• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Motýlí křídla v žáru spalující lásky Giacomo Puccini - hudební skladatel foto: www.operabalet.cz     Mimořádný rozkvět italské opery v 19.století vrcholí v jeho poslední třetině nástupem verismu. Tento kompoziční směr do značné míry odpovídá naturalismu v literatuře (ital. vero znamená pravda). Hudebně dramatické dílo se opírá o příběhy, nabité vyhrocenými konflikty postav. Giacomo Puccini představuje v Itálii verismus zdokonalenou technikou bel canta a bohatě instrumentovaným orchestrem. Ve čtyřiceti letech je Puccini ceněným autorem a respektovanou autoritou v operním životě Evropy i za oceánem.     Roku 1900 jede do Londýna, kde se hraje Bohéma a Tosca, a zabývá se myšlenkami na zhudebnění dantovského triptychu o peklu, očistci a ráji, Bídníků V. Huga či Cyrana z Bergeracu E. Rostanda. V Londýně mu ale padne do oka v malém divadle Duke of York hra Američana Davida Belasca napsaná podle vyprávění Johna Luthera Longa o půvabné japonské gejše a americkém námořním důstojníku, který pošlape její lásku. Jemná poezie příběhu o motýlu, jenž si v žáru lásky spálil křídla, se mu zdála vhodná pro zhudebnění. Exotický námět z cizokrajného prostředí, soustředěný na dramatický osud přitažlivé hrdinky, obestřené pikantním kouzlem nepoznaného, plně uspokojoval vkus většiny tehdejšího publika. Připomeňme, že exotické opery byly v té době velice oblíbené (Lakmé, Aida, Afričanka., Lovci perel, Iris Pietra Mascagniho – jejíž vliv na Pucciniho novou operu je nesporný).     Libreto opět napsali osvědčení Luigi Illica a Giuseppe Giacosa (už Manon Lescaut, Bohéma i Tosca). Puccini komponoval doslova s nadšením. Výsledek však byl neočekávaný a překvapující: po tříleté práci opera při premiéře 17. února 1904 v La Scale propadla. Příčina nebyla jedna, rozhodující z nich byla ta, že opera byla únavně zdlouhavá, vadil i civilní vzhled obou hlavních mužských představitelů. A konečně: objevily se opět citáty vlastní Pucciniho hudby, publiku už dobře známé (Bohéma, Tosca). Autor se hned po premiéře pustil do přepracování. Přepracovaná Butterfiy měla premiéru 28. května téhož roku v Brescii. Hudba překvapovala posluchače patřičnou dávkou drsnosti pod vlivem dosud neslýchaných prvků z mimoevropských tónových systémů, atmosféru představení podtrhovalo opticky zvláštní prostředí, které skýtalo velkolepé řešení scény a kostýmů. Opera má řadu scén, jejíchž působivost tkví jako ve většině Pucciniho děl v nádherně zpěvné melodice Krásná, bohatá, klenutá kantiléna je hlavním výrazovým prostředkem jeho oper. Pucciniho hudba je osobitá, téměř neměnná v dílech mládí i stáří, jeho kompoziční sloh je tak vyhraněný, že úryvky z jeho děl pozná snadno i jen průměrně v operní hudbě orientovaný posluchač. V Butterfly řeší Puccini látku lyričtější než v Tosce. Této lyrické atmosféře přizpůsobil také harmonický a orchestrální výraz. Nelze tu v pravé slova smyslu hovořit o ovlivnění impresionismem, nicméně v harmonické a orchestrální práci zřetelně vystupuje do popředí snaha po změkčení, a to nepochybně příkladem impresionismu. Téměř impresionistickými barvami orchestrálního zvuku a harmonie hraje výborné symfonické intermezzo, vystavěné na hlavních motivech opery, které velmi poeticky interpretuje křehké kouzlo květy provoněné japonské noci a závratnou plnost lásky Čo-Čo-San, dychtivě čekající na návrat manžela. Použitím wagnerovských leitmotivů, zaměřených na osobu, předmět, myšlenku či situaci Puccini významně ovlivnil výstavbu díla – udělal z něj hudební drama. Pucciniho hudebně dramatický styl směřuje od tradičního oddělování uzavřených forem k jednolitému hudebnímu proudu. Vlastní árii – jako hudební číslo v obvyklém stylu – zde skoro nenajdeme, kromě árie, která vyrůstá od piana do dramatického vzepjetí Un bel di vedremo. Madama Butterfly plně uspokojí dnešního diváka, který má rád epičnost, barvité prostředí, zvukově pestrou a výborně instrumentovanou hudbu. Při práci na své nové opeře se Puccini seznámil s autentickou japonskou hudbou, aby ji v opeře mohl citovat nebo z ní alespoň vycházet při tvorbě svých japonských melodií. Poprvé totiž píše operu na geograficky exotický námět. Některé se v Butterfiy odrazily věrně, jiné poskytly jenom své aroma. Sbíral informace o asijském rytmu a melodice. Puccini nemínil vytvářet jakýsi vlastní, umělý „japonský“ svět. V archivních zápisech si ověřoval folklorní japonské zpěvy, jejich specifický rytmus a zvukovost tradičních nástrojů. Zásluhou vstřícné rodiny japonského velvyslance pozorně vnímal spád řeči, způsob mluvy, gesta rukou, zacházení s vějířem… Inspirační zdroj skladateli poskytla představení herečky Sady Yacco na světové výstavě v Paříži. Dále Puccini studoval japonskou architekturu a náboženství a poslouchal fonogramové válečky s tradiční japonskou hudbou...     Oblíbeným je toto dílo také zásluhou ústřední postavy, něžné Čo-Čo-San, a jejího jímavého osudu. Galerie Pucciniho operních postav je představována především ženami – Tosca, Manon, Turandot,… Osud nešťastné ženy je na scéně pro něj vším. Dokonce byl obviňován z „dekadentního feminismu“! Madam „Motýlek“ patří mezi nejlépe prokomponované ženské role světové operní literatury. Z okouzlující a zároveň silným citem okouzlené, důvěřivé dívky se mění v těžce zkoušenou ženu a matku, strádající trýznivými předtuchami ztráty pro ni nenahraditelného osobního štěstí. Zároveň si je Plakát Adolfa Hohensteina  předjímá tragické finále opery    vědoma, že podle kruté morálky své země musí zvolit dobrovolnou smrt, vlastní rukou a krví smýt potupenou čest. S konečným poznáním zrady umírá a zároveň odpouští – rineta et felice – zavržena a tak šťastná.                                                 (Z knihy K. V. Buriana: Puccini a jeho doba) více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ