelých devětadvaceti letech Arturo Toscanini. Později v premiéře dirigoval ještě dvě další Pucciniho noviny – La fanciulla del west (Děvče ze zlatého západu) v Metropolitní opeře v New Yorku (1910) a Turandot v milánské La Scale. Už tehdy měl tento mladý umělec vysoké umělecké cíle a progresivní zásady. Zápis skladatele mu byl posvátný a dobře cítil nutnost reformy operní interpretace. Proto v zájmu dramatické pravdivosti nedovolil při premiérovém představení Bohémy žádné primadonské pěvecké manýry, žádné opakování árií. Bylo to nezvyklé a operní obecenstvo bylo zklamáno. Teprve za čas, když Bohému uvedlo v roce 1897 Palermo, kde si již obecenstvo „přišlo na své“, zahájila tato opera vítěznou cestu po Itálii, a pak celým světem. Sympatiemi k Bohémě i k jejímu tvůrci se netajili známí umělci H. Mann, B. Brecht, A. Schönberg, I. Stravinskij. Přestože do doby vzniku Bohémy v Paříži Puccini nikdy nebyl (poprvé se tam podíval až u příležitosti tamní premiéry Bohémy v r. 1898), C. Debussy v dopise Emanuelu de Fallovi napsal, že nezná nikoho, kdo by tak přesně vyjádřil atmosféru Paříže té doby v hudební řeči jako právě Puccini v Bohémě.
více o tomto představení... |