• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

LOUSKÁČEK: BALETNÍ EVERGREEN Evergreen (z anglického ever green = věčně zelený, svěží) je slovíčko, které v poslední době už i u nás docela zdomácnělo. Znamená píseň, melodii, která je stále oblíbená, která „nestárne" a nepodléhá zubu času. V oblasti baletu je jedním z takových evergreenů i balet Petra IIjiče Čajkovského Louskáček. Jedno z mála děl (spočítali bychom je snadno na prstech), která baletní scéna dvacátého století takříkajíc podědila po devatenáctém věku. Patří k nejčastěji studovaným, nejvíce hraným a také divácky nejoblíbenějším titulům baletního repertoáru kdekoli ve světě. Však také všude, kde Louskáček objeví na premiérových cedulích, si pokladníci v divadelní kase radostně mnou ruce. Louskáček je třetí (po Labutím jezeru a Spící krasavici) a poslední balet slavného ruského skladatele Petra Iljiče Čajkovského. Jeho premiéra se konala 18. prosince 1892 ve slavném Mariánském divadle v Petrohradu. Námět baletu vychází z novely Louskáček a Myší král, kterou napsal Ernst Theodor Amadeus Hoffman (1776 - 1822), německý romantický básník, prozaik, malíř, hudební skladatel a dirigent, všestranný kumštýř s oson-bitou fantazií, kterou obdivoval i takový Balzac, Poe nebo Gogol. V Rusku koncem minulého století byl Louskáček - v přebásnění Allexandra Dumase - oblíbená četba. S nápadem, vytvořit podle něj balet, přišel za vynikajícím petrohradským choreografem Mariem Petipou sám skladatel. Petipovi se nápad líbil a rychle napsal libreto baletu. Sám jej však nemohl nastudovat, protože onemocněl. A tak, podle jeho představ, vytvořil jevištního Louskáčka baletní mistr Lev Ivanov. Ano, to je ten, který má „na svědomí" překrásný bílý 2. a 4. obraz Labutího jezera. Oba se v jeho původní choreografii tančí dodnes. Nový balet to u publika vyhrál na celé čáře. Zasloužila se o to především překrásná Čajkovského hudba. Však ona také taneční suita z Louskáčka patří dodnes k nejpopulárnějším dílům celé orchestrální literatury. Kupodivu to trvalo dosti dlouho, než se Louskáček dostal do světa za hranice Ruska. A prosím : poprvé se tak stalo u nás, v pražském Národním divadle. Chcete-li přesně, tedy 17.srpna 1908. Choreografem byl tehdejší šéf baletu (tehdy se ovšem říkalo baletní mistr) Achille Viscusi, Ital původem, srdcem Čech. Později se, mimo jiné, zasloužil o vznik baletu v Ostravě a v Bratislavě. Úspěch to byl nevídaný. Do konce srpna se Louskáček hrál hned šestkrát a lidé se do divadla jen hrnuli. Však také v hlavní roli Mášenky vystupovala pohostinsky mladičká, tehdy třiadvacetiletá, Tamara Karsavina, sólistka Mariánského divadla. Ta se za krátko stala, jako první sólistka přeslavných Ruských baletů Sergeje Ďagileva, vedle legendární Anny Pavlové snad nejobdivovanější primabalerinou celé první půle našeho věku. Zkrátka: Pražáci byli u vytržení... Do dalších českých divadel se Louskáček rozběhl zase až po skončení první světové války. Viscusi jej nastudoval v jednadvacátém roce v Ostravě, pak přišlo Brno (1922), Plzeň /1924) atd. V Ústí na něj došlo hodně pozdě, až v šedesátém roce, kdy se jej ujal, tehdy mladý a začínající, Pavel Smok. O deset let později tam připravil novou premiéru Robert Braun. Jak už bylo řečeno, na Louskáčkovi především táhne jeho jiskřivá muzika. S libretem je to horší. To se panu Petipovi, říkalo se mu „car ruského baletu", moc nepovedlo. Libreto je dost zašmodrchané, i když děje je v něm vlastně pramálo. Často je to jen sled jednotlivých tanců pro potěchu očí. Proto se už dlouhá řada baletních tvůrců snažila původní libreto předělat, vylepšit. Byly mezi nimi opravdové autority. Například takový Lopuchov (Leningrad 1928), Vajnonen (Leningrad 1934), Balanchine (New York 1954), Grigorovič (Moskva 1966), Nurejev (Stockholm 1968), Neumeer (Franfurkt 1971), Sporeli (Basel 1980). více o tomto představení...

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ