• HERNÍ PLÁN

    
poutstčtsone
30123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031123


  • REZERVAČNÍ SYSTÉM

Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.

V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.





MAPA:





Novoroční koncert

ZVEME VÁS NA:



    obrazek




PARTNEŘI A SPONZOŘI
SEVEROČESKÉHO DIVADLA:

Ústecký kraj Ústí nad Labem ostatní partneři

  • VALNÁ HROMADA

Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 26.6.2024 ve 12.00 hod. Zasedání se uskuteční na Krajském úřadě Ústeckého kraje v kanceláři č. 714, 7. patro, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem.

další dokumenty k VH zde...

  • VNITŘNÍ OZNAMOVACÍ SYSTÉM ZAMĚSTNAVATELE

E-mail: severoceskedivadlo@seznam.cz
Telefon: +420 210 082 134


  • NEVÁHEJTE...

LIBUŠE
27.10 2024 17:00h - Ústí nad Labem


  • PREMIÉRA PŘEDSTAVENÍ

plakát - Taneční evokace
plakát - Taneční evokace
foto: www.operabalet.cz

více o tomto titulu...

Představení muzikálu
„Noc na Karlštejně“
finančně podporuje společnost


NAŠI PARTNEŘI:














Petr Matuszek /baryton/

Petr Matuszek - baryton

Petr Matuszek - baryton
foto:
Petr Matuszek se narodil 1. prosince 1962 v Roudnici nad Labem. Je ženatý, má tři děti. V současné době žije se svou rodinou v malé vesničce u Prahy.  
 
Je absolventem teplické konzervatoře, obor viola a zpěv (1985).  Ve zpěvu ho vzdělával bývalý sólista ústecké opery doc. Jaromír Vavruška, později sólista Národního divadla, tenorista Jan Hlavsa. Po splnění vojenské základní služby v Armádním uměleckém souboru nastoupil jako sólista opery ve Slezském divadle Opava (1988). O rok později se stává sólistou ústecké opery, kde působí dodnes. Představil se v mnoha úlohách operních, operetních i muzikálových.
 
Pravidelně spolupracuje i s dalšími operními scénami. Rád vzpomíná na své působení v brněnském Národním divadle (např. v Prokofjevově opeře Vojna a mír na roli knížete Bolkonského a na Ludovica v experimentální Roccově režii Glassovy opery Kráska a zvíře). Ke svým zamilovaným rolím řadí Rigoletta ze stejnojmenné Verdiho opery, Valentina (Faust a Markéta), Bohuše (Jakobín) a Haraštu (Příběhy Lišky Bystroušky).
Mimodivadelní činnost Petra Matuszka je velice rozsáhlá a pestrá.
 
Velký díl jeho práce zaujímá koncertní činnost. Vystupoval na různých festivalech u nás i v zahraničí (Pražské jaro, Musica iudaica, Contrasts, Exposition of New Music Lvov, Janáčkův máj Ostrava, Ars Cameralis Katowice, Mnichov, Berlín, Amsterdam, Smetanova Litomyšl, Górnośląski Festiwal, Warszawska Jesień). Pravidelně zpívá s předními českými orchestry (FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Severočeskou filharmonií Teplice a Moravskou filharmonií Olomouc).
 
Patří mezi propagátory soudobé hudební tvorby; mnoho českých i světových autorů píše svá díla přímo pro něj: mimo jiné ztvárnil hlavní role v opeře Vlastislava Matouška (8. cesta), v operních fraškách Miroslava Pudláka (Klobása) a Iva Medka (Vrač). V roce 2004 premiéroval v pražském Stavovském divadle další dvě opery psané přímo pro něj: dílo již zmíněného skladatele M. Pudláka Sasíci v Čechách a operu M. Dvořákové a I. Medka MrTVÁ?. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem spolku pro novou hudbu Ateliér 90 a roku 1993 byl přijat jako člen Umělecké besedy.
 
Vytvářel mnoho hudebně-zvukových experimentů; v polovině 90. let se zabýval akustickým prostorem (CD Na prahu světla u firmy Happy Music Production), později se začal věnovat studiu mimoevropských etnických vokálních technik: tradiční zpěv Srí Lanky, Japonska, bifonický (tedy alikvotní) zpěv včetně tradičního hrdelního zpěvu (tzv. „khoomei“) aj. Alikvotní zpěv později aplikoval nejen v rámci „etnicko-hudebních“ projektů, ale také do své interpretační praxe soudobých experimentálních skladeb (Cage, Scelsi ad.). Z této práce vzešel unikátní autorský projekt Solo for voice (s podtitulem „hlasové divadlo jednoho pěvce“), v rámci něhož střídá komponované skladby soudobých autorů s vokálními improvizacemi. V roce 2002 se „hlasové divadlo“ rozšířilo o mezzosopranistku Markétu Dvořákovou, a vznikl tak projekt Solo for two voice. S tímto projektem pravidelně vystupují na světových festivalech soudobé hudby u nás, na Slovensku, v Polsku a v Německu.
 
Zajímavé jsou i Matuszkovy aktivity mimo sféru tzv. „vážné“ hudby: Od roku 1998 hrál v alternativní rockové skupině Yamabu, kde zpíval a hrál na housle a egyptskou darbuku. O rok později byl již zván jako spoluhráč různými skupinami a umělci, jako jsou např. Zapomenutý Orchestr Země Snivců, pěvkyně pekingské opery Feng-Jün Song, hráč na shakuhachi Vlastislav Matoušek, Jaroslav Kořán (bicí nástroje), Tomáš Reindl (tabla), Jiří Melzer (deejeridoo) ad.
 
Petr Matuszek se věnuje i pedagogické činnosti. Několik let vyučoval zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze a na Konzervatoři v Teplicích. Minulý rok vedl na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně seminář seznamující posluchače filozofické fakulty s hudební produkcí terezínského ghetta „Hudba terezínských autorů“. Nyní vede kurz „Kapitoly z etnické hudby a organologie“. Na mnoha místech přednáší a vede kurzy již zmiňovaného alikvotního zpěvu a soudobé vokální interpretační praxe. 
 
Důležitá je i činnost muzikologická: Píše odborné analytické články o soudobé hudbě, přispívá do anglického časopisu Czech Music London a jeho články najdete i v českých hudebních periodikách: Hudební rozhledy, His voice, Ticho a Harmonie. Pravidelně se zúčastňuje muzikologických konferencí (např. v rámci festivalu FORFEST).  V rámci své hudebně-badatelské činnosti zkompletoval písňové dílo Jaroslava Ježka, Viléma Blodka, Jana Bedřicha Kittla a tzv. „terezínských“ autorů (Viktora Ullmanna, Pavla Haaseho a Hanse Krásy).
  
Petr Matuszek natočil 10 profilových CD pro firmy Supraphon, Indies, Deutsche Harmonia Mundi (Německo), Symposion (Itálie), ArcoDiva, Panton, Rosa Classic, Studio Matouš ad. Jeho snímky jsou také v Radiu Leipzig, natáčí pro Český rozhlas i Českou televizi. V roce 2007 se stal členem správní rady Nadace Českého hudebního fondu a v roce 2008 byl jmenován do grantové komise Ministerstva kultury ČR. Za svou interpretační činnost získal 2x druhé místo v ceně Classic. Na začátku letošního roku vytvořil pod vedením dirigenta ústecké opery Milana Kaňáka hlavní roli na unikátní nahrávce nově objevené opery Bohuslava Martinů Le Jour de Bonté (Den dobročinnosti, vyd. ArcoDiva), která již získala řadu významných ocenění.

V sezóně 2010/2011 se představí v opeře Čarostřelec a v operetě Netopýr. 
 
 

DOTAZNÍK
Životní krédo:
Žiju spokojeně bez životního kréda.
Oblíbený balet: Nemám oblíbený určitý konkrétní kus, ale mám rád moderní pohybové divadlo.  Musím zmínit svůj poslední nádherný zážitek, kterým bylo sólo Simony Christianové v našem baletním představení Café Aussig. To mě opravdu dostalo. Nádherná emoční vřelost a zároveň niternost, prostě paráda!
Oblíbená opera: Jak na to odpovědět? Určitě jakýkoliv Janáček; to je nádherné divadlo, i když zavřete oči a posloucháte jen samotnou hudbu. A Martinů, to je citová záležitost… Z těch světových miluju např. opery Rimského-Korsakova, ale těch titulů je spousta a spousta, zvláště pak z 20. století.
Rád si přečtu: Miluju např. Skácelovy a Kainarovy verše. Nebo nádherně pitoreskního Malého Alenáše Ivana Vyskočila. V poslední době mě dostal Solženicynův Gulag – fascinující čtení. Jinak bych si občas rád vyčistil mozek např. nějakou pěknou detektivkou či něčím ve stylu Remarqua, ale to, co vychází nového, mě nějak nebere.
Rád sleduji: Opravdu „sytě“ nesnáším kult televizních seriálů a televizních show! Ale mám rád filmy, především ty surrealisticky laděné: např. Pasoliniho snímek Dravci a vrabci nebo něco v tomto duchu. Anebo Cocteauovu Básníkovu krev – je to předválečný snímek a přitom má v sobě tolik fantazie a moderního vidění – kam se hrabe většina současné filmové (ale i jevištní) umělecké produkce!
Rád poslouchám: Toho je: od bigbítu 70. let přes tzv. „jazz-rockové fúze“, klasický jazz až k lidovým písničkám, které miluju… a samozřejmě obrovská šíře tzv. klasické hudby. Ale vždy je pro mne důležitá přirozená virtuozita a vklad interpreta, jinak z poslechu nic nemám. Když se podíváte do mého MP3 přehrávače, najdete tam Livin Blues, Al di Meolu a Jeana-Luc Pontyho vedle Brucknerových či Prokofjevových symfonií, ale i Stamicova dueta pro housle a violu či klarinetové koncerty.  Taky byste tam našli korsická organa, geniální indickou houslistku Rajan ad.
Oblíbená činnost: V poslední době především neustálé diskuse se svým tříletým synem.
Ideální dovolená: Kolečkové brusle. Moře. Hřebenovky Roháčů. A hlavně vypnutý mobilní telefon a počítač!
Pokud bych nebyl operní pěvec, pravděpodobně bych byl: Co já vím? Nejspíš violistou – a pokud bych na to měl, tak bych se určitě věnoval „komořině“; to je moje velká láska a moc se mi po ní stýská. A taky by se mi líbilo věnovat se klasické fotografii, především technice „šerosvitu“.
Za svůj největší úspěch považuji: Své děti – mám skvělé děti, všechny. A také to, že mám kolem sebe stále pár blízkých dobrých lidiček, kteří mě umravní, když začnu jakkoliv blbnout.
Člověk, který mě nejvíce ovlivnil: Samozřejmě moje žena a děti. A koho by zásadně neovlivnili rodiče, ten musí být opravdu hodně nešťastný. K takovým lidem rozhodně nepatřím.
A jinak spousta nádherných lidí – byla by to celá řada jmen: hudební skladatel a asi nejbližší kamarád Petr Pokorný, malíř Jarda Procházka, který si ty nekrásnější plátna (a je to nádherný poetický svět, který jen tak nenajdete) maluje „jen tak do šuplíku“, Honza Dvořák, který mě utvrdil v tom, že dobré srdce, zápal a zdravá naivita je stále ještě tím nejlepším, co může pohnout světem… Hudebně (v rámci opery) to byl bezesporu pan dirigent Babický, z něho čerpám dodnes (ten mi, panečku, dal – Hajného v Rusalce jsem s ním zkoušel týdny!). A na jevišti - v poslední době určitě režiséři Radek Balaš a Gusta Skála a jejich snaha vytřískat ze mě trochu toho činoherního civilního herectví. Ale v tom mě hodně ovlivnili i oba partneři z My Fair Lady, Jolanka Smyčková a Radek Zima; od nich se učím při každém společném představení. A jsem pyšný, že s nimi mohu hrát; např. Radka Zimu jsem viděl teď nedávno jako Samka v Gazdině robě v divadle Pod Palmovkou – to byl tak nádherný herecký koncert, že mi spadla brada! A s takovým člověkem, když je člověk na jevišti – no co si přát víc?
První vystoupení na jevišti: Jejda, to je už dávno… Krušina v Prodané nevěstě, někdy v říjnu 1987 v opavském divadle.
První vystoupení v SDOB: Tomeš ve Smetanově Hubičce, někdy v polovině roku 1988. A pak krátce po nástupu do řádného angažmá Bohuš v Dvořákově opeře Jakobín – obě role jsem miloval!
Vysněná role: Já už si je nejspíš všechny zazpíval, v tom jsem měl ohromné štěstí. Ale moc bych toužil znovu si zazpívat – a na jevišti zahrát – Šiškova z Janáčkova Mrtvého domu. Zpíval jsem ho kdysi dávno a je to prostě nádhera!
Na své profesi si cením: Že v ní nejde nic „okecat“; člověk se může dostat na jeviště různými cestičkami, ale když se otevře opona, je to hodina pravdy.
Nevýhoda mého povolaní: Ztráta pravidelného režimu a velmi často i ztráta partnerské či rodinné pohody; to druhé - naštěstí - nemusí být nutně pravidlem. A samozřejmě profesionální řevnivost, ta člověka ubíjí hrozně. V tomhle je ovšem naše divadlo výjimečné: když přijdete k nám na šatnu, najdete tam především spoustu legrace a radosti z úspěchu kamaráda… Je nám prostě spolu dobře a myslím si, že na jevišti je to vidět.
Kuriozita z představení: Těch je. Ale asi taková klasická kuriózní situace nastala hned v mém prvním představení: jako drobný pětadvacetiletý Krušina jsem dělal otce 65leté stokilové Mařence, která se k tomu ještě zmalovala jako ruská carevna – do smrti na to nezapomenu!
Vzkaz mým příznivcům: Choďte do divadla a mějte nás (a i sebe navzájem) rádi!

Připravila Denisa Dologhová
 
 

REPERTOÁR

Opera:
Jörn Arnecke: Flüchtling – Uprchlík (Wir spielen Frieden - Hrajeme si na mír)
Gaetano Donizetti: Belcore (Nápoj lásky)
Antonín Dvořák: Marbuel  (Čert a Káča)
Antonín Dvořák: Bohuš (Jakobín)
Antonín Dvořák: Hajný + lovec (Rusalka)
Charles Gounod: Valentin (Faust a Markéta)
Philip Glass: Williams  (The Fall of the House of Usher – Pád domu Usherů)
Philip Glass: Ludovic (La Belle et la Bête - Kráska a zvíře)
Leoš Janáček: Harašta (Příhody Lišky Bystroušky)
Leoš Janáček: Šiškov (Z mrtvého domu)
Leoš Janáček: Zjevení básníka (Výlety pana Broučka)
Bohuslav Martinů: Syn Boží (Hry o Marii)
Bohuslav Martinů: Bedroň (Veselohra na mostě)
Jules Massenet: Lescaut (Manon)
W. A. Mozart: Papageno (Kouzelná flétna)
W. A. Mozart: Guglielmo (Così fan tutte)
Sergej S. Prokofjev: kníže Bolkonskij (Vojna a mír)
Giacomo Puccini: Sharpless (Madama Butterfly)
Bedřich Smetana: Tomeš (Hubička)
Bedřich Smetana: Krušina (Prodaná nevěsta)
Giuseppe Verdi: Germont (La Traviata)
Giuseppe Verdi: Rigoletto
Georges Bizet: La Dancaiere (Carmen)
Robert Ward: Thomas Putnam (The Crucible - Čarodějky)

Výběr CD:
J. D. Zelenka: Lamentationes (Rosa Classic, RD 103)
České vánoční árie a pastorely (Panton, 81 1033-2 231)
Musica Iudaica: Songs – Mocheles, Zemlinsky, Pokorný, Ullmann, Krása, Haas (+ Aleš Kaňka, klavír. Alea, 584020-2)
Canti sacri: Bruckner, Liszt, Foerster, Honegger (+ Vladimír Roubal, varhany. Rosa Classic, RD 151)
Na prahu světla – Scelsi, Pokorný, Smolka, Kabeláč, Macourek (Happy Music, HMP 0012 P)
Dvořák: Biblické písně, Brahms: Čtyři vážné zpěvy (+ Vladimír Roubal, varhany. Happy Music, HMP 0342 P)
Haas/Krása/Schulhoff: Písně (Aleš Kaňka, klavír; Ludmila Peterková, klarinet ad. Supraphon, SU 3334-2 231)
Viktor Ullmann: Písně (+ Aleš Kaňka, klavír. Supraphon, SU 3284-2 231)
Petr Pokorný: Komorní hudba (+DAMA DAMA a další interpreti. Happy Music, HMP 0402 P)
Jaroslav Rybář: Komorní hudba (+ Mondschein a další interpreti. Studio Matouš, MK 00502011)
České středověké křesťanské písně 16. stol. (Deutsche Harmonia Mundi, 74321 54766 2)
Blodek/Kittl: Písně (+ Petr Jiříkovský, klavír. Supraphon, SU 3408-2 231)
Solo for voice: Scelsi, Piňos, Pokorný, Graham (Indies, MLM918-2)
Musica Judaica 2 (+ Francesco Lotoro, klavír. Symposion 1SCL0702; ITALI)
Martinů: La Jour de Bonté (Den dobročinnosti, opera. ArcoDiva, UP 0121-2 131)

 








© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ