• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

/STŘEVÍČKY/ - opera „... Co se týče mého osobního vztahu k Vakulovi, mohu Vám říci, Se ačkoliv dobře vím o jeho nedostat- cích jako opery, přesto jej stavím do první řady mezi svými díly." (Z dopisu P. I. Čajkovského Naděždě von Meck z října 1879) titulní stránka programu foto: foto: www.berounsky.cz Čtvrtá Čajkovského opera — Kovář Vakula — komponovaná začátkem roku 1874, má poněkud neobvyklou historii. Původně byla zadána kompozice opery na námět Gogolovy povídky Svatá noc z jeho Večerů na dědince nedaleko Dikaňky ředitelstvím Ruské hudební společnosti skladateli A. N. Serovu. Ten však roku 1871 zemřel a tak se rozhodlo ředitelství Společnosti, chtějíc uctít Serovovu památku, vypsat konkurs jeho jména na napsání této opery; libreto pro účastníky konkursu vytvořil básník J. P. Polonskij. A tak se na jaře roku 1874 sešlo před jury konkursu sedm oper různých skladatelů se stejným názvem. Čajkovského opera převyšovala ostatní díla do té míry, že jí bylo jednomyslně přiřčeno vítězství a opera pak byla brzy na to provedena na scéně Martinského divadla v Petrohradě. Měla zpočátku velký úspěch u obecenstva i kritiky, nicméně po 17 reprízách byla stažena z repertoáru a více se už nikdy nehrála, takže se splnila předpověď, kterou vyřkl Čajkovskij v jednom dopise skladateli Tanějevu: „ ... Vakula je určen k slavnému propadnutí.." Čajkovskij si velmi brzy uvědomil nedostatky této opery. V jednom dopise píše: „.. .udělal jsem vše pro to, abych paralyzoval účinek všech těch míst, která sama o sobě by se mohla líbit, kdybych byl více zdrženlivý v hudebním výraze a méně zapomínal na scénické podmínky, vlastní opernímu stylu. Opera trpí nadbytkem detailů, chromatičností harmonie a nedostatkem zaokrouhlenosti jednotlivých čísel..." A tak se Čajkovskij k této opeře jedenáct let po jejím napsání znovu vrací a přepracovává ji: zjednodušuje a vytváří některá nová čísla a takto upravenému Vakulovi dává i nový název Střevíčky, aby ji odlišil od ostatních šesti již zmíněných Kovářů Vakulů. Střevíčky pak měly svou premiéru na scéně Velkého divadla v Moskvě 19. ledna 1887, ale hrály se pouze několikrát. Další provedení této opery v Petrohradě se uskutečnilo až po Čajkoivského smrti v roce 1906. Čajkovskij nicméně věřil v úspěch této opery jako repertoárního kusu a po hudební stránce ji řadil ke svým nejlepším dílům, jak je i patrno z úvodního citátu. Dnes se nám jíž zdá paradoxem skladatelův výrok, že „Oněgin se nestane nikdy repertoární operou", právě ve vztahu ke Střevíčkům. Tyto rozhodně nepatří k jeho nejhranějším operám, ačkoliv se na domácích scénách vyskytují poměrně často. I na našich jevištích se objevily pouze několikrát. Hudebně je to však bezesporu nejradostnější a nejvtipnější Čajkovského opera s řadou trefně zachycených reálných i fantaskních postav a především s mnoha kouzelnými lyrickými pasážemi. Čajkovského hudba zlidšťuje gogolovské groteskní vidění světa a Gogolovu povídku obohacuje o prvek lyrický, který byl Čajkovskému vždy nejbližší. Ve Střevíčkách však nikdy nepřichází do melancholických meditací, nýbrž vždy ústí v pozitivní příklon k radosti ze života. více o tomto představení...

© 2025 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ