• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Vladimír Gončarov /tanečník/ Vladimír Gončarov (Partajník), Margarita Plešková (Matka) foto: www.berounsky.cz Je ruské národnosti, narodil se v ruském Krasnodaru.  V deseti letech začal studovat konzervatoř v Alma-Atě v Kazachstánu, pak přestoupil na Permskou státní baletní konzervatoř do Permu v Rusku, kterou absolvoval. První angažmá získal v Akademickém divadle P. I Čajkovského v Permu (Permskij akademičeskij teatr opery i baleta imeni P. I. Čajkovskogo), kde vystupoval v rolích například jako Rudovous (Labutí jezero), Madge (La Sylphide), Víla Karabos (Spící krasavice), Drosselmayer (Louskáček) a další. V sezóně 1997/98 působil jako sólista Velkého divadla v polské Poznani (Teatr wielki Stanislawa Moniuszki w Poznaniu), kde tančil mj. Jinocha v baletu Sylfidy.  Od 3. 11. 1998 je členem souboru baletu Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem (člen sboru s povinnosti sól, od 1. 1. 2000 sólista). Vytvořil zde řadu rolí klasického i moderního repertoáru: Hillarion, Albert (Giselle), Princ, Rudovous (Labutí jezero), Pavouk (Broučci), Matka Simona (Marná opatrnost), Romeo (Romeo a Julie), Händel (Farinelli), Girej (Bachčisarajská fontána), Čaroděj (Aladin), Guvernantka (Ples kadetů), Šéf (Noční ptáci), Princ Desirée (Spící krasavice), Carmelo (Čarodějná láska), Escamillo (Carmen), bratr Honzy, Lucifer (Z pohádky do pohádky), Peer Gynt (Peer Gynt), Coppélius (Coppélia), mladý Casanova (Casanova), Catullus (Catulli Carmina), Princ Louskáček, strýček (Louskáček), Raymond Asso (Edith – vrabčák z předměstí), Čoban (Cikánské kořeny/í), Princ (Popelka), Partajník (Café Aussig), Espada (Don Quijote). Hostuje s baletním souborem i samostatně po republice i v zahraničí, např. Státní opera Praha (Romeo a Julie), Městské divadlo Brno (Nedbaloviny), Mittelsächsisches Theater Freiberg/Döbeln (Die Blaue Blume). Poslední dobou se věnuje také taneční choreografii (Libertango, Solaris, Ave Maria a další) a pohybové spolupráci v operních inscenacích SDOB (La nozze di Figaro, Otello). Na jaře 2010 připravuje pro Severočeské divadlo opery a baletu experimentální scénické představení Zahrada soch složené z poezie Ireny Žantovské a baletních kreací v jeho choreografii (poprvé bylo uvedeno v Praze na otevření festivalu „Za vodou“ v červnu 2009). Od září 2007 vede starší žáky v Baletním studiu Severočeského divadla opery a baletu, pro které také sestavuje choreografie jak na moderní tak klasickou hudbu (Slovanský tanec, Nina, PianoTrio, Pamina, Královna Noci a další). Za roli Čobana v představení Cikánské kořeny/í se mu dostalo ocenění Ceny Thálie za rok 2008 (Z vyjádření poroty: Vladimír Gončarov se v titulní roli Čobana představil jako vyzrálý tanečník. Zachycuje jiskru a choreografický rozptyl inscenace, kde se prolínají prvky stylizovaného folkloru a pohybové zkratky se spontánním projevem. Gončarov se oddal temperamentu a výraznému rytmu tanečních variací, které navíc obdařil silným charizmatickým projevem.) a Ceny za nejlepší sólistický výkon na Soutěžní přehlídce současné taneční tvorby 2008. Na otázku, co ho přivedlo k baletu, říká: „Když jsem jako dítě, viděl v televizi baletní představení, jak dokonale tancovali, tak mě to úplně nadchlo. Mám rád dokonalost a asi proto mě balet od malička přitahoval. Rodiče ale byli proti, rozhodně nechtěli, abych se stal tanečníkem. Vždycky se mi ale balet líbil, šel jsem za tím a rodiče se mi podařilo nakonec přesvědčit.“ Na baletu jej přitahuje především krása, ladnost pohybu a souznění všech složek v dokonalé harmonii. „Klasický balet je pro mě pilíř baletu. Je to piedestál, stará uznávaná technika, o kterou je třeba pečovat a ukazovat lidem v tom nejlepším světle. Je to dokonalý obraz lehkosti, preciznosti, avšak za cenu velkého úsilí. Samozřejmě je pro mě balet také velkou radostí, kdyby nebyl, tak bych ho nedělal.“ Jako své baletní vzory uvádí ruské umělce Ireka Muchamedova a Vladimira Malachova, ale hned dodává: „Myslím však, že o vzor v momentě, kdy tančíte na jevišti, nejde. Jde o to, co můžete nabídnout divákovi vy sám ze sebe, co vás trápí, co z vás vyzařuje. Vzor je něco, co napodobujeme, ale každý by měl být sám sebou.“   Nemůže řící, kterou roli má nejoblíbenější – všechny tančí rád. Uvádí, že záporné postavy (např. Rudovous, Partajník) poskytují umělci větší prostor ke ztvárnění než kladné. Své pocity při premiéře a při reprízách popisuje takto: „Premiéra je samozřejmě jiná, než běžná repríza. Jde o daleko slavnostnější představení, všichni jsme napjatí, dopadá na nás větší tíha odpovědnosti, navíc nevíme, jaký bude mít inscenace úspěch u diváků atd. Je toho opravdu hodně. Na druhou stranu musím říct, že při reprízách je možné se soustředit na větší detaily, většinou si je více vychutnávám než při premiéře a to samé může platit i pro diváky.“  V České republice se usadil, má zde již trvalý pobyt. Bydlí v Ústí nad Labem. Ve volném čase (kterého ale mnoho nemá) rád hraje na klavír. Hudbu i obrazy považuje za velice inspirativní a využívá každé možností k návštěvě Galerie Starých mistrů v Drážďanech. Má rád Jana Wericha, inteligentní humor a své dva kanáry. Na Facebooku je stránka zřízená jeho fanoušky. Šéf baletu o něm uvádí: „Je předním tanečníkem našeho souboru. Klasický i výrazový tanec mu poskytují mnoho rolí, ve kterých uplatňuje své přednosti – techniku, expresi, souhru s partnerem, cit pro hudbu a široký pohyb s využitím prostoru.“

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ