• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

TRISTAN A ISOLDA - Vznik a realizace Po vylíčení (alespoň v náznaku) obrovitosti koncepce a účinku díla, připadne čtenáři skoro neuvěřitelným, že Wagner chtěl původně vytvořit „jednoduché dílo, které mi přinese výhodu, abych je brzy dostal na scénu" (dopis Lisztovi z 16. 12. 1856). A svému nakladateli píše tři čtvrtě roku později, že nové dílo „má velmi skrovný vnější rámec, není náročné pro sbor a na dekoraci a... dává lehkou možnost dokonalého provedení a brzkého rozšíření po divadlech." Nuže, v tom se Wagner buď mýlil nebo jako dobrý propagátor své tvorby úmyslně nemluvil pravdu. Jisté je, že Wagner ve své tehdejší životní a tvůrčí situaci učinil všechno, aby Tristana mohl — za vlastního dozoru a přispění — uvést na jeviště. Vyjednával nejdříve s malým dvorním divadlem v Karlsruhe, pomýšlel na Rio de Janeiro (!), dopisoval si s Prahou a Strassburgem a když se zdálo, že se stále marná naděje konkretizuje ve Vídni, připravil s ohledem na tenoristu Andera rozsáhlé škrty, jen aby umožnil inscenaci, k níž posléze nedošlo. I mnichovská premiéra díla se neobešla bez obtíží. Po prvních úvahách přerušit práci na nibelungovské tetralogii a po pojetí úmyslu na napsání „Tristana a Isoldy (1854), přistoupil Wagner teprve v letních měsících roku 1857 k napsání a dokončení slov svého Tristana. Práce šla rychle kupředu a vyžadovala pouhé tři měsíce. Již dne l. října téhož roku začal s kompozicí prvního dějství a dokončil je vzdor neustálým depresím dne 31. prosince 1857. Začátkem dubna 1858 byla dokončena instrumentace tohoto aktu. Do kompozice druhého dějství nešťastně zasáhlo nechtěné, ale nutné odloučení od Mathildy Wesendonckové v srpnu 1868. Přes všechna životní protivenství odeslal pak dokončené druhé dějství v březnu 1859 svému nakladateli. Dne 4. srpna 1859 píše z Lucernu Mathildě Wesendonckově, že Tristan bude hotov za tři dny. A tak se stalo. Teprve poté začal dlouhý marný boj o scénický život díla. Až dne 10. června 1865 se konala toužebně očekávaná premiéra v Mnichově. Dirigoval Wagnerovi oddaný, vynikající Hans von Bulow. Titulní úlohy vytvořila manželská dvojice Ludwlg a Malvína Schnorrovi z Carolsfeldu. Deset let poté nezaznělo dílo jinde. Pak teprve následoval Berlín, malé město Královec ve Východním Prusku, Lipsko, Hamburg, Londýn, Brémy a brzy přišla na řadu Praha (dne 30. dubna 1886 v budově dnešního Smetanova divadla]. Prvního českého Tristana uskutečnil Karel Kovařovic dne 10. února 1913 v Národním divadle, kam se dílo později vrátilo v éře Otakara Ostrčila. Wagner nebyl jen geniálním hudebním praktikem a velkým reformátorem operního umění, o jehož obnovu bojoval slovem i hudbou. Byl také zkušeným divadelním praktikem, který věděl, že svého cíle nemůže dosáhnout najednou a ne za každou cenu. Věděl také, že předpokladem realizace jeho idejí je především jevištní inscenace hotových děl, na jejichž provedení byl samozřejmě také hmotně zainteresován. Věděl, že nepíše jen pro několik špičkových scén a že proto musí počítat s menšími možnostmi ostatních. Proto vyjádřil v dopise ze dne 20. listopadu 1869 (tedy po premiéře Tristana) adresovaném vídeňskému kapelníku Adolfu Mtlllerovi své stanovisko k škrtům takto: „Pokud se týká škrtů, nemohu Vám dát žádnou radu. Přenechal jsem vždy každému divadlu, aby si s mou partiturou poradilo podle daných okolností." V Tristanovi se Wagner dokonce odchýlil od této zásady a provedl některé škrty sám, aby — jak řekl — nestál v cestě rozšiřování díla a vyvrátil jeho domnělou neproveditelnost. V únoru 1863 požádal svého nakladatele o opatření všech partitur škrty v třetím dějství podle připojeného schématu a podotkl, že je míní zavést u všech budoucích provedení díla. Z korespondence s prvním interpretem Tristana vyplývá rozsáhlá výměna názorů na Škrty při premiéře, které byly bezpochyby učiněny, jen se v písemné formě nezachovaly. V březnu 1880 sdělil Wagner dirigentu Antonu Seidlovi, že povolí provedení Tristana v Lipsku jen, bude-li moci sám upravit partituru na příslušných místech s ohledem na lipský soubor. A ve svém deníku zaznamenal mnichovský (a později bayreuthský) dirigent Hermann Leví pod datem 7. května 1880 toto: „Včerejší večer přiměl R. (Richarda) opět k tomu provést škrty v Tristanu, aby nebylo příliš mnoho požadováno od obecenstva i Interpretů. Chce zejména upravit druhé i třetí dějství. Jen v Bayreuthu má zaznít dílo celé." Tím je dostatečně vysvětleno, že se toto náročné veledílo hudebně dramatické literatury octlo vždy nejen na scénách špičkových, ale také v repertoáru menších divadel (v NDR např. v Dessau, v NSR v Saarbrílckenu a Coburgu). V době všeobecného zvýšení praktického a vědeckého zájmu o hudbu 19. století (v jejímž znamení probíhalo i Pražské jaro 1972) rozšiřují popravu také naše operní soubory svůj umělecký záběr o ta hudební dramata Richarda Wagnera, která patří k vrcholným jevištním projevům romantické epochy, měla v ni směrový význam a nebyla u nás dlouho hrána. Po pražské Valkýře přichází ústecký Tristan organicky a včas. P. E. více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ