• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

TOSCA - LITERÁRNÍ ZTVÁRNĚNÍ Francouzský dramatik Victorien Sardou (1831 - 1908) byl patrně nejpopulárnějším autorem divadelní Paříže v druhé polovině 19. století. Střídal konverzační hry s historickými dramaty. Celkem jich napsal přes sedmdesát. Nejznámnější z nich je asi komedie Madame Sans Gene, často hraná i u nás v činoherní i zpěvoherní podobě. Nikdo menší než Artura Toscanini dirigoval premiéru její operní podoby od veristického skladatele Umberta Giordana v Turíně roku 1915. Giordano zhudebnil již předtím (a než Puccini zpracoval Toscu) námět Sardouovy hry Fedora. Ostatně již Bizet se zabýval Sardouvým dramatem Griseldis. Sardou sám se zajímal o styk s hudebníky. Chtěl přesvědčit Giuseppe Verdiho, aby si jako látku pro operu vybral jeho drama Vlast (La Patrie). Ale Verdi odmítl a poznamenal (podle záznamu Gina Monaldiho): „Je jen jedno Sardouovo drama, k němuž bych mohl napsat hudbu celou duší, kdybych ještě měl čas - je to Tosca." Jako v mnohých jiných svých pracích čerpal Sardou látku pro svá historická dramata z historie. Znal mnoho literárních pramenů a dějepisných faktů. Porovnáme-li Sardouovo drama La Tosca (z roku 1887) se skutečnostmi, vylíčenými v první kapitole tohoto úvodu, zjistíme snadno, že se autor daleko méně odchýlil od historické pravdy, než tomu obvykle bývá v podobných případech. S velkou obratností spojil životní osudy skutečných osob s průběhem politických událostí v Itálii na přelomu století. Malou licencí je posun uměleckého působení Florie Toscy o několik let dopředu a rovněž je pominutelné, protože z hledisko dramatického nanejvýš účinné, že královna Marie Karolina dlí v den bitvy u Marenga v Římě a nikoliv na cestě do Rakouska v přístavu Livorno. Ostatně v činohře královna skutečně vystupuje a oslava domnělého vítězství s pěveckým vystoupením Toscy se odehrává na jevišti. Sardou rozdělil své drama na vícero obrazů. Měl takto širší možnost překreslit prostředí než v tříaktové opeře. O dvorské slavnosti na scéně byla již řeč. Epizodám s mučením Cavaradossiho, prozrazení Angelottiho úkrytu a zprávě o jeho smrti bylo věnováno samostatné dějství, které je situováno do Cavaradossiho vily, ležící někde na jihu Říma blízko Porta Latina nebo Caracallových term. Také konec dramatu je jevištně jinak uspořádán než opera. Vcelku tvoří Sardouova hra účinnou směs historických faktů s fabulační obrazotvorností, politiky a lásky, realismu a imaginace zcela v duchu francouzské tradice, kterou od epických příběhů Alexandra Dumase staršího na jeviště transponovali Victorien Sardou, jeho současníci a následovníci až do našich dnů. Mnoho svých dramat napsal Sardou přímo pro velkou francouzskou herečku Sarah Bernhardtovou (1844-1932). Věnoval jí také La Toscu. K premiéře, která se konala v Paříži dne 24. listopadu 1887 namaloval plakát Alfons Mucha. První představení se odehrávalo v neklidné atmosféře. Obyvatelstvo města, které ještě zcela nepřekonalo šok z porážky německými armádami v letech 1870-71, se obávalo odvetného tažení, intenzívně chystaného militantním generálem Georgesem Boulangerem, jenž usiloval o nejvyšší pozice ve státě. Zdálo se, že k nim má otevřenou cestu, když byl president republiky Juley Grévy donucen odstoupit - jeho zeť byl zapleten do nepříjemné aféry, která se právě tehdy projednávala u soudu. Ale byly tu ještě jiné důvody, proč hlediště divadla nebylo zcela zaplněno. Skupina spisovatelů a kritiků, jíž se nelíbily Sardouovy úspěchy, vyvolala proti tomuto autorovi veřejnou akci. Ernest Daudet a jistý S. nařkli v novinách Sardoua z plagiátu. Daudet totiž napsal se svým přítelem Gilbert - Augustinem Thierrym hru s podobným obsahem, týkající se pěvkyně Saint - Aubinové, která ovšem do té doby nebyla veřejně provozována. Sardou ve své obhajobě před soudem klidně prohlásil, že ústřední motiv jeho dramatu pochází z jihofrancouzské kroniky 16. století, v níž se vypráví, že Cannstable de Montmorency slíbil během náboženských válek jedné protestantce, že omilostní jejího k smrti odsouzeného manžela, stráví-li s ním noc lásky. Druhého dne, když žena splnila podmínku, vedl ji k šibenici, na níž visel její muž. Sardou vyhrál proces, ostatně byl na ně zvyklý. Již v roce 1882 uveřejnil výběr různých literárních útoků na sebe pod titulem Mé plagiáty. Vzdor nepříznivým podmínkám a obavám z neúspěchu nebo dokonce veřejného skandálu v divadle hra o Tosce zvítězila, v neposlední řadě také díky opět vynikajícímu, mimořádně strhujícímu výkonu Sarah Bernhardtové v titulní úloze. více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ