„Nakažlivé tempo“ taneční inscenace Cikánské kořeny/í
Z recenze: „Baletní soubor ústeckého divadla uvedl projekt, který se dotýká aktuální problematiky – vztahu Romů s pouličními skupinami skinheadů. Autorka námětu a libreta je slovenská režisérka a choreografka Dana Dinková. …závažné téma převedla do příběhu o „lásce na pranýři“, kde Rom Čoban je osudově zamilován do bílé dívky Dary.“
„Představení je vystavěno na dynamických sborových akcích – přinášejí jiskru, živelnost a nápaditost, kterou jim dodal Jaroslav Moravčík spolu s Danou Dinkovou. Moravčík je zřetelně ovlivněn svým působením ve SLUKu, jeho choreografie je prodchnuta stylizovanými folklorními prvky; rytmický doprovod mnohdy vytvářejí tanečníci sami hrou na nejbizarnější nástroje (do kbelíku tlučou zvonem na uvolnění odtoku, hrají na plastové láhve apod.). Sborové taneční kreace jsou plnokrevné a temperamentní stejně jako hudební doprovod Gorana Bregoviče, nejvýraznějšího skladatele Balkánu – pochází ze Sarajeva a jeho hudba doprovázela řadu filmů (např. Underground Emira Kusturicy či Královnu Margot Patrice Chéreaua). Přirozenost tanečního projevu a na druhé straně výrazná pohybová zkratka (například zdařilý obraz svatební hostiny), s níž tvůrci vyprávějí příběh, jsou hybnou silou inscenace, která se těší velké oblibě již od roku 2001, kdy byla premiérována ve Státní opeře v Bánské Bystrici. Spontánnímu projevu pak kontrastují duety dvou hlavních protagonistů, kde jde více o strukturování tvarů nežli o vyjádření emocí. Vladimír Gončarov se v titulní roli Roma Čobana představil jako zdatný tanečník, plně se oddal hereckému projevu své postavy a obdařil ji jistým charizmatem. Natalie Vasina je technicky zralá interpretka, jejíž Dara je temperamentí i lyrická. Sborové scény si zatančil ústecký soubor s chutí, kdy tanečníci při nastudování zjevně podlehli Moravčíkovu espritu – ten jej nakonec sám předvedl při premiérové děkovačce v „nakažlivém“ tempu.“ |