BALET DON QUIJOTE
Slavný Cervantesův renesanční román Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha, popisující příhody tragikomického poutníka za iluzí, inspiroval (hlavně ty jeho části, které vypravují příběh Kitri a Basila) od doby svého vzniku nejen básníky, ale také řadu hudebních skladatelů. Např. Jules Massenet a Manuel de Falla mu věnovali své opery, Richard Strauss složil na toto téma symfonickou báseň. První zmínka o choreografickém pokusu přetvořit románovou kapitolu do baletu se datuje vídeňskou premiérou roku 1740. Od té doby se jeho děj vyskytuje v nejrůznějších verzích od Jeana Georgese Noverra (Vídeň 1768), Filippa Taglioniho (Berlín 1839) až po Maria Petipu, který uvedl premiéru baletu Don Quijote vídeňského hudebního skladatele, dirigenta a houslisty Ludwiga Minkuse v moskevském Velkém divadle v roce 1869. Petipa, tento Francouz působící v Rusku, tančil ve Francii, Americe a Španělsku. V roce 1847 odešel do petrohradského angažmá. Později se stal pedagogem petrohradského učiliště a od roku 1869 do roku 1903 byl hlavním baletním mistrem a choreografem. Mezi jeho nejznámější choreografie, které figurují dodnes na repertoáru, patří například Bajadéra (hudba L. Minkus), Spící krasavice (P. I. Čajkovskij), Raymonda (A. Glazunov), Korzár (Ch. Adam), Paquita (L. Minkus), Coppélia (L. Delibes) a Esmeralda (C. Pugni). O původu Léona (Fjodoroviče) Aloise Ludwiga Minkuse, jenž se narodil v roce 1826, se vedou dosud spory, zda je rodem Čech nebo Polák. Minkus pracoval po větší čas svého života v Rusku. V 50. letech předminulého století byl dirigentem orchestru slavného mecenáše umění, ruského knížete Jusupova, působil jako sólista orchestru moskevského Velkého divadla, jako inspektor baletní hudby moskevských divadel (1862-1872) i jako skladatel baletní hudby při ředitelství carských divadel v Petrohradě (1872-1885). S Petipou Minkus dále spolupracoval v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Minkus Quijota několikrát upravoval. V roce 1871, kdy se Don Quijote měl inscenovat v Petrohradě, zkomponoval ještě hudbu k pátému dějství, v roce 1900 při přípravě reformy baletu choreografem A. Gorským pak vytvořil novou, v pořadí již třetí redakci svého díla, řadícího se od té doby ke kmenovému repertoáru většiny baletních souborů. Po roce 1880 se skladatel vrátil do Vídně, kterou už neopustil do konce svých dnů roku 1917. Během svého života zkomponoval celkem šestnáct baletů, vedle nejznámějšího Dona Quijota také balety Pramen (1866, psaný s Léo Delibem), Bajadéra (1877) nebo Sněhurka (1879). Minkusův Don Quijote reprezentuje skupinu tzv. tradičních baletů. Minkus znal dokonale zákonitosti baletu a ovládal v tomto směru profesionální mistrovství. Jeho hudba je melodická a rytmická, umožňující realizaci různých choreografických variací i když z hlediska hudebního je spíše dobově eklektická. Český balet čekal na první uvedení Dona Quijota plných 117 let, poprvé se objevil až v roce 1986 v Národním divadle v Praze.
více o tomto představení...
|