• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Hello, Dolly! – hit (nejen) 60.let     V roce 1956 má Broadway nový hit, který trhá návštěvnické rekordy. Hraje se nepřetržitě šest a půl roku a dočká se 2 717 repríz. O čem je řeč? O muzikálu A. K. Lernera a F. Loeweho My Fair Lady. V té době ale nikdo nečeká, že o osm let později přijdou jiné hity, které tento rekord bez problémů překonají: muzikály Hello, Dolly! a Šumař na střeše.     V šedesátých letech se muzikálová scéna začíná pomalu, ale jistě proměňovat: kromě pokračujícího proudu klasické broadwayské produkce totiž na druhé straně vzrůstá počet představení reagujících na neklidnou politickou situaci. O slovo se začínají hlásit černí a bílí bojovníci za občanská práva. Tisíce Američanů demonstrují proti válce ve Vietnamu. V 60. letech snad v Americe neexistovala jediná oblast, kterou by nezasáhly mocné společenské otřesy. Není se tedy čemu divit, že „nepokojná 60. léta“ vnesla pohyb i do oblasti muzikálu. I když na jedné straně najdeme v této době desítky slabých produkcí, vzniklo také několik muzikálových novinek, které se dodnes vrací na jeviště celého světa.         Jednou z nejvýznamnějších osobností, která v 60. letech vstupuje do dějin muzikálu, je skladatel a textař Jerry Herman. Narodil se 10. 7. 1931 v New Yorku a již od šesti let hrál výborně na klavír – a jak by taky ne, když jeho matka byla učitelkou hry na klavír! Herman však brzy ukázal, že má na víc: na univerzitě v Miami, kterou absolvoval v roce 1954, se totiž projevil jako nadějný skladatel a textař. Psal a skládal revue pro tamější univerzitní divadlo a zároveň režíroval a vytvářel výpravu. Školním divadlem by se ale neuživil, a tak si ve stejné době přivydělával jako pianista – a kde jinde než v newyorských nočních klubech. V 50. a 60. letech pak začíná spolupracovat s broadwayskými a off-broadwayskými divadly, a tak se záhy na Broadwayi objeví jeho první muzikál Mléko a med (Milk and honey, 1961). Tři roky předtím, než Joseph Stein píše svého Šumaře na střeše, přišel Herman s dílem, které umístil do Izraele – a dočkal se poměrně značného úspěchu. Hlavními hrdiny však byli Američané, kteří jsou v „zemi zaslíbené“ na výletě; podobně jako v Hello, Dolly! muž a žena středního věku – v tomto případě vdova a „ženáč“, který však se svojí manželkou nežije: Ruth a Phil. I když pociťují vzájemné sympatie, příběh happyendem nekončí – pouze příslibem, že Phil požádá o rozvod a s Ruth se znovu setkají v Paříži…       Pouhé tři roky na to však následoval Hermanův největší hit, muzikál Hello, Dolly!, který se stal zároveň jedním z nejslavnějších muzikálů (nejen) 60. let. Pro libretistu Michaela Stewarta se stala východiskem hra amerického dramatika Thortona Wildera Dohazovačka, avšak její kořeny – a základní zápletka – sahají ještě dál: možná až do římského divadla k Plautovi. Jisté však je, že před Wilderem zpracovali podobný příběh o dohazovačce dva dramatikové – Angličan John Oxenford (1812-1877) ve hře Skvěle strávený den a následně mnohem slavnější Rakušan Johann Nepomuk Nestroy ve hře Chce si zašpásovat. A jak se hra z roku 1842 dostala přes oceán? Jednoduše: v roce 1933 si ji všimla další významná osobnost evropského divadla, režisér Max Reinhardt a na námět upozornil právě Wildera. A tak vznikla „poameričtěná“ hra Obchodník z Yonkers, která měla premiéru v Reinhardtově režii na Broadwayi v roce 1938. Wilder ji však o dvacet let později přepracoval. A Dohazovačka, přímá předloha Hello, Dolly!, už byla na světě. Libreta se ujal Michael Stewart (1924-1987) – a jednalo se o jeho třetí, zato nejúspěšnější vstup na Broadway.     Premiéra muzikálu Hello, Dolly! se konala 16. ledna 1964 v St. James Theatre na Broadwayi v režii Gowera Championa. V hlavní roli dohazovačky, vdovy Dolly Leviové, se představila Carol Channingová. Úspěch byl obrovský: „Dolly“ se dočkala 2844 repríz, a tak na sebe dlouho nenechala čekat ani filmová verze v režii Gene Kellyho s Barbarou Streisandovou v hlavní roli (1969). Ústřední hit celého muzikálu Hello, Dolly! ve společném podání s Louisem Armstrongem oběhl celý svět tak rychle, jako žádný jiný muzikálový song. Hra překonala všechny broadwayské rekordy, dokonce i úspěch zmíněné My Fair Lady. Za období, během něhož se uváděla, se v hlavní roli vystřídalo dokonce sedm představitelek.       Herman už slávu, jakou získal s Hello, Dolly!, sice nikdy nepřekonal, přesto vzniklo ještě několik povedených muzikálů. Třetím v pořadí, který přišel o dva roky později, byl muzikál Mame (1966) s další velkou ženskou hrdinkou po Ruth a Dolly – tetičkou Mame. Dámou, která žije poněkud bohémským životem, avšak přijde o všechno díky krachu na burze. I z ní se stane vdova – dokonce na svatební cestě a pozná, že ze synovce, kterého dostala do opatrování, se stal snob… Její život a nezdolný optimismus však nekončí – jde dál…     Z pozdějších  let vynikly především dva muzikály – Mack a Mabel (1974) a Klec bláznů (La Cage aux Folles, 1983), která se ihned po premiéře rozlétla úspěšně po světě i přes své poměrně skandální téma: příběh dvou mužů Albína a Georgese, kteří spolu žijí přes dvacet let a společně vychovávají syna jednoho z nich. Ten se však chce oženit a neví, jak by své „podivné“ rodiče představil rodičům oné dívky a předvede směsici komických výstupů a řady zápletek, které pochopitelně končí happyendem. Albín navíc vystupuje pod uměleckým jménem Zaza v transvestitním kabaretu, kde Georges moderuje a právě řada těchto výstupů je i součástí tohoto muzikálu, který vznikl podle stejnojmenné, francouzské činohry Jeana Poireta (1976). Ta měla takový úspěch, že byla vzápětí zfilmována ve francouzsko-italské koprodukci pod stejným názvem a v americké pak jako Ptačí klec. Muzikál pak vznikl na zakázku jednoho amerického producenta. Byl jím Allan Carr, který navštívil původní francouzskou komedii v Paříži a i přesto, že neuměl ani slovo francozsky, vycítil, že se publikum baví a rozhodl se námět přenést do Ameriky. Přizval si tedy skladatele Jerryho Hermana, dramatika Harveye Fiersteina a za režiséra si vybral Arthura Laurentse, mj. autora libreta k West Side Story.     Světová premiéra se konala roku 1983 v New Yorku. Georgese hrál Gene Barry, jenž byl znám jako představitel detektivů a westernových rolí v televizi a Albína George Hearn, známý jevištní zpěvák. Tisk usoudil, že jejich herectví bylo tak přesvědčivé. Nikdo nezapochyboval, že kdokoli z nich je ve skutečnosti gay….         Ve stejném roce, v němž se konala premiéra Hello, Dolly!, dokončili pánové Bock, Harnick a Stein muzikál, pro jehož námět se inspirovali z povídek spisovatele Šoloma Alecheima. Premiéra se konala ve stejném roce a divácký úspěch Hello, Dolly! Nakonec ještě předčila – dočkala se totiž 3 242 představení… Byl jím Šumař na střeše (Fiedler of the Roof). Vedle Hello, Dolly! a muzikálů Funny Girl (1964) a Muž z kraje La Mancha (Man of La Macha, 1965) se stal nejúspěšnějším muzikálem 60. let. Tehdy nikdo netušil, že o čtyři roky později vtrhne na Broadway něco, co opravdu nikdo nečeká: rock a s ním i muzikál, který se vymykal všem broadwayským konvencím – Hair (Vlasy)… Monika Brabcová více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ