• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

8 OTÁZEK PRO CHOREOGRAFA A ŠÉFA BALETU VLADIMÍRA NEČASE Vladimír Nečas, šéf baletu MDÚL (únor 2004) foto: Louskáček se vrací na ústecké jeviště po 5 letech od svého posledního uvedení a shodou okolností se potkává na repertoáru s dalším baletem P.I.Čajkovského. Čím je Louskáček význačný v jejich vzájemném porovnání?     Ano, Louskáček se vrací po 5 letech a tentokrát ho baletní soubor vytváří ve spolupráci s dětským baletním studiem SD Ústí nad Labem. Uzavírá řadu baletů Čajkovského, do které patří  Spící krasavice a Labutí jezero, které naši diváci mohli a mohou vidět. Jde o balet také klasický, ale viděný dětským zrakem, hrdinou je dívenka, která ještě žije v dětském světě, ale má již své romantické, dívčí sny. Setkal jste se s tímto titulem již dříve, jako tanečník i později jako choreograf ?     Jako tanečník jsem se samozřejmě setkal s tímto titulem několikrát. První má role byla právě myška v tomto baletu, když jsem chodil do baletní přípravky ND v Praze, pak na studiích v Petrohradě jsem tančil kavalíry ve školním představení a nakonec v baletu ND Praha jako dospělý tanečník. Z čeho vychází vaše choreografická koncepce? Preferujete spíše „klasiku“?     Vychází z klasiky, nelze asi říci, že ji preferuji nebo nepreferuji. Jde o vkus a přístup k látce, kterou je zde hudba Čajkovského. Jistě by šlo pojmout Louskáčka třeba jako taneční divadlo - sondu do duše dospívající dívky, ale já jsem názoru, že poezie hudby si říká právě o klasické ztvárnění. Někteří členové ústeckého baletního souboru jsou absolventy pražské konzervatoře, kde působíte jako pedagog už 17 let. Jak prožíváte setkání se svými žáky?     Svých žáků mám v Ústí několik, známe se dlouho a rozumíme si většinou dobře a pokud ne, tak si dovedeme promluvit s oboustrannou upřímností. Na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy vyučuji od r. 1990, své žáky samozřejmě rád vidím na jevišti a i v sále, ale nejen je, snažím si nalézt pozitivní přístup ke každému členu našeho malého baletního kolektivu. Balet je pro vás více radost nebo dřina?     Radost. Hudba, zvuk živého orchestru, divadlo, vůně zákulisí včetně zaprášených sufit, možnost něco vytvořit a být u procesu zrodu představení, pomoci zkušeným i mladým tanečníkům najít svou polohu role a pomoci jim i technickou radou, to jsou věci, které mi nezevšedněly a vážím si jich. Někdy jsem unaven, ale pokud vidím dobrý výsledek, na únavu rychle zapomínám. Kdy jste se rozhodoval pro taneční dráhu – jak to bylo? Předcházelo něco,  nějaké zájmové kroužky?     Zdědil jsem náklonnost k tanci a baletu po mé matce, která tančila v ND a zažila i např. Sašu Machova a spoustu jiných mistrů tance. S ní jsem již jako dítě chodil do divadla, když ona tančila a nasával atmosféru představení. Hudba byla pro mne něco kouzelného a já jsem chtěl moci jednou na tuto krásnou hudbu tančit. Nelituji, že se mi to podařilo, tím spíše, že jsem u divadla poznal i pár výjimečných lidí po lidské i profesní stránce. I když někteří jsou již bohužel na „druhé straně“, nikdy na ně nezapomenu. Po dlouhé aktivní dráze tanečníka jste se stal choreografem, posléze šéfem baletu. Jak k tomu došlo?     Přirozeným během času. Po skončení aktivní dráhy sólisty baletu ND Praha jsem učil klasický tanec a scénickou praxi klasického tance na Taneční konzervatoři a dostal jsem nabídku na místo baletního mistra v Liberci v divadle F.X.Šaldy. Po roce jsem se dozvěděl o konkurzu na místo šéfa baletu v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem a v roce 2000 jsem se jím stal. Choreografiemi jsem se začal zabývat až po několika sezónách v našem divadle a to na přímé vyzvání bývalého ředitele SD Petra Jonáše. Dobře si uvědomuji, jak je těžké vytvořit smysluplnou choreografii a nelepit jen kroky. Proto jsem měl a mám velkou pokoru před výzvou něco postavit a tím více, jde-li o celovečerní titul.     Vesměs jde o klasické balety, kde je běžné využívat částí dochovaných choreografií tradičních, prostě proto, že jsou natolik dokonalé a stylové, že je třeba diváky s nimi seznamovat. Naopak jiné části baletu, lze podle mého názoru ztvárnit vlastním přístupem, ovšem při zachování stylu, tak, aby takové dílo mělo jednu tvář a styl. Třeba balet Coppélia jsem kromě dvou sólových partů postavil zcela podle vlastní představy. Na co, jako choreograf, máte chuť do příštích sezón?     Chuť a reálné možnosti, či potřeby, jsou dvě rozdílné strany mince. Nutnost kompromisu mezi těmito aspekty je dnes všudypřítomná v každém divadle. Proto je třeba myslet především na diváka a nabídnout mu to, co uvidí rád a co ho zaujme, ovšem bez laciného podbízení. Samozřejmá je úzká spolupráce s ředitelem a naším dramaturgem. Nebudu zatím konkrétní, ale věřte, že na to co balet nabídne v příštích sezónách, myslím velmi často a ve velmi konkrétních rysech.

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ