• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Bloudící Holanďan (Z knihy V. Šedivé: RICHARD WAGNER) Heineho interpretace údajné lidové pověsti o prokleté lodi, odsouzené k věčné pouti po mořích, zážitky z plavby po moři cestou do Paříže, chmurná atmosféra jeho duševního podnebí v Paříži - tyto tři momenty se spojují do společné zážitkové sféry, která tak plodně zapůsobila na Wagnerovu fantazii, jako dosud ještě nikdy nic. Poprvé tu tvoří jako skutečně hluboce inspirovaný básník a ne toliko jako zručný libretista. Všechna jeho zoufalá volání o pomoc, která vycházela z jeho pera v pařížských článcích, celá jeho lidská i umělecká krize je koncentrovaná do jádra Holanďanovy problematiky - je to však od nynějška hlavní, základní problematika celé Wagnerovy hudebně dramatické tvorby - do idey: vina - trest - vykoupení. Dokladem toho jsou i slova na titulní straně partitury Bludného Holanďana, která znějí jako zaříkávači formuje: ,,V noci a v bídě. Per aspera ad astra. Dej to Bůh. Richard Wagner". Ze silného zážitku vytrysklo silné umělecké dílo. Vytrysklo - v pravém smyslu slova, neboť Wagner vytvořil Holanďana za neuvěřitelně krátkou dobu sedmi týdnů. Bylo to něco neslýchaně nového: prostý příběh, zjednodušený na jedinou základní dějovou linku, jehož průběh je přeložený do vnitřního duševního vývoje hrdinů - všechno je krajně zjednodušené, zniterněné, jednotné. Nová je psychologická hloubka, jakou dosud operní jeviště nepoznalo. Například Holanďan miluje Sentu na první pohled, ale trýzní se, je-li to skutečně ona, kterou miluje, totiž, jestli ji miluje pro ni samu a ne pouze jako ztělesnění svého vykoupení? Ale ne, miluje ji, touží po ní právě tak jako po záchraně, chce být zachráněný právě jí. A tak to splývá jedno s druhým v umocněný, zoufale mocný cit. Nikdy nikoho nenapadlo uvádět takové složité duševní problémy na operní jeviště. Byla to první hloubková psychologická sonda v operní tvorbě a ve Wagnerově tvorbě jich mělo být ještě víc! - A současně první důkaz jeho specifické schopnosti spojovat lidové s duchovním, spekulativním, složitým, intelektuálním. Neboť Holanďan je lidová postava - ale není současně ztělesněním duševně komplikovaného a problematického intelektuála Wagnerovy současnosti, není průmětem jeho složité lidské a umělecké problematiky? Wagner se ve svém pařížském vyhnanství, ve své opozici vůči společnosti musel ztotožňovat s tragickým, opět a opět zklamaným Ahasverem oceánů. Tím je dáno jeho ústřední postavení v dramatické koncepci opery: postava jeho partnerky Senty není na stejné výši, je méně psychologicky prohloubená. Senta jedná z jakési posedlosti - Wagner sám to nazval šílenstvím, jaké se může zmocnit naivních povah - nikoliv z bytostné nevyhnutelnosti. Nejslabším kamínkem v koncepci díla je postava Erika, kterou Wagner včlenil do děje, jinak věrně sledujícího Heineho literární předlohu, neboť ho potřeboval pro názornost Holanďanova zapochybování o Sentě, a která mu vyšla jenom jako prostředek této názornosti. To nové v hudebním ztvárnění Bludného Holanďana je jeho hudební jednota. Tematický zárodek celé opery je uložen v Sentině baladě. Tato hudební jednota ovšem zatím není tak dokonalá jako v pozdějších dílech. Vztahuje se vlastně jen na základní dramatické motivy Holanďanova osudu, které Wagner motivicky sjednotil i v hudbě. Ale i tak to byl velevýznamný objev: Wagner našel hlavní princip svého pozdějšího hudebního dramatu. Celkově však Wagner - skladatel ještě stále nedosáhl Wagnera - dramatika. Neboť zatímco dramatická báseň - libreto - se vyvíjí v jednotném stupňujícím se proudu, při komponování z toho přece jen ještě vznikla ,,číslová opera". A ačkoliv Wagner napsal, že při kompozici neměl na mysli ,,konglomerát operních kusů", v Holanďanovi jsou ještě takové „kusy", i tematicky téměř nezávislé, jako zbytky staré opery: například Erikova kavatína, Daiandova buffoneskní árie, dokonce s obligátní koloraturou - a je to příznačné, že tyto čísla jsou nejslabší v celé opeře. A příznačné je i to, že Wagner, který počínaje Lohengrinem nezměnil dodatečně na svých dílech ani čárku, na Bludném Holanďanovi, ještě později ledacos retušoval. Ale i když stará operní forma v Holanďanovi dosud není zrušená, zevnitř už je nahlodaná, a to jednak už zmíněnou hudebně tematickou jednotou v hlavní dějové linii, jednak dramatickým symfonickým podmalovánim orchestru. Wagner byl velmi zklamán, když mu dvě německé scény - lipská a mnichovská - vrátily toto skrz - naskrz německé dílo jako ,,nevhodné pro Německo"! Po dlouhých průtazích, až po Meyerbeerově intervenci byl Bludný Holanďan přijat v Berlíně. Premiéru ale měla opera v Drážďanech v lednu 1843. Obecenstvo ji přijalo poměrně rozpačitě, ale kritika si s ní už vůbec nevěděla rady. Bylo to příliš nové, nepatřilo to do žádné dosud známé škatulky. Literární kritikové tvrdili, že Wagner je asi lepší hudebník než básník, hudební kritika zase opak. Jako tolikrát předtím i potom v dějinách hudby - vlastně vždy, když šlo o nový, osobitý sloh - nenacházelo v ní pěkné a zapamovateiné melodie(!), hudba je prý příliš ,,učená", orchestr příliš složitý! Jeden drážďanský kritik napsal, že je to nejnudnější opera, jakou kdy v životě viděl. A ta kritická proroctví! ,,Wagner mnoho studoval a mnoho se naučil, ale není ničím méně jako géniem". - Jedním z mála současných skladatelů, kteří Wagnera správně hodnotili byl starý Spohr, který tuto operu rovněž nastudoval roku 1843 v Kasselu. Napsal tehdy, že pokládá Wagnera „za nejtalentovanějšího mezi nynějšími mladými dramatickými skladateli". Mendelssohn po berlínské premiéře opery (až v lednu 1844) gratuloval Wagnerovi dosti zvláštně: opera prý vlastně úplně nepropadla, takže může být s úspěchem vlastně spokojen ... Wagner byl hluboce dotčen a zraněn neúspěchem Bludného Holanďana - i v Drážďanech, i v Berlíně dílo po čtyřech představeních stáhli. Nového provedení se dočkal až po více než dvou desetiletích. více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ