Vážení diváci, představení dne 5. 4. 2024 od 19.00 hodin J. B. P. Molière: LAKOMEC 

Děkujeme za pochopení.

S žánrem baletu se Čajkovskij setkal ve své tvorbě poprvé při objednávce Moskevského ředitelství divadel v r. 1870. Objednávka zněla na 4 aktový balet „Cendrillone“. Práci nad ním však brzy přerušil a nedochoval se ani jediný arch notového materiálu. Další prací Čajkovského týkající se baletu byl jednoaktový dětský balet Labutí jezero v r. 1871. Byl vytvořen na objednávku mecenášky, která umožnila jeho napsání a jediné scénické provedení včetně orchestru. Ani tento balet se nezachoval, ale hlavní téma z tohoto díla, téma labutí, použil Čajkovskij ve svém pozdějším a čtyřaktovém Labutím jezeru, které známe dodnes. V r. 1875 přišla další objednávka od Moskevského ředitelství divadel právě na toto Labutí jezero. Výška honoráře byla stanovena na 800 rublů. S prací na tomto baletu byl Čajkovskij hotov po dokončení hudební instrumentace 10.4. v roce 1876. V Labutím jezeře skladatel použil také několik fragmentů z předešlých děl např. z opery „Vojvoda“ a z opery „Undina“ . Z Undiny je nádherné adagio z II. jednání – duet Odetty a Prince. 

Samotná premiéra novinky a tou Labutí jezero tehdy bylo, byla 20. 2. 1877 v Moskvě ve Velkém divadle ( Bolšoj těatr) . Pro nás je významný fakt, že prvním choreografem byl Čech z Prahy - Václav Reisinger, který byl hlavním choreografem a baletním mistrem Velkého divadla v Moskvě 1873 – 79. Reisinger měl za sebou několik angažmá ve významných evropských divadlech jako baletní mistr a choreograf, také tak působil doma v Praze, zejména v Prozatímním divadle ( před vznikem ND ). Mimo to, že byl historicky prvním choreografem dnes již legendárního baletu, je také duchovním otcem Ruského tance z Labutího jezera, který Čajkovskij napsal dodatečně na jeho žádost. Můžeme se dohadovat, jak ho o to požádal: „Petře Iljiči jsme v Rusku, tak by tam ruský tanec měl vedle španělského, neapolského, polského a maďarského být, nemyslíte? Rusko je přece poezie, lyrika a také temperament.“ A Ruský tanec uvidí a uslyší i naši diváci. Reisinger měl nemalý respekt k hudbě Čajkovského a minimálně prováděl zkrácení, přesuny a vynechání hudebních čísel Labutího jezera. Také tvořil choreografii na hotovou hudbu a neobjednával u skladatele hudbu podle svých choreografických představ jako např. Marius Petipa, který posílal posla k Čajkovskému ( v případě baletu Spící krasavice) s objednávkou na 32 taktů allegra…..atd. To byla, ale v té době tenkrát běžná praxe. 

Labutí jezero podle ohlasů a kritik z té doby nemělo grandiózní úspěch, ale vzpomeňme si jak kritika rozcupovala Čapkovského operu „Eugena Oněgina“. A fakt, že se Labutí jezero hrálo až do r. 1883 ( i po úpravě Reisingrovy choreografie Josephem Hansenem v r. 1880, který nahradil ve funkci baletního mistra Resisingera ) a to doslova do roztrhání kulis a mělo 43 repríz ukazuje, že představení jistě své publikum, které si balet oblíbilo mělo, jinak by se dočkalo jen několika repríz. Čajkovskij si hudebně nejvíce cenil II. jednání Labutího jezera. Opět můžeme být jako Čechové hrdi neboť vedle historicky prvního choreografa Labutího jezera - českého choreografa se u nás událo i vůbec první uvedení Labutího jezera mimo Rusko. Bylo to v r. 1888, šlo o II. jednání v Národním divadle v Praze v choreografii Augustina Bergera, také Čecha. Osobně přítomný Čajkovskij si poznamenal do deníku po grandiózním aplausu – „Velký úspěch, minuta absolutního štěstí … 

Dalšího uvedení Labutího jezera se Čajkovskij nedočkal, balet byl opět uveden až po jeho smrti v Petrohradě v r. 1894, byl již dílem Maria Petipy jako choreografa a jeho autorská ruka je přítomna ve dnešních Labutích jezerech, která využívají tuto klasickou a tradovanou choreografii, která byla mnohokrát předávána a filtrována neboť se držela pouze v paměti osobně předávané a v srdcích tanečníků, žádný filmový ani videozáznam tehdy neexistoval. Těmito prvními provedeními bylo Labutí jezero vysláno do světa divadel, která si postupně podmanilo nejen v Evropě, ale i za mořem. Dnes je Labutí jezero snad největším a nejtřpytivějším klenotem pokladnice baletu a jeho cena není v okázalosti, ale v oslovení lidské duše. A právě v oslovení lidské duše byl a je Petr Iljič Čajkovskij nedostižný. Díky mu za to.

UPOZORNĚNÍ!

Vzhledem k množícím se dotazům, se tímto Severočeské divadlo s.r.o. distancuje od inscenace ZLATOVLÁSKA, na které se divadlo žádným způsobem nepodílí. Tato akce je pořádána externím subjektem, který neoprávněně užívá jméno naší společnosti. V případě, že patříte mezi oslovené, prosíme kontaktujte nás na e-mailu: sekretariat@operabalet.cz, aby bylo možné zamezit dalším škodám. Severočeské divadlo je připraveno věc předat orgánům činným v trestním řízení.

Děkujeme
Vaše Severočeské divadlo s.r.o.