po | ut | st | čt | pá | so | ne |
27 | 28 | 29 | 30 | |||
Pro on-line rezervaci vstupenek slouží jako přihlašovací jméno Váš e-mail, použitý dříve při registraci do klubu přátel divadla, heslo je stejné jako do klubu přátel divadla.
V případě zapomenutého či nesprávného hesla lze vygenerovat nové heslo a poslat si jej na e-mail. Je také možné provést novou registraci s novým e-mailem.
Jednatel společnosti Severočeské divadlo s.r.o. svolává řádnou valnou hromadu společnosti na den 20.11.2024 ve 13.00 hod. Zasedání se uskuteční v historické budově Severočeského divadla s.r.o. v Ústí nad Labem, Lidické náměstí 1710/10 ve 2. patře.
E-mail: severoceskedivadlo@seznam.cz
Telefon: +420 210 082 134
ŘÍJEN 2010 16. SOBOTA | Giacomo Puccini:LA BOHÈME | ||
ŘÍJNOVÉ PŘEDSTAVENÍ BOHÉMY ZRUŠENO | |||
|
ŘÍJEN 2010 17. NEDĚLE začátek v 17:00 hodin | |||||||||||
Příběh o dívce, která zvítězila svou dobrotou a láskou nad světem falše, zla a nadutosti, už inspiroval tvůrce nejrůznějších uměleckých žánrů. Prokofjevovo hudební zpracování patří k těm nejzdařilejším. Choreograf a šéf ústeckého baletu Vladimír Nečas prozradil: „Je to představení pro malé i velké a to není reklamní trik, ale skutečnost. Nádherná hudba vyvolává fantazii a pohádkovou náladu. Známý pohádkový příběh s dobrým koncem je stále aktuálním poselstvím o boji dobra a zla. Nechybí zde dívčí sen o princi, krásné šaty, roztančený bál, kouzelné víly odměňující dobro a nakonec potrestané zlo. To vše nám tancem a hudbou vypráví balet Popelka.“ Jeden z nejvýznamnějších skladatelů 20. století o svém baletu na pohádkový námět o Popelce sám řekl: „Chtěl jsem vyjádřit poetickou lásku Popelky a Prince, zrození a rozkvět citu, překážky na jeho cestě, uskutečnění snu.“ více o tomto představení... | |||||||||||
|
ŘÍJEN 2010 21. ČTVRTEK začátek v 19:00 hodin | |||||||||||
Za zakladatelské dílo německé romantické opery se považuje Čarostřelec Carla Marii von Webera, které ovlivnilo další generace německých skladatelů, včetně Richarda Wagnera. Bezprostřední inspirací pro Čarostřelce byla prý rokle Velkého Štolpichu u lázní Libverda v Jizerských horách, kde v červenci 1814 trávil Weber chvíle odpočinku. Dalším inspiračním zdrojem byla i skladatelova láska ke své budoucí choti, sopranistce Caroline Brandtové. Avšak původním podnětem ke kompozici zpěvohry byla Kniha o strašidlech, kterou v Lipsku vydali August Friedrich Laun a Johann August Apel. V jednom příběhu se vyprávělo o mladíkovi, který se zamiloval do dcery lesního. Podmínkou pro získání její ruky bylo vystřelení mistrovské zkušební rány. Aby si mladík zajistil úspěch, spojil se s ďábelskými mocnostmi, které ho však oklamaly. Rána vystřelená na bílou holubici zabíjí jeho vyvolenou. Její rodiče tuto tragédii nepřežijí a mladík sám skončí v blázinci. Tento kriminální příběh se prý skutečně odehrál kdesi na Domažlicku a jeho nešťastným hrdinou byl jakýsi písař z Prahy. Weberův námět a literární představu zpracoval do operního libreta dvorní rada a dramatik Friedrich Kind a jeho původní název zněl Zkušební rána. Světová premiéra díla 18. června 1821 v berlínském Královském činoherním divadle se však dle návrhu intendanta hraběte Brühla konala pod názvem Čarostřelec (Der Freischütz). Opera je uváděna v německém originále a na domácí scéně s českými titulky. více o tomto představení... | |||||||||||
|
ŘÍJEN 2010 22. PÁTEK začátek v 19:00 hodin | |||||||||
Představení vzniklo v koprodukci Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem a občanského sdružení Aréna Inscenace Zahrada soch je experimentální scénické představení složené z poezie Ireny Žantovské (laureátky Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006), která měla i režii, baletních kreací choreografa Vladimira Gončarova (držitel Ceny Thálie 2008), původní hudební kompozice z pera Tomáše Reindla, scény a kostýmů Dany Hávové a výtvarných animací z koláží Miroslava Huptycha. Zahrada soch je sérií baletních miniatur inspirovaných expresivními verši I. Žantovské, v působivém přednesu Nely Boudové. Básně jsou obrazem nesnadného soužití mezi mužem a ženou, mezi jedincem a společností, zrcadlem dvou kontrastů, v nichž hledáme smysl svého života a pevný bod, o nějž se lze opřít a nezakolísat. Jak praví jedna románová postava - všichni se musíme rozhodovat mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné. Takové rozhodování je i klíčem a pointou představení Zahrada soch. Choreografie Vladimíra Gončarova i hudební kompozice Tomáše Reindla oscilují mezi klasickým uchopením hudebního divadla, včetně romantických smyčců a baletu na špičkách, a moderním výrazivem, které zachází stejně dovedně s inspirací u moderních skladatelů vážné hudby (Glasse či Reicha), jako s rockovou či etnickou hudbou, atonálními "zvuky ulice" atd. Tomu vždy odpovídá taneční, pohybová složka, často až na samé hranici akrobacie či soudobých výrazových prvků street dance. Kapitolou samou pro sebe je pohyblivá scénografie tvořená animovanými výtvarnými kolážemi Miroslava Huptycha. Huptychovy koláže jsou lyrickým protipólem často nelítostného světa skrytého ve verších i hudbě Zahrady soch, a ukazují nám jisté estetické útočiště, nabízejí zklidnění a katarzi. Zvláštním hostem Zahrady soch byla mladá česko-polská rocková zpěvačka Ewa Farna, která do představení nazpívala původní píseň Ohňonoši. Inscenace vznikla z koprodukce občanského sdružení Aréna a Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem více o tomto představení... | |||||||||
|
ŘÍJEN 2010 23. SOBOTA začátek v 17:00 hodin | |||||||||||
Slavný americký muzikál A. J. Lernera a F. Loewa o květinářce Elize Doolittlové vznikl na motivy známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion. Příběh pojednává o samolibém a nesnesitelném profesoru fonetiky Henry Higginsovi, který se vsadí, že se mu podaří prostořekou a umouněnou květinářku Elizu Doolittlovou s příšerným nářečím spodních vrstev během vražedně krátkého času zkrotit a proměnit tento divoký přírodní živel v kultivovanou anglickou dámu, aniž by kdokoliv odhalil její původ. Higginsův experiment ukáže, že rozdíl mezi vyšší a nižší společenskou třídou nespočívá v lidské přirozenosti, pouze ve vnějších návycích a způsobech. Jak to už mezi mužem a ženou bývá, zrodí se v procesu výuky vztah, který pedagogickou sféru nebezpečně přesahuje. Obě strany jsou však příliš svéhlavé, než aby si to jen tak přiznaly a své vzájemné sympatie vyjadřují spíše hádkami. Základní paradox story spočívá v tom, že výchovu potřebuje nejenom Líza, ale i pan profesor, neboť i při jeho postavení a společenské vážnosti je v ostatních věcech poněkud zaostalý. Naproti tomu Líza při vší své zanedbanosti nepostrádá citlivou duši a zdravý instinkt. V hlavní roli Lízy se představí Jolana Smyčková, která není na ústeckém jevišti nováčkem, například v minulé sezóně nastudovala roli Káči v Divotvorném hrnci, za kterou byla navržena do širší nominace na Cenu Thálie 2009. Profesora Higginse hraje Radek Zima. více o tomto představení... | |||||||||||
|
ŘÍJEN 2010 28. ČTVRTEK začátek v 19:00 hodin | HRADIŠŤAN Slavnostní koncert | ||||||
Hradišťan: „Kdo se vejde do houslí“ Dílo Jana Skácela bylo za jeho života zakazováno, s o to větší naléhavostí promlouvá po jeho smrti. Jeho básně jsou tiché a neokázalé, jsou prodchnuty touhou po lásce, naději a vírou v lepší zítřek. Snad právě proto tolik oslovují současného člověka ... U příležitosti českého státního svátku (28.10., Ústí nad Labem) a slavnostního zahájení festivalu na německé straně (Drážďany) zazní Skácelovy básně v uváděném komponovaném pořadu "Kdo se vejde do houslí" v obou jazycích – zhudebněné Jiřím Pavlicou a v podání světoznámého souboru Hradišťan. Koncert se koná pod záštitou hejtmanky Ústeckého kraje Jany Vaňhové a pořádá ho Collegium Bohemicum za podpory Evropského institutu odkazu Šoa | |||||||
|
ŘÍJEN 2010 31. NEDĚLE začátek v 17:00 hodin | G.Verdi Requiem | ||||||||
Jedna z nejpůsobivějších skladeb hudební historie, Messa da requiem Giuseppe Verdiho(1813–1901), prodělala dlouhý proces zrání. Když 13. listopadu 1868 zemřel Gioacchino Rossini, inicioval Verdi velkolepý projekt kolektivního hudebního díla, zádušní mše na památku velkého operního skladatele, k níž by vybraní italští skladatelé zhudebnili jim přidělené jednotlivé části. Mše měla být provedena v den prvního výročí Rossiniho smrti v kostele San Petronio v Bologni. Všichni skladatelé sice odevzdali zadané části mše včas, projekt však nakonec ztroskotal. Verdimu zbyla jím zhudebněná část „Libera me“. Dalším podnětem bylo úmrtí básníka a spisovatele Alberta Manzoniho 22. května 1873. Manzoni byl vůdčí postavou hnutí za sjednocení Itálie, risorgimenta, jehož byl Verdi stoupencem. Pro Verdiho byl Manzoni vedle Rossiniho dalším typickým reprezentantem italského ducha. Verdi nezapřel ani v tomto díle operního dramatika. Jako nejnápadnější příklad se uvádí „Dies irae“, útočící údery velkého bubnu na lehkou dobu na své půsbivosti ani téměř po půldruhém století nic neztratily, stejně jako fanfáry v „Tuba mirum“. Verdi využívá prostorového efektu se čtveřicí trubek za scénou a barevných odstínů kombinací dechových nástrojů . Část „Libera me“ je převzata z Messa per Rossini téměř nezměněna, Verdi pouze vypustil třicet taktů, v nichž byla obsažena reminiscence tehdy nezhudebněného „Dies irae“ a nahradil je sopránovým sólem, po premiéře ještě doplnil původně sborovou část „Liber scriptus“ mezzosopránovým sólem. Premiéra se uskutečnila 22. května 1874 v chrámu San Marco v Miláně pod Verdiho taktovkou, reprízy 27. a 29. května v milánské Scale řídil Franco Faccio. Pražské publikum se seznámilo s Verdiho Messa da requiem poprvé 17. ledna 1876 na koncertě uspořádaném Německým zemským divadlem v jeho tehdejší budově, Stavovském divadle. | |||||||||
|
POZOR! VÁŽENÍ DIVÁCI, OMLOUVÁME SE, ALE Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ JE PŘEDSTAVENÍ LOUSKÁČEK 9. 12. 2024 V 18.00 HODIN PŘELOŽENO. NÁHRADNÍ TERMÍN 30. 12. 2024 V 18.00 HODIN. VSTUPENKY ZŮSTÁVAJÍ V PLATNOSTI. POKUD VÁM TERMÍN NEVYHOVUJE, VSTUPENKY LZE VRÁTIT NA PŘEDPRODEJNÍCH MÍSTECH. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ. |