• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

„Jé, jsem slavný!“, aneb Příběh Leonarda Bernsteina Leonard Bernstein - 1983 foto: www.operabalet.cz    Skvělý skladatel, dirigent, klavírista a hudební teoretik – to všechno byl Leonard Bernstein, jeden z nejvýznamnějších komponistů dvacátého století. Do dějin hudebně-zábavného divadla vstupuje ve stejné době jako skladatelská dvojice Lerner a Loewe, autoři slavné My Fair Lady a  rok po premiéře Rodgersovy-Hammersteinovy Oklahomy, která znamenala zásadní zlom v dějinách muzikálu – v roce 1944. Jak to všechno začalo…     Leonard Bernstein se narodil v městečku Lawrence ve státě Massachusetts a jako většina jeho kolegů-skladatelů byl tento „rodilý Američan“ židovského původu. Jeho otec Samuel Bernstein se totiž narodil v okolí řeky Korčik, mezi Kijevem a Rovnem, v ukrajinské části oblasti vyhrazené Židům a stejně jako jeho otec byl určený pro dráhu rabína. Tato myšlenka ho ale příliš nenadchla, a tak se v šestnácti letech rozhodl opustit Rusko a odjet za svým strýcem do Spojených států. A byl úspěšný – z původního čističe ryb se totiž postupně vypracoval až na vedoucího vlastní kadeřnické firmy. Ve 25 letech se pak oženil s Jennií Resnickovou, která se pro změnu do Ameriky přestěhovala z malé vesničky nedaleko Beresdiva. Mladému  páru se pak 25. srpna 1918 narodil prvorozený syn, kterého pojmenovali Luis. Bernstein však toto jméno nikdy nepoužíval, v šestnácti letech si jej nechal úředně změnit a stal se tak jednou provždy Leonardem.     Nejstaršímu synovi poskytla rodina slušné vzdělání, a tak po hebrejské škole nastoupil v jedenácti letech do Veřejné latinské školy v Bostonu. Zajímavé je, že ačkoli se později stal slavným pianistou a skladatelem, až do deseti let prý nejevil o hru na klavír zájem – o to s větší intenzitou se jí však věnoval později, což přineslo své ovoce, a tak ve třinácti letech poprvé vystoupil na veřejnosti. První zkušenosti s divadlem pak získal poměrně originálním způsobem – rozhodl se totiž pořádat show v domě v Sharonu, v němž trávil s rodiči a se dvěma sourozenci prázdniny. Právě zde vedl Leonard zkoušky, navrhl scénu i kostýmy, tiskl vstupenky a sám i hrál. Jeho první produkcí se v roce 1934 stala Bizetova Carmen, k níž společně se svým kamarádem napsal nové libreto, hrál na klavír a zároveň sám zpíval roli Carmen. Později velmi rád uváděl anglické operety z dílny Gilberta&Sullivana.     Není proto divu, že Bernsteina hudba lákala čím dál víc, a tak se rozhodl dát jí přednost před výnosným rodinným businessem – jeho otec totiž slavil značný úspěch s vylepšeným přípravkem na trvalou. Leonard však v jeho stopách nešel, začal studovat na Harvardu a na hudebním institutu ve Filadelfii. Intenzivně se věnoval hře na klavír a pod vlivem skladatelů Dimitri Mitropoluse a Aarona Coplanda napsal svou první symfonii Jeremiáš (1944). On the Town – první úspěšný muzikál     Již o rok dříve, v srpnu 1943, slavil svůj úspěch jako dirigent – Arthur  Rodrzinski si jej totiž vybral jako svého asistenta k orchestru Newyorské filharmonie, a tak se slavným dirigentem Bruno Walterem mladý Bernstein vzápětí řídil koncerty, které byly živě přenášeny rozhlasem. Ve stejném roce píše hudbu ke krátkému baletu Fancy Free (Nespoutaný) na němž poprvé spolupracuje s choreografem Jeromem Robbinsem. Ve spolupráci s ním později vznikne i jeho nejslavnější muzikál West Side Story… Bernsteinův první balet byl poměrně úspěšný, a byl to právě Robbins, který přišel s nápadem rozvinout jej do muzikálu. A tak vzniklo dílo, s nímž oba poprvé vstoupili na broadwayskou scénu: muzikál On the Town (Ve městě), jehož premiéra se konala v prosinci 1944 a jistý broadwayský kritik se o něm vyjádřil jako o jednom z „nejsvižnějších muzikálů, které se kdy ve městě objevily“. Autory libreta tehdy byli Betty Comdenová a Adolph Green, dvojice, která se později proslavila např. muzikálem Zpívání v dešti (1952). Muzikál Ve městě vyprávějící o třech námořnících, kteří na 24 hodin opustí loď a ocitnou se New Yorku, se dočkal 463 repríz a v roce 1949 byla natočena filmová verze s Frankem Sinatrou a Genem Kellym v hlavních rolích.     Brzy po úspěchu muzikálu On the Town se Bernstein začíná stávat „celebritou“. V Brooklynu se vytvořil jeho fanklub a Leonard, nazývaný též „symfonickým Sinatrou“, byl zavalen nabídkami k sňatku. I když se Bernstein v roce 1951 oženil s herečkou Feliciou Montealegre Cohn, celý život měl problémy se svým vztahem k mužům a říkalo se, že se v mládí dostal na vrchol jen díky svým intimním stykům s Mitropolusem a Coplandem. Otázku své orientace za celý život jednoznačně nevyřešil… Od vážné hudby zpátky k muzikálu     Po tom, co zkomponoval úspěšnou symfonii Jeremiáš, pokračoval Bernstein i v oblasti vážné hudby. Svou druhou symfonii o hledání víry The Age of Anxiety (Věk úzkosti, 1949) napsal během dvou let při svém cestování po světě: po letadlech, vlacích, lodích a hotelech. Bernstein se totiž neúnavně věnoval své dirigentské činnosti a údajně ji prožíval tak intenzivně, že několikrát dokonce v pracovním zápalu spadl z pódia… V roce 1950 se pak Bernstein vrací k hudebně-zábavnému divadlu a píše hudbu pro muzikálovou verzi Petera Pana. O dva roky později se pak konala premiéra jeho muzikálu Trouble in Tahiti (Problémy na Tahiti), který komponoval během několikaměsíční svatební cesty. Hlavním tématem se stala duchovní prázdnota, jaká panuje mezi lidmi – líčil totiž soudobé manželství zdánlivě vypadající „jako z reklamy“, ale přitom rozhádané, bez zájmu o sebe a o své děti. Inspiraci údajně našel u svých rodičů, kde byly hádky na denním pořádku, a aby bylo všechno jasné, manžela pojmenoval po otci – Sam. „Každý génius měl handicap. Beethoven byl hluchý. Chopin měl tuberkulózu. No a jednou knihy řeknou – Leonard Bernstein měl otce,“ poznamenal Bernstein v roce 1958 v listu New Yorker…     Mnohem známější se však stal následující muzikál, který Bernstein píše opět ve spolupráci s libretistickou dvojicí Comdenová-Green: Wonderful Town (Báječné město, 1953). Libreto Josepha Fieldse a Jeroma Chodorova vycházelo z jejich úspěšné hry Má sestra Eileen a vyprávělo o dvou sestrách – Rut, která chce být úspěšnou spisovatelkou a mladší Eileen, herečce, která ji neustále zastiňuje...     O tři roky později pak následovalo jedno z Bernsteinových nejkontroverznějších děl, muzikál či také komická opereta Candide (1956). K původnímu dílu, jehož premiéra se konala 1. prosince 1956, napsala libreto podle Voltairovy novely dramatička Lillian Hellmanová. I když měl muzikál vynikající obsazení, nic nezabránilo jeho neúspěchu. Vinu neslo údajně mimořádně špatné libreto, díky němuž se Candide dočkal pouhých 72 repríz a diváci i kritika jej odmítli. Candide byl proto několikrát přepracován. Když se jej v roce 1973 rozhodl inscenovat producent Harold Prince, oslovil dramatika Huga Wheelera, který libreto kompletně přepsal. Texty písní, stejně jako v první verzi, pocházely od Richarda Wilbura, nové dopsal Stephen Sondheim. Tato verze muzikálu měla obrovský úspěch a dodnes se vrací na světová jeviště. „Jé, já jsem slavný!“, aneb Jak vzniklo West Side Story     Úzká spolupráce Robbinse a Bernsteina pak vedla až k jejich nejúspěšnějšímu projektu, muzikálu West Side Story (1957), který se zařadil k těm nejslavnějším vůbec. I když s nápadem na vznik tohoto muzikálu, tedy na soudobou verzi Shakespearovy tragédie Romeo a Julie, ovšem s použitím konfliktu mezi Židy a katolíky během židovských velikonočních svátků pesah, přišel Robbins již v roce 1949, Bernstein couvl. Oslovil totiž mladého spisovatele Arthura Laurentse jako autora libreta, ale když viděl, jakým způsobem chce téma zpracovat, vymluvil se na svou zaneprázdněnost. Jenže Robbins nosil nápad v hlavě dál a vytáhl jej znovu o šest let později. A tak Bernstein začal opět diskutovat s Laurentsem a objevila se nová myšlenka – přesunout námět do prostředí portorikánských  gangů a věnovat se současné mládeži. Stejně jako v Romeovi a Julii se jednalo o konflikt Monteků a Kapuletů, zde mělo jít o střet Žraloků a Tryskáčů. Stejně jako Romeo a Julie pocházeli každý z jiného rodu, Tony a Maria zase každý z jiného gangu – Maria je Portorikánka (ze Žraloků) a Tony patří k Tryskáčům…     Bernsteinovi, pro nějž se jednalo o třetí newyorský námět, však chyběl textař. Původně se opět mluvilo o dvojici Comdenová-Green – ti ale odmítli. Brzy nato Laurentse potkal Stephena Sondheima, který měl za sebou již některé skladatelské zkušenosti, ale příliš se mu nechtělo vstupovat do nejistého podniku. Na radu Oskara Hammersteina nakonec kývl, a tak se  West Side Story stala jeho broadwayským debutem – ovšem v roli textaře. Později vstoupil do dějin muzikálu také jako úspěšný skladatel... Bersteinovi, kterému se stále nedařilo vytvořit opravdový hit, nyní konečně přálo štěstí, a to s písní Maria. Jeden z Bernsteinových přátel vzpomínal, jak spolu jeli krátce po premiéře autem a Bernstein ji uslyšel z rádia. Ihned zvolal: „Jé, jsem slavný!“ Další z jeho přátel zase vyprávěl příhodu, kdy spolu šli přes náměstí sv. Marka v Benátkách a náhodou začaly čtyři kapely naráz hrát píseň Maria. A Bernstein se začal klanět. Bohužel ho ale nikdo nepoznal…     I když původní název nového muzikálu měl znít East Side Story, po té, co se prvotní myšlenka konfliktu mezi katolíky a Židy zaměnila za střet gangů v Upper West Side, bylo nutné titul změnit. Laurents pak – údajně jako vtip - navrhl název Gangway, který se dokonce začal psát i na zadní stranu dekorací. Nakonec se shodli jen na „menší změně“ původního názvu, a tak se z Východu stal Západ – East se změnilo na definitivní West Side Story.     I když se původně do nejistého podniku, jakým muzikál po tom, co Bernstein propadl s Candidem byl, žádný producent nehrnul, nakonec se ho ujal „nejlepší z nejlepších“, tehdy ani ne třicetiletý Harold Prince. Nebyl to ale jen problém s hledáním producenta, který muzikál provázel. Ještě obtížnější se ukázalo obsazení 38 lidí, kteří by uměli tančit a zpívat. Nikdo z autorů totiž nehledal „hvězdy“, ale naopak neznámé mladé herce, tak bylo obcházení vysokých škol, baletních souborů a nočních klubů doslova na denním pořádku… I tento problém se nakonec podařilo vyřešit a při své premiéře, 26. září 1957, v broadwayském divadle Winter Garden, slavil muzikál obrovský úspěch. Diváci i kritikové byli u vytržení. „Bernsteinova hudba má široký a impozantní rozsah. Umí být drsná a zlověstná, vesele šaškovská i opravdu líbezná,“ hlásala kritika. Muzikál se dočkal 732 repríz a při uvedení v Londýně dokonce 1039. Kromě jevištního uvedení se proslavila také veleúspěšná filmová verze z roku 1961, která získala deset Oskarů, včetně toho za nejlepší snímek. V hlavních rolích se nakonec představili Natalia Woodová, Russ Tamblyn, Rita Morenová a George Chakiris, i když původní představa byla jiná – hlavní role prý měli ztvárnit Elvis Presley a Audrey Hepburnová – Presley však odmítl a Hepburnová od smlouvy odstoupila po tom, co zjistila, že je těhotná. Velký úspěch ve světě sklidilo také CD z roku 1984, které osobně dirigoval Bernstein v hlavních rolích představili operní pěvci: Kiri Te Kanawa a José Carreras. Prodalo se ho přes milión kusů… „Vedl čtyři životy v jednom, takže mu nebylo 72, ale 288 let…“     Posledním Bernsteinovým dílem určeným pro Broadway bylo 1600 Pennsylvania Avenue (1976), muzikál o amerických prezidentech, který napsal společně s libretistou Alanem Jayem Lernerem, jedním z autorů tehdy již slavné My Fair Lady (1956). Dílo se však velkého úspěchu nedočkalo a bylo staženo po sedmi reprízách…     Kromě muzikálů však Bernstein paralelně tvořil i díla v oblasti vážné hudby. Nikdy nerozlišoval mezi žánry, jen mezi dobrou a špatnou hudbou a své teoretické znalosti předával dál v oblíbených hudebních pořadech a v řadě studií… Napsal tři symfonie, jednu celovečerní operu a několik chorálních děl. V letech 1958-69 působil jako hudební ředitel Newyorské filharmonie a dirigoval většinu předních světových orchestrů. Do ústraní ale odešel až počátkem října 1990 v souvislosti se svou vážnou nemocí. Brzy po tom, 14. října 1990, umírá na rakovinu plic. Za vše prý mohly cigarety – Bernstein byl totiž silným kuřákem, údajně spotřeboval až sto cigaret denně…V roce 1986 se se svou nemocí svěřil listu USA Today: „Rozedmu plic mi diagnostikovali asi v 25 a předpokládalo se, že umřu kolem 35. Potom mi řekli, že umřu kolem pětačtyřicítky. Pak v 55. A tak se protloukám. Kouřím. Piju. Ponocuju... Spím s kdekým. Jsem přetížený na všech frontách.“ Stejně jako jeho ambivalentní orientace se stala předmětem spekulací, tak se také uvádělo, že Bernstein byl HIV pozitivní, proto rád přispíval a účastnil se různých dobročinných akcí. Toto tvrzení se však nikdy neprokázalo, i když jeden jeho přítel na AIDS zemřel. V roce 1994 se pak v New Yorku konala premiéra The Leonard Bernstein Revue, kterou byl vzdán hold slavnému skladateli, který se nezapomenutelně – a navždy – zapsal do dějin hudebního divadla. Jeho život snad nejlépe vystihl skladatel Ned Rorem, který na jeho smrt reagoval větou: „Lenny vedl čtyři životy v jednom, takže mu nebylo 72, ale 288 let…“ Monika Bártová, teatroložka více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ