V neděli 1. listopadu v 17 hodin zazní v Severočeském divadle Requiem d moll (KV 626, mše za zemřelé), jež je jedním z největších sakrálních děl Wolfganga Amadea Mozarta a  zároveň jeho poslední nedokončená kompozice. Mozart byl dvorním skladatelem v císařské Vídni, komponoval jak z vlastní potřeby tak i na objednávku. Psal hodně a rychle.

Okolnosti vzniku tohoto veledíla jsou zahalena tajemstvím. V červenci 1791 obdržel skladatel objednávku na zádušní mši od posla, kterého za ním vyslal neznámý zadavatel, který neuvedl konkrétní termín pro dokončení a ani si nekladl požadavky na koncepci díla. Posel Mozartovi dopředu vyplatil požadovaný honorář. Z historických výzkumů je známo, že se jednalo o zplnomocněnce hraběte Franze von Walseegg, jenž s oblibou oslovoval vynikající skladatele a díla po jejich zpracování signoval za své. Mši si objednal pro uctění památky své zesnulé ženy. Skladatel se nepustil do práce na Requiem hned, pracoval v té době na opeře Kouzelná flétna a Freimauer-Kantate.

Sugestivní Requiem je poslední Mozartovou skladbou. Je mu připisováno i přesto, že před svou smrtí Mozart zvládl dokončit necelou čtvrtinu. Na základě skic a ústních úvah dopsali zbývající části jeho žák Joseph Eybler a přítelem Franz Xaver Süssmayer. Spnila se tak skladatelova předtucha, že psal Requiem pro sebe. V dopisech jeho otci se Mozart ke smrti vyjádřil již v roce 1787 slovy, že ji považuje za klíč ke skutečnému štěstí. Skladatel byl pochován do společného hrobu a tóny mše na jeho posledním rozloučení nezazněly.

Mozartovo Requiem se stalo vzorem pro velké smuteční mše psané po více než celé další 19. století. Tvůrčí vyzrálost skladatele, jenž cítil nezadržitelně se blížící konec své životní dráhy, naplňuje Requiem od prvních tragických tónů, přes vznešenost sborů až po mohutný závěr, dopracovaný již Süssmayerem.

Na program koncertu jsou zařazeny také Biblické písně Antonína Dvořáka, zpívá Petr Matuszek. Hudební nastudování připravil dirigent Milan Kaňák.

Biblické písně op. 99  z roku 1894 je dílo velmi intimní, jedno z nejniternějších v celém životním díle Antonína Dvořáka. Je to cyklus deseti zpěvů pro sólový hlas s průvodem klavíru na texty z Knihy žalmů v překladu Bible Kralické. Pět písní, které zazní tento večer, Dvořák instrumentoval pro orchestr.

Antonín Dvořák byl silně věřící člověk s upřímným vztahem k Bohu. Víme, že jeho opravdová zbožnost se již několikrát projevila ve skladatelově práci. Jeho Stabat Mater a Requiem patří k základním pilířům české hudby. Biblické písně jsou však pro Dvořákovu zbožnost nejpříznačnější. Ukazují totiž jeho víru v prostotě a hlubokosti. Není bez zajímavosti, že skladatel psal písně na texty české, a že pro tyto texty volí výňatky z Davidovy Knihy žalmů podle otištění v Bibli Kralické. V těchto textech je obsažena velká moudrost v názorech na smysl života a na duchovní potřeby člověka. Vlastní písňové zhudebnění těchto textů patří k vrcholům písňové literatury. Dvořák se dokázal skvěle ztotožnit s myšlenkami biblických veršů a přetvořil je v hudební projev stejně prostý a hluboký jako jsou verše samy.