Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.
V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.
Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 20.11.2024 ve 13.00 hod. Zasedání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.
E-mail: severoceskedivadlo@seznam.cz
Telefon: +420 210 082 134
Edith Piaf19.12.1915 Paříž – 10.10.1963 PlasscasierMotto:
Měla život tak smutný, že se zdá až příliž krásný na to, aby byl pravdivý. Sacha Guitry (z knihy Simone Berteautové - Edith Piaf) Narodila se jako Edith Giovanna Gassionová v ulici Belleville před domem číslo 72 na peleríně hlídkujícího policisty. Její matka Anita Maillardová byla pouliční zpěvačkou a vystupovala pod uměleckým jménem Lina Marsa také v cirkusech, otcem byl akrobat Louis Gassion. Matka si jí nechala pouhé dva měsíce a jako batole ji posadila na běžící pás Editina hektického, horečnatého života plného skandálů. Do dvou let byla u babičky, kde se místo vody pilo červené víno, do sedmi let v Bernay, kde se místo vody pilo červené víno, do sedmi let v Bernay v „salónu“ otcovy tety, kde se o ni staraly a ze zanedbané slepoty ji vyléčily její chůvy – prostitutky. Když trochu povyrostla, živila se s otcem po ulicích zpěvem a akrobacií a od patnácti se Paříží protloukala sama. Dala si umělecké jméno Huguette Elias, zpívala po ulicích, ale také v dívčím triu Zizi-Zorette-Zuzu. V osmnácti Maličká Edith porodila zedníkovi Louisovi Dupontovi dceru Marcelku, ale ani mateřství ji neodvedlo od pouliční kariéry, a přišlo první angažmá v nočním podniku Juan-les-Pins. Zde v ulici Troyon vstoupil do jejího života Louis Leplée s nabídkou vystupování v kabaretu Gerny’s, ve kterém byla programní kuriozitou, atrakcí „Môme Piaf“ (žabec, vrabec). Po Lepléeho vraždě, kdy také ona byla mezi podezřelými a častým účastníkem policejních výslechů, zpívala po biografech a v podniku Odett. Zemřela jí dcera Marcelka, kterou pohřbila za peníze získané praxí nejstaršího řemesla na světě. V jejím životě se objevil Raymond Asso a udělal z ní, spolu se skladatelkou Margueritte Monnotovou hvězdu šansonu. Pravidelně vystupovala v Nice a konečně již jako Piaf ve vysněném pařížském A.B.C. Měla úspěchy, miliony, cestovala, prošla milostnou epizodou s Paulem Meurissem (vystupovala s ním v autobiografické hře Jeana Cocteaua Lhostejný milenec.) Přišla válka a Edith zpívala po zajateckých táborech, pomáhala emigrantům se získáváním dokladů a natáčela film Montmartre nad Seinou. Žila s novinářem Henrim Contetem, po něm přicházeli další – její impresário Louis Barrier, Yves Montand, který byl prvním z řady zpěváků, ze kterých udělala osobnosti šansonu. Skončila válka a Edith zpívala a mj. podporovala devět členů skupiny Kamarádi písničky. V roce 1947 přišlo první z mnoha turné po USA. Mužem jejího života byl v té době slavný boxer Marcel Cerdan, který jednou po jejím naléhavém telefonátu, aby se rychle vrátil z turné do Paříže, vyměnil lodní lístek a nasedl do letadla, které ztroskotalo. Prožívala katastrofu soukromí a její světská sláva prožívala euforii – se svými šansony předstoupila např. před anglickou princeznu, pozdější královnu Alžbětu. Na její životní scénu vstoupili Charles Aznavour a Eddie Constantine. Piaf se pokoušela i o úspěchy na divadelních prknech v Achardově muzikálu Malá Lili. Začala série jejích autonehod, k alkoholu začala přidávat morfium; pokoušela se o sebevraždu. V roce 1952 se vdala za Jacquese Pillse a prožila čtyřletý černý sen, kdy se pohybovala mezi léčebnami a zájezdy, nedozpívala koncerty a vracelo se vstupné. Vystupovala v Carnegie Hall v New Yorku a tři měsíce v pařížské Olympii. Vztahy s Georgem Moustakim a Douglasem Daviesem provázely další autonehody. Po švédském turné přišel vyčerpávající americký „vražedný“ zájezd. Novým partnerem se stal skladatel Charles Dumond; Edith prodělala opět několikanásobné léčení ze závislosti na drogách a alkoholu, podstoupila další operaci. V roce 1963 se podruhé vdala, ženichem byl Théo Sarapo – její poslední o dvacet let mladší láska. Malá drobná žena nebyla krásná, ale znamení Střelce jí dalo charisma, instinkt, velké a široké srdce, netrpělivost. Její náručí prošlo mnoho slavných mužů (mnoho slavných i díky ní), bezejmenných vojáků i kamarádů z „mokré čtvrti“. Podváděla a byla podváděna, využívala slavné a byla zneužívána, slibovala a lhala, utrácela i rozdávala. Musela žít rychle a vyzpívat své dojemné, syrové a světabolné šansony, jakoby tančila na osudové hladině písku přesýpacích hodin, která se přelila v jejích osmačtyřiceti letech. Bez tak příkladně „špatného života“ by se nikdy nestala geniální a legendární Piaf. z knihy Simone Berteautové - Edith Piaf více o tomto představení... |