• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Čajkovského lyrická zastavení P.I. Čajkovskij se často bránil, když jeho Evžen Oněgin byl zařazován mezi opery a jako takový posuzován. Své dílo nazýval prostě lyrickými scénami. Na výtky svých přátel a kritiků, kteří poukazovali na to, že námět je pro operu nevhodný, odpověděl výstižně v dopise svému příteli skladateli Tanějevovi: ,,Je docela možné, že máte pravdu, když říkáte, že má opera není dost scénická. Ale já Vám na to odpovím, že na scéničnost kašlu .. . Napsal jsem tu operu proto, že mě jednoho krásného dne posedla neodolatelná touha zhudebnit všechno, co v Oněginovi přímo prosí o hudbu . . . Pracoval jsem s nepopsatelným nadšením a potěšením a málo jsem se staral o to, je-li tam dost pohybů, efektů atd." V dopise překladatelce Oněgina do češtiny, Marii Červinkové, Čajkovskij píše: ,, . . . Je nutno, aby v Praze věděli, že se nedí- vám na svého Oněgina jako na skutečnou operu, nýbrž jako na pokus ilustrovat obsah Puškinovy poesie hudbou, přičemž jsem ale nemohl zvolit jinou formu než dramatickou ... ". Čajkovskij dokonce oni nedoufal, že by Oněgin měl na jevišti jako opera úspěch. Píše témuž Tanějevovi: ,,Opera Oněgin nikdy nebude mít úspěch, to vím předem. Nikdy totiž nenajdu interprety, kteří by dokázali alespoň přibližně vyhovět mým požadavkům. Stereotypnost, rutinérství našich velkých scén, všelijaké ty inscenační nesmysly, ... to všechno téměř úplně znemožňuje, aby se má opera na scéně uplatnila... Mnohem raději bych svěřil inscenaci této opery konzervatoři. Zde se aspoň unikne banální rutině oficiálních divadel." Čajkovskij tedy cítil, že svým Oněginem vytvořil dílo zcela zvláštní, vyžadující úplně odlišnou interpretaci, nežli mu nabízela inscenační praxe tehdejších operních scén, jež byla v zajetí efektních velkooperních podívaných, kde inscenovat operu znamenalo především postarat se o výpravné kostýmy a přenést na jeviště co nejvěrnější kopii libretem předepsaného prostředí. Obavy Čajkovského, že se Oněginem nevtěsnal do tradičního operního klišé a že tudíž nebude mít tento úspěch, se ukázaly zbytečné. Rozptýlila je síla a upřímnost jeho hudby a Puškinova básnického slova téměř bez ohledu na interpretaci. V inscenační tradici Evžena Oněgina můžeme pak vysledovat dvě soupeřící tendence. První, zavedenější, staví do popředí epickou složku Puškinovy básně, vytvářející jakousi předpokládanou (a na scéně často vysvětlovanou a zdůvodňovanou) spojitou historii příběhu Taťány, Loňského a Oněgina. Tomuto východisku je pak vlastni co nejrealističtější scénické prostředí i herecká akce, čímž se inscenace stává v podstatě tradičně operistickou. Druhá, Časově mladší tendence v oněginovských inscenacích, vychází z názoru, že podstatné a cenné na této opeře je jasnozřivé vyjádření duševních stavů postav, které se dostaly do určitých konfliktních situací. Z výroků Čajkovského, ale i prostým srovnáním libreta s literární předlohou Puškinovou zjišťujeme, že si Čajkovskij vybíral jenom některé scény, ty, které sám v sobě byl schopen prožít a které v něm vzbudily hlubokou odezvu - bez velké závislosti na výstavbě děje. Josef Novák více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ