Margarita Plešková /tanečnice/
Narodila se 23. 12. 1968 ve Voroněži, Rusko. Je ruské národnosti.
Balet vystudovala na Voroněžské taneční konzervatoři (Voronežskoje choreografičeskoje učilišče), kterou absolvovala v roce 1987.
Její první angažmá bylo v Divadle opery a baletu (Teatr opery i baleta) ve Voroněži, kde působila v letech 1987-1992, tam tančila mimo jiné Pas de Deux (Giselle), Amorek (Don Quichote), Princezna Florina (Spící krasavice), Past de trois, Malé labutě, Nevěsty (Labutí jezero). Na jaře 1992 byl její manžel angažován do ústeckého baletního souboru, po půl roce přijela za ním i ona s malou dcerou.
Od 24. 8. 1992 působí jako člen souboru - sólistka baletu Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem, od 1. 9. 2009 sólistka baletu s povinností baletního mistra. Ztvárnila zde všechny velké role v baletním repertoáru, s vysokou technickou i uměleckou úrovní: Giselle (Giselle), Julie (Romeo a Julie), vnučka, Růženka, léto (Z pohádky do pohádky), Společnost (Carmina Burana), Kitri, Amor (Don Quijote), Žena (Requiem), Láska (Moře plné slz), Milena, Pas de deux, Klára dívka (Louskáček), Dívka (Glagolská mše), Sólistky (Paquita), Koketka, Improvizace (Kadettenball), Marie (Sonatina drammatica), Odetta-Odilia (Labutí jezero), Beruška (Broučci), Líza (Marná opatrnost aneb špatně hlídaná dcera), Panny pošetilé, Duše Paskaliny (Hry o Marii), Zarema (Bachčisarajská fontána), Dívka Julie (Noční ptáci), 3 dívky (Aladin), Princezna Aurora (Spící krasavice), Micaela (Carmen), Solvejg (Peer Gynt), Swanilda (Coppélia), Hraběnka Valdštejnová, Mme. Trévorgé (Casanova), Edith (Edith – vrabčák z předměstí), Cikánky, Disko (Cikánské kořeny/í), Popelka, Sestry (Popelka), Matka (Café Aussig).
Řadu let vyučovala v Baletním studiu Severočeského divadla opery a baletu, od září 2009 působí jako repetitor baletního souboru.
Dvakrát získala širší nominaci na Cenu Thálie: za rok 2003 za roli Lízy v baletu Marná opatrnost, za rok 2005 za roli Swanildy v baletu Coppélia. V roce 2010 jí byla udělena Cena primátora města Ústí nad Labem za rok 2009. Tato cena je určena význačným osobnostem města v oblasti kultury. Z odůvodnění: „Primabalerína ústeckého baletu prožila celý svůj umělecký život v Ústí nad Labem. Poprvé se na jevišti ústeckého divadla objevila v roce 1993 v baletu Giselle a od té doby zde vytvořila veškeré taneční role. Zároveň působí jako taneční pedagog a stále tančí velké role. Tato neuvěřitelně pracovitá a skromná dáma je již 18 let velkým přínosem nejen pro ústecký balet, ale i celé Severočeské divadlo opery a baletu.“
Na otázku, co ji přivedlo k baletu, řekla: „V dětství jsem se věnovala sportovní gymnastice, pak jsem ze zdravotních důvodů musela přestat; jednou ke mně domů přišla profesorka z tamní konzervatoře Valentina Narožnaja, která chodila po sportovních školách a vybírala adepty do baletní konzervatoře, ptala se mne, zda chci dělat balet. To mi bylo 9 let, ani jsem nevěděla, co to je. Donesla mi knížky o baletu, pak jsem s rodiči šla na přijímací zkoušky, první rok jsem se tam nedostala (lékařka mi studium na konzervatoři nedovolila), až za rok jsem nastoupila a rovnou do 2. ročníku.“
Konkrétní baletní vzor nemá, ale oceňuje profesionální výkony slavných ruských tanečnic Maja Plisecka, Galina Ulanova, Jekaterina Maksimova. Když tančila ve sboru, přitahovala ji role Odetty – Odilie z Labutího jezera, která je technicky náročná, ale domnívala se, že si ji nikdy nezatančí, neboť má menší postavu než je v Rusku pro tuto roli zvykem – ale v Severočeském divadle opery a baletu ji s úspěchem interpretuje a její sen se jí tak splnil. Nemůže uvést své oblíbené role, protože každá role je pro ni zajímavá, snaží se v ní najít něco nového, zvládnout ji z technické stránky i dobře zahrát. Tančí klasický i moderní repertoár, je ráda, když může tancem něco vyjádřit, nálady, pocity; nemá ráda, když v klasickém baletu není děj a důraz je jen na technicky profesionálním provedení. Ale poctivě zatančí každou roli, kterou jí šéf baletu přidělí.
Po skončení aktivní činnosti by chtěla učit nové generace baletek a věří, že by jim mohla hodně dát.
Ústí nad Labem se stalo jejím „druhým domovem“, má zde trvalý pobyt a české občanství. Je vdaná, její manžel Vjačeslav Pleškov působil jako sólista ústeckého baletu, po skončení aktivní činnosti zůstal v divadle pracovat jako jevištní technik, neboť mu bylo zatěžko po tolika letech ho opustit. Mají dvě dcery, starší Jevgenija (20 let) absolvovala Taneční konzervatoř v Praze a nyní tančí ve Státní opeře v Praze, mladší Maria (8 let) chodí do základní školy. Ve volném čase především odpočívá. Ráda čte knihy, zejména ruskou klasickou beletrii (Tolstoj, Turgeněv, Lermontov, Čechov), ale i české knihy. Na otázku o ideální náplni volného dne odpovídá: „Člověk nikdy není spokojený – když je málo práce, chce hodně pracovat; když je hodně práce, chce odpočívat.“
Šéf baletu o ní uvádí: „Naše primabalerína v mnoha rolích dokázala, že jí přední místo v souboru právem patří. Je oblíbená u našich diváků a chodí se opravdu „na Margaritu Pleškovou“. Tvárná, vládnoucí technikou, výrazem, ať je to klasika nebo současný tanec. Je velkým vzorem v umění i profesionálním přístupem pro mladé tanečníky“.
|