Z RECENZÍ NA INSCENACI PRODANÁ NEVĚSTA

Prodaná nevěsta zase jinak

První znění Prodané nevěsty ve 2 jednáních bez tanců, sboru „To pivečko“, árie Mařenky „Ten lásky sen“ a bez recitativů, zato s mluvenou prózou bylo ve scénické podobě dosud raritou. … Že by tomu tak nemuselo být a původní verze by se mohla stát běžně hratelnou alternativou, jako tomu je u jiných oper, které se dnes hrají jak s dialogy tak s recitativy (např. Carmen), přesvědčivě naznačila inscenace uvedená ke 100. výročí otevření budovy Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem. 

Provedení znovu potvrdilo, že Prodaná nevěsta byla od počátku hotové dílo aspirující na vzorovou národní operu, a navíc prokázalo, že si zachovala plnou účinnost i pro diváka, který má v uchu její hudebně bohatší podobu. Smetana se Sabinou vytvořili přímo ukázkový typ opéra-comique s prózou umožňující snadné porozumění motivaci děje a projevili neomylný cit pro zasazení pěveckých čísel, která jakoby tu dostala ještě větší dramatickou závažnost. Prvotní verzi také svědčí intimní atmosféra menšího divadla. Obsazení orchestru odpovídající Smetanově době dává vyniknout dechovým nástrojům a tím zvýrazňuje barevnost instrumentace. Dirigent Norbert Baxa představil operní soubor opět na výtečné úrovni s bezchybným zvládnutím nejtěžších míst, počínaje předehrou a konče znamenitě sladěným sextetem. Z vyrovnaného, dobře zpívajícího a zvučně i srozumitelně mluvícího ansámblu sólistů je nutno zmínit alespoň Petru Šimkovou jako temperamentní Mařenku, Ondřeje Sochu jako dojemně důvěřivého Vaška a Annu Klamo, která v roli Esmeraldy navíc udivila nevídanou akrobacií. 

Režisérka Karla Štaubertová rozložila příběh jednoho dne do tří období – podzimu, zimy a jara jako určitou paralelu dramatického vývoje. Komicky vyjádřila symboliku „konce radosti“ odlétnutím holubiček z hlav sboristek a jejího návratu při závěrečném požehnání a smíření, jehož se účastní i macecha Háta (Věra Páchová), spuštěním veliké „holubice“. K nejhezčím nápadům patřil – obecenstvu většinou asi neznámý - kuplet Principála (František Sysel) a Esmeraldy „Ten staví se svatouškem“ s pantomimou předvádějící povahové nectnosti, o nichž se tu zpívá, a s valčíkovou codou rozvířenou ve stylu break dance (taneční skupina Dance Center Marverci)…
Milan Pospíšil

Prodaná nevěsta jako opereta

… Partituru velmi pečlivě nastudoval dirigent Norbert Baxa, orchestr hrál, až na drobnosti, jako z partesu, precizně a zvukově přesně vyladěný. Druhým esem inscenace je Petra Šimková v roli Mařenky, které odpovídá už svou fyziognomií, ale především roli dala nosný volný soprán na správné hraně mezi lyrickým a dramatickým projevem, výrazově i významově propracovala každou frázi. Vedle ní se rozhodně neztratil Milan Vlček, i když role Jeníka není právě jeho parketou. Aleš Hendrych je ovšem Kecalem na pravém místě takové inscenace, otevřený novinkám režie, přitom má part pevně zafixovaný a zpívá ho na úrovni. Mimochodem, jeho Kecal se jen trochu inspiroval u toho Hakenova, jinak je obdivuhodně originální a svůj, což je vzácné. Konečně Ondřej Socha je podobně originálním Vaškem, žádný hloupoučký zadrhávající retardovaný, ale prostě ještě příliš mladý na to, aby nemyslel jen na alotria. Part zazpíval sice s přehledem, leč hlasem, doufejme, že jen zatím neusazeným – potřebovali bychom takového operního hráče. V každém případě operetní Prodaná nevěsta ústeckému divadlu ostudu rozhodně neudělala….
Josef Herman