• HERNÍ PLÁN

    
poutstčtsone
303112345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930123


  • REZERVAČNÍ SYSTÉM

Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.

V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.





MAPA:





ZVEME VÁS NA:





    obrazek




PARTNEŘI A SPONZOŘI
SEVEROČESKÉHO DIVADLA:

Ústecký kraj Ústí nad Labem ostatní partneři

  • VALNÁ HROMADA

Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává zasedání valné hromady společnosti na 4.6. 2021 v 10,00 hod. Jednání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.

další dokumenty k VH zde...

  • NEVÁHEJTE...

RIGOLETTO
22.9 2021 19:00h - Ústí nad Labem


  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ

plakát - baletní triptych
plakát - baletní triptych
foto: www.operabalet.cz

více o tomto titulu...

  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ

plakát - čardášová princezna
plakát - čardášová princezna
foto: www.operabalet.cz

více o tomto titulu...

Představení muzikálu
„Noc na Karlštejně“
finančně podporuje společnost

  • ARCHIV AKTUALIT



FOTOGRAF ÚSTECKÉHO DIVADLA:




NAŠI PARTNEŘI:









PORTRÉT - PETR MATUSZEK

/Josef Herman, Hudební rozhledy 6/2014/

Petr Matuszek
Petr Matuszek
foto: Hudební rozhledy
Na poslední operetní premiéře v Severočeském divadle v Ústí nad Labem, revuální Růže z Argentiny Járy Beneše, odvedl jedinou pěknou roli vzteklého chlapáckého předáka ranče Cinta Nereze barytonista Petr Matuszek (1962). Nikdo další už nedokázal přehrávat postavy do patřičně obludné karika­tury, aby nebyly trapné. Stydno bylo z přehrávaného pomrkávání do publika, z obnošených šarží, ze ztráty vkusu. Věc strategie, umělecké cti a vkusu. Mnozí ústečtí diváci na premiéře vskutku hýkali blahem, ale byli i tací, kteří znechuceně odcházeli do šaten. Píšu to jen coby doklad Matuszekovy schopnosti učinit na jevišti cokoli, co je pro inscenaci potřebné, třeba i zlostně koulet očima a silácky tasit kolt, když je to zapotřebí, ale umí volit nejvhodnější prostředky a není tolik jako jiní odkázaný na jevištní i interpretační vedení. Záhy ukážeme, čím to zřejmě je, nyní konstatujme, že Matuszek absolvoval violu a zpěv na konzervatoři v Teplicích, že jeho učiteli zpěvu byli dlouholetý sólista ústecké opery Jan Vavruška a tenorista Národního divadla Jan Hlavsa. Vojnu si Matuszek odkroutil v AUS, v sezoně 1987/1988 nastoupil své první angažmá v Opavě, aby od té následující přešel do opery v Ústí nad Labem, kde zůstal dodnes, tedy už plné čtvrtstoletí.

Petr Matuszek je typický figurkář, který ve více než stovce operních inscenací přišel jen k několika snadno vyčíslitelným velkým rolím, řekněme, běžného operního repertoáru: hned v roce 1989 na počátku ústeckého angažmá ho dirigent Petr Jonáš obsadil do Figara v Rossiniho Lazebníkovi sevillském (1989, režie Olga Janáčková), postavě menší rtuťovitý pohyblivý štíhlý pěvec přesně odpovídal typově i hybným lehkým hlasem, a do Masetta v Mozartově Donu Giovannim (režie Rudolf Málek). Mozartovský a příbuzný repertoár by Matuszekovi asi seděl nejlépe, jenže kam v poměrech regionální opery s nějakou specializací, tak na další velkou mozartovskou roli Papagena v Kouzelné flétně došlo až po deseti letech (Ústí 1999), v jejichž průběhu Matuszek vyfasoval řadu romantických partů. Zřejmě vrcholné role z této oblasti, která však jeho hlasu, myslím, až tak nevyhovuje, se dočkal Verdiho Rigolettem (Ústí nad Labem 1997). Přidejme například Sharplesse z Pucciniho Madame Butterfly (Ústí 1997), Georgese Germonta z Verdiho La traviaty a Valentina z Gounodova Fausta a Markétky (obě Ústí 1998), Marcela z Pucciniho Bohémy (Ústí 1999) a dalo by se pokračovat, jak pestrý regionální repertoár vyžadoval. Bližší jsou mu postavy typu Belcora z Donizettiho Nápoje lásky (Ústí 2000), když odhlédneme od naplnění všech nuancí bel canta, což není Ma­tuszekova nejsilnější stránka.

V českém repertoáru Matuszekovy kreace také nejčastěji končí u rolí typu a významu Krušiny či Tomše, případně povýší na Bohuše. Vyniká z nich Harašta z opery Leoše Janáčka Příběhy lišky Bystroušky (Ústí 2000), jehož Matuszek prezentuje jako drsného věcného tuláka a pytláka, který se musí protloukat životem a nemůže si dovolit (podobně jako popelář Doolitle z My Fair Lady!) vysokou morálku. Lze zobecnit, že právě charakterní role, v nichž lze najít a ztvárnit téma, osud, životní příběh v kostce, a které je třeba stavět neokázalými, takřka civilními, ovšem náležitě demonstrativními prostředky (v opeře nelze „podehrávat"), bez falešných gest v pěveckém výrazu i v hereckém podání, jsou Matuszekovou láskou, a dávají mu, většinou rozsahem nevelké, podnět k osobité kreaci mísící intelektuální rovinu se spontánním jevištním i pěveckým jednáním.

Nezáleží přitom na konkrétním hudebním stylu, na skladateli, žánru - do vymezených mantinelů se dobře vejde i úvodem zmíněná operetní fraška. Druhou Matuszekovou oblíbenou janáčkovskou rolí je Šiškov v opeře Z mrtvého domu, a příbuznost s Haraštou a dalšími podobnými je zřetelná, opět outsider, tvrdý životní příběh, nevyumělkovaný, spíš civilní, který však obsahuje poezii a zobecňující přesah. Patří k takovým i rolička Kostelníka z Pucciniho Tosky (poprvé v Ústí v roce 1993), ostatně schopnost výrazové zkratky z Matuszeka činí ideálního představitele nejmenších roliček typu třeba zahradníka Antonia z Mozartovy Figarovy svatby (Ústí poprvé 1994), v nichž groteskně obtáhne základní vlastnosti a funkce postavyv dané situaci. Nedokážu však posoudit, nakolik Matuszekovi k jevištní suverenitě pomohlo studium teplické konzervatoře v době, kdy zde ještě působila významná operetní scéna, když na jeho herecké technice shledávám jisté tradiční prvky - ostatně díky ústeckému repertoáru tvoří operetní, nejčastěji mladokomické role podstatnou součást Matuszekových jevištních úkolů. Postupně k nim přibyly i role muzikálové, dokonce spíš činoherní jako Josef Novák v Divotvorném hrnci (Ústí 2009) nebo Plukovník Pickering v My Fair Lady (2010).

Jakkoli je v Ústí nad Labem Petr Matuzsek nepostradatelným členem souboru, coby pěvec běžného repertoáru by zapadl mezi bezejmenné dělníky jeviště, zvlášť když jen zcela sporadicky zpíval mimo domovské jeviště: v Plzni Cicerona v opeře Catilina Antonia Salieriho (1997, režie Jana Kališová), režisér Andrej Besčastnyj ho přizval jako Guglielma do libereckého nastudování Mozartovy opery Cosi fan tutte (1998) evidentně právě pro pěvcovy charakterizační dispozice, v Českých Budějovicích hostoval mj. Lescauta v Pucciniho Manon Lescaut (1999). K nejvýznamnějším mimoústeckým kreacím počítám roli Knížete Bolkonského v Prokofjevově fresce Vojna a mír (Národní divadlo Brno 2005).

Také se od roku 1994 začal objevovat v pozici asistenta režie z důvodů, odhaduji, možná pragmatických, nicméně i to poukazuje na skutečnost, že Petr Matuszek nikdy nebyl běžným operním pěvcem, že tuto profesi přesahoval a čím dál víc přesahuje, jak ještě uvedeme.
Jeho interpretační parketou je moderní hudba všeho druhu, zvláště účast na poprvé uváděných novinkách. Předznamenala to tak trochu na samém počátku pěvcovy kariéry menší role v československé premiéře opery Pohjalaisia (Příběh od Botnického zálivu) finského skladatele Leeviho Madetoji (1887-1947) v dubnu 1990, jakkoli jeho tvorba z počátku století vycházela z pozdního romantismu a byla na hony vzdálena Matuszekově zálibě v modernistech 20. století a v soudobých skladatelských výbojích - je logické, že mezi své skladatelské guru počítá Leoše Janáčka.

Druhé vybočení ze zaběhaného operního provozu mělo význam především jevištní, tedy herecký, a sice Figaro v razantní úpravě Mozartovy opery Figarova svatba, kterou pod názvem Figaro? Figaro! uvedli Daniel Dvořák s Jiřím Nekvasilem v Opeře Mozart (Novotného lávka, duben 1991) - mimochodem, Matuszek byl tehdy jedním ze sedmi alternantů! Projekt však dal o pěvci vědět v pražském centru dění a, zdá se, že podstatně nasměroval pěvcovy další osudy. O tři roky později Petr Matuszek nechyběl v první novince, která symbolicky otevřela stavidla rychle sílícího proudu posametové původní opery, a sice v Opeře La Serra skladatele Michala Vícha a libretisty, či spíše tvůrce umělého jazyka Jaroslava Duška (září 1994). Opera vznikla mimo kamenná divadla, což je jeden z určujících znaků polistopadové nové opery, v kontextu experimentujícího Divadla Archa, nechyběl dirigent Petr Kofroň. Opera perziflovala hlavní znaky operního divadla od baroka po romantismus, rezignovala na konkrétní slova, text bohatý na vokály umožňoval konstruovat melodickou hudbu coby prototyp lidového, posluchačsky vstřícného díla. Jakkoli produkce této zvláštní opery zůstala trochu kuriózní a mimo hlavní proud vývoje, měla velký stimulační vliv na další dění. Do Archy Matuszeka přizval režisér Jan Antonín Pitínský též k polyžánrovému projektu scén čínského divadla Marné tázání nebes (2001), i režisérka Jana Svobodová do spíše činoherního projektu Čajovna KarMa (Duchovní horor, 2004).

Z hlediska „nové" polistopadové opery najdeme Petra Matuszeka i u další v pravdě historické události, jíž byla česká premiéra Pádu domu Usherů Phillipa Glasse (Společnost pro novou hudbu Praha, Veletržní palác v Praze, listopad 1996) s Agon Orchestrem pod taktovkou Petra Kofroně. Režisér Roce pozval Matuszeka i do velmi pozoruhodného provedení Glassovy opery Kráska a Zvíře (Reduta Brno 2008, role Ludovika).

Ale nejen operou živ byl a je Matuszek. Dostal se i k velmi důležité události, řekněme, v oblasti muzikálu, za jakou považuji uvedení legendární rockové opery Juno a Avos plzeňským souborem v pražském Komorním divadle (2002). Ostatně občas zpívá i s rockovou skupinou či přesahuje operu a tradiční pojetí „vážné" hudby třeba do etnické hudby.

Petr Matuszek se logicky stal vyhledávaným interpretem nových a neobvyklých projektů, k nimž patřilo i Bušení do železné opony ve Státní opeře Praha a posléze v Národním divadle - Matuszek zpíval Uprchlíka v opeře Jörna Arneckeho Wir Spielen Frieden (SOP 2002) v režii Karly Štaubertové­Sturm, Foltýna a Lumíra v opeře Miroslava Pudláka Sasíci v Čechách aneb Marnost bojů proti RKZ (Stavovské divadlo 2004), nejpozoruhodnější kreaci pak stvořil hlavní postavou Muže v opeře Markéty Dvořákové MrTVÁ? (Stavovské divadlo 2004).

Osobně si nejvíc cením Matuszekových kreací v soudobých civilistně groteskních operách hraných v syrovém betonovém prostoru Roxy / NoD v Praze, v němž mohl, a vlastně musel předvést všechny nuance výše popsané jevištní interpretace, v němž se hrálo těsně před diváky na výrazové detaily, a v Matuszekově jevištním bytí nezbyl ani stín velkooperních zvyklostí, bel canto by takovému projevu bylo také na obtíž. Navíc šlo o komplikované i symbolické příběhy s často bizarními situacemi, tedy svět, který přemýšlivému interpretovi poskytl možnost (nutnost!) tvořit metodou výrazové zkratky, propojováním prvků groteskních, civilních i hyperrealistických. Poprvé v operách Ivo Medka Vrač a Miroslava Pudláka Ve stínu klobásy (2002), poté v opeře Romana Pallase Klinická smrt (2004, režie Karla Štaubertová-Sturm). Přidejme k tomu sci-fi operu Vlastislava Matouška 8. cesta (Filmový festival Uherské Hradiště 2002), propojující jevištní dění s projekcí filmu. Je to prakticky monodrama, napsané jako už uvedené, tituly přímo pro Matuszeka: ten odehraje operu v pyžamu u jediného stolku uprostřed orchestru na obyčejném pódiu, tedy jen pěvecko-hereckým i prostředky, s obdivuhodným kontaktem s publikem, opět v provokující přesné stylizaci, abych se vrátil k úvodnímu tvrzení.

Portrét Petra Matuszeka by však nebyl úplný bez alespoň dvou stručných zmínek, z nichž zvláště druhou by bylo možné rozvést v novém portrétu. Tedy alespoň konstatujme, že Petr Matuszek často a rád zpívá koncertně a má na kontě řadu vystoupení s našimi i zahraničními orchestry mimo jiné na mnoha festivalech. A pak konstatujme, že ho promýšlení souvislostí logicky přivedlo k hudebněvědným studiím, především pochopitelně k analytickému zájmu o soudobou skladbu. A také ke studiu vztahů akustiky a prostoru, a ke studiu mimoevropských pěveckých technik, též k tzv. alikvotnímu zpěvu. Jeho pečlivě, přesně a chytře formulované články lze číst v řadě periodik včetně Hudebních rozhledů. Naposledy na serveru Opera Plus brilantně analyzoval pěvecké výkony v drážďanském nastudování Straussovy Elektry. Byl by hodně dobrý operní kritik! Vedle toho stíhá učit zpěv i teorii. Mimo jiné se může vykázat deseti CD alby. Nevím, jestli vůbec odpočívá...









Zveme Vás do divadla

  • "Promenádní" Rendez-vous s baletem se uskuteční ve čtvrtek 1. července. Vstupenky nepotřebujete. Pro dobrou náladu stačí pouze přijít k divadlu v  pět hodin. Na populární operetní melodie Julia Fučíka, Johanna Strausse syna, Oskara Nedbala a Franze Lehára zatančí tanečníci baletu Johana Březinová, Ikonija Pelemiš, Kristýna Petrášková, Roman Soviar, Máté Brünn a Daniel Racek. Orchestr severočeského divadla zahraje pod taktovkou Milana Kaňáka. Choreografii připravil Vladimir Gončarov. Program je reprízován na stejném místě i o týden později 8. července, rovněž v 17 hodin.
  • Pokud si chcete poslechnout slavné operní melodie, přijďte do Severočeského divadla v pátek 2. července od 17 hodin na odpolední koncertní matiné. Ve skladbách Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Petra Iljiče Čajkovského, Wolfganga Amadea Mozarta a Giuseppe Verdiho účinkují sólisté opery Jarmila Baxová, Valeryia Vaygant, Jaroslav Kovacs, Martin Matoušek a Petr Matuszek. Orchestr Severočeského divadla řídí Milan Kaňák. 
  • S nejoblíbenějšími valčíky a polkami Johanna Strausse, Julia Fučíka, Franze Lehára či Jackquese Offenbacha vystoupí v sobotu 10.7. od 17 hodin v Severočeském divadle orchestr pod taktovkou...

    ...celý článek

VOLNÁ MÍSTA V ORCHESTRU

...

...celý článek

Libuše pod širým nebem na hradě Střekov

Libuše - Open Air Střekov
Přinášíme vám krátké ohlédnutí za operou Libuše od Bedřicha Smetany. Akce byla původně plánována již na 29.5. 2020, následně na 28.5. 2021 a z důvodu vládních nařízení, spojených s onemocněním covid – 19, proběhla nakonec dne 3.9. 2021 na hradě Střekov ve spolupráci s Agenturou FOR.
 
Opera Libuše, poprvé uvedena v Národním divadle v Praze 11. června 1881, je jedna z nejkrásnějších oper skladatele Bedřicha Smetany a spolu se symfonickou básní Má Vlast tvoří vrchol české tvorby, kde je patrná skladatelova láska k české vlasti a hrdost na rodnou zem. Atmosféra prostředí hradu korespondovala s klasickým nastudováním inscenace a přinesla divákům unikátní požitek. Zejména počasí bylo velmi příznivé. 

V hlavní roli Libuše se objevila ikonická Eva Urbanová, která svým strhujícím výkonem ovládla jeviště, kdy divák měl pocit, že se nedívá na představení, ale má před sebou reálný obraz této pověsti. V dalších rolích se objevili Richard Haan, který ztvárnil Přemysla, Zdeněk Plech, který svým znělým basem dokonale ztvárnil vzdorovitého Chrudoše, Valeria Vaygant jako Krasava, Jan Ondráček v roli Šťáhlava, Pavel Vančura jako Lutobor, Stanislava Jirků jako Radmila...

...celý článek

PODMÍNKY K NÁVŠTĚVĚ DIVADLA

Návštěvníci se musí prokázat potvrzením o splnění jedné z následujících podmínek:

  • doložit negativní antigenní test (RAT) ne starší 72 hodin (lze doložit i čestným prohlášením o absolvování testu ve škole)
  • absolvovat samotest na místě a prokázat se negativním výsledkem
  • doložit negativní PCR test ne starší 7 dní
  • prokázat potvrzením poskytovatele zdravotních služeb podstoupení RAT antigenního testu za dozoru zdravotnického pracovníka prostřednictvím on-line služby s negativním výsledkem nejvýše 24 hodin před konáním akce
  • doložit prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covidem-19 v době ne delší než 180 dnů přede dnem konání akce
  • aplikaci očkování proti covidu-19, přičemž od poslední dávky vakcíny (druhé u dvoudávkových vakcín, první u jednodávkových vakcín), musí uplynout nejméně 14 dní

U dětí do 6 let není testování požadováno.

Všichni přítomní musí mít po celou dobu nasazený respirátor bez výdechového ventilu min. třídy FFP2 (KN95 / N95).

...

...celý článek




© 2021 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ