Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.
V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.
Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 20.11.2024 ve 13.00 hod. Zasedání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.
E-mail: severoceskedivadlo@seznam.cz
Telefon: +420 210 082 134
Historie Čajkovského Evžena OněginaUplynulo více než století od doby, kdy P. I. Čajkovskij zkomponoval své slavné ,,lyrické scény". Ačkoliv historie a proces vzniku Evžena Oněgina jsou dosti nejasné - nezachovaly se patrně žádné skicy a náčrtky - přesto několk údajů - nejčastěji z dopisů samotného Čajkovského a z biografie sestavené jeho bratrem Modestem - máme k dispozici. V květnu 1877 píše P. I. Čajkovskij bratru Modestovi: ,,Minulý týden jsem byl u Lavrovské. Mluvilo se o námětech k opeře. Její hloupý muž mlel nepředstavitelné nesmysly a navrhoval samé nemožné věci. Lizaveta Andrejevna mlčela a dobrácky se usmívala, až najednou pravila: ,A co takhle použít Evžena Oněgina?' Nápad se mi zdál podivný a neodpověděl jsem nic. Když jsem později obědval sám v restauraci, vzpomněl jsem si na Oněgina, začal o tom přemýšlet, pomalu se mi myšlenka Lavrovské začínala zdát možnou, za chvíli jsem se pro ni nadchl a ke konci oběda už jsem byl rozhodnut. Ihned jsem běžel sehnat Puškina, vrátil se domů, vzrušeně přečetl a strávil úplně bezesnou noc, jejímž výsledkem je scénář překrásné opery na text Puškinův. Druhý den jsem jel k Silovskému a ten už nyní plnou parou pracuje na mém scénáři ... Nemůžeš si představit, jak jsem tímto námětem vzrušen." V červnu 1877 byly dokončeny skicy tří prvních obrazů a několika dalších částí. 6. července se Čajkovskij oženil. Jeho sňatek byl osudovým omylem, jak velmi brzy seznal. V září těžce onemocněl - stál na pokraji svých fyzických a psychických sil a dokonce se pokusil bezvýchodnost situace, do které se svým sňatkem dostal, řešit pokusem o sebevraždu, který naštěstí přežil. Odjel za hranice a tam, v italském Saň Remu koncem ledina 1878 kompozici Oněgina dokončil. Prvním provedením Oněgina bylo studentské představení na moskevské konzervatoři dne 17. března pod řízením ředitele konzervatoře N. G. Rubinsteina. Velké divadlo v Moskvě uvedlo svou první inscenaci E. Oněgina v lednu 1881 a petrohradské Velké divadlo v říjnu 1884 za řízení E. F. Nápravníka. Tisk a kritika se stavěly k Oněginovi jako k záležitosti pomíjivé, trochu uraženy tím, že se sahalo na nedotknutelného Puškina. Nástup Evžena Oněgina na zahraniční scény je spojen s jeho pražskou premiérou 6. prosince 1888. Na počátku roku 1888 Čajkovskij navštívil poprvé Prahu, aby zde dirigoval koncert ze svých skladeb. Bratru Modestovi o tom píše: ,,V neděli 12. jsme se Silottim odjeli do Prahy. Již od hranic jsme cítili, jaká sláva nás tady čeká. Vrchní průvodčí se mě zeptal, jsem-li Čajkovskij, a celou dobu o mne pečoval. V Kralupech (stanice před Prahou) nás čekal celý zástup a deputace, která nás doprovázela do Prahy. Na nádraží masy lidí, deputace, děti s kyticemi, dva proslovy: jeden rusky, druhý - dlouhý - česky; odpověděl jsem. Ke kočáru jsem šel hustým špalírem obecenstva, které provolávalo ,,sláva!!!" ... Je zřejmé, že můj zdejší pobyt nemá ten smysl, že jsem dobrý skladatel vůbec, ale že jsem právě „ruský" skladatel. Posílám výstřižky z některých novin." A při této návštěvě ředitel Národního divadla Šubert dohovořil s Čajkovským jeho uvedení. Vzpomíná na to, když na banketu po koncertu naléhal na Čajkovského, aby přijel dirigovat do Prahy některou ze svých oper. Jedno moje operní dílo jest mně nejmilejší - ale to mimo Rus jest vůbec nemožno..." (pravil Čajkovskij). Které?" dotíral jsem. .Není skoro dramatické, jsou to jen scény ..." A zadívav se stranou opakoval: ,To jest vůbec nemožno."... ,U nás v Praze bývá v umění možno", odvětil jsem, .čemu snad jinde se nerozumělo. Jsme sobě bližší, nežli s národy cizími. A proto mi snad aspoň řekněte, jaké jméno má Vaše nejmilejší dílo." .Jevgenij Aněgin", prudce pronesl Čajkovskij, dodávaje stejně rychle: ,Ale žádná opera, žádné drama, samá lyrická scéna ..." Nemohl jsem, neříci, co k radosti své a Čajkovského jsem na to pronesl. Oči jeho zaplesaly. Povstal. Chytil mne přes stůl za ruku - seděl jsem proti němu - stiskl ji a řekl jen: .Přijedu, přijedu.'..." A Čajkovskij přijel a byla to slavná premiéra. J. B. Foerster to své zprávě o večeru náležitě vyzdvihl: „Celé představení bylo velikým triumfem slovutného mistra a takřka jediným jásavým akordem bez nejmenší rušivé disonance. Scény tak mocné, citové naladění tak pravdivě tlumočící, nemohly přejíti bez účinku. A skutečně, nevzpomínáme ani jediné premiéry v Národním divadle, jež by byla již prvními scénami tak rozehřála obecenstvo jako první představení ,,Eugena Oněgina" ..." Antonín Dvořák píše po premiéře Čajkovskému: „Když jste byl posledně u nás v Praze, slíbil jsem Vám, že Vám napíši o Vaší opeře Oněgin. Teď mě k tomu nutká nejen Vaše prosba, nýbrž moje vnitřní tužba, abych Vám řekl vše to, co jsem při poslechu Vašeho díla pocítil. S radostí doznávám, že Vaše opera na mne učinila velice hluboký dojem - takový, jaký očekávám u pravého uměleckého díla, a neváhám říci, že dosud žádná z Vašich komposic se mi tak nelíbila, jako Oněgin. Je to nádherné dílo, plné vřelého citu a poesie, přitom do nejmenšího propracované; krátce řečeno, tato hudba nás láká a proniká nám tak hluboko do duše, že jí nelze zapomenout. Vždy, když jdu do divadla, cítím se jako na jiném světě." Z okouzlení „Eugenem Oněginem" se vyznává i Vítězslav Novák: ,,Tenkráte mne, jinocha devatenáctiletého, uváděl do extase Goldmarkův Merlin a po představení Oněgina ploužil jsem se tichými pražskými ulicemi jako náměsíčník." Třetí a poslední cestu do Prahy Čajkovskij podnikl, aby tu byl přítomen premiéře své ,,Pikové dámy". Téměř čtyři roky, které uběhly od jeho předchozí návštěvy, změnily mnohé v jeho životě. Čajkovskij už neměl takový zájem o úspěchy v cizině. Jeho pobyt v Praze byl až na premiéru jeho opery celkem chudý na události. Bezesporu jeho nejhranější a nejznámější opera Evžen Oněgin je dnes vskutku kulturním majetkem všech národů. Určitě neexistuje na světě operní scéna, která by toto dílo ještě neuvedla a listujeme-li zahraničními hudebními časopisy, nebudeme dojmu, že ,,Oněgin" musí mít pravidelně každý měsíc někde premiéru. (jn)více o tomto představení... |