Operní pěvec musí i dobře vypadat - Rozhovor s tenoristou WeiLongem Tao, který se v Severočeském divadle právě připravuje na roli Otella (Ústecký deník. březen 2009)

Ústecký deník: Pane Tao, jak vůbec došlo k tomu, že Vás v ústeckém divadle uvidíme už ve druhé inscenaci v jedné sezóně?

WeiLong Tao: O Otellovi jsem s Tomášem Šimerdou, ředitelem SDOB, mluvil už na podzim při zkoušení Hoffmannových povídek. Bohužel to tehdy vypadalo, že kvůli povinnostem jinde nebude mé angažmá v ústeckém Otellovi možné.

Ústecký deník: Ale nakonec to vyšlo…
WeiLong Tao: Ano, v lednu ale dostaly věci rychlý spád. Nejprve došlo k jistým termínovým změnám původně naplánovaných závazků, které mám na konci letošní sezóny. Poté se ukázalo, že kolega, který měl Otella v Ústí zpívat, je zaneprázdněn jinde. Do toho přišla užší nominace na cenu Thálie 2008. A jednoho lednového odpoledne jsem po zkoušce v jednom švýcarském divadle zapnul mobilní telefon a měl tam asi osm zmeškaných hovorů od ředitele Šimerdy plus vzkaz v hlasové schránce, že za daných okolností nemohu Otella odmítnout (smích). Tak jsem znovu v Ústí.

Ústecký deník: Ústecký Otello bude Vaším debutem v této roli stejně, jak tomu bylo u Hoffmanna?

WeiLong Tao: Vůbec ne. Otella jsem už mnohokrát zpíval na jevištích na několika kontinentech. Byla to vůbec jedna z prvních tenorových rolí, kterou jsem po změně oboru z barytonu na tenor nastudoval. Jsem rád, že v Ústí mohu na tomto kuse spolupracovat s režisérkou Irenou Žantovskou, dirigentem Norbertem Baxou a skvělými kolegy z řad sólistů ústecké opery. V hlavních rolích Verdiho Otella to jsou především Valeria Vaygant jako Desdemona a Vladimir Někrassov jako Jago.

Ústecký deník:  V Ústí a okolí už je několik týdnů k vidění plakát k nové inscenaci Otella - mimochodem velmi vkusný. Můžete prozradit, jak se plakát fotil?

WeiLong Tao: Když jsem si s ředitelem Šimerdou potvrdil, že budu Otella v Ústí zpívat, okamžitě mě kontaktovalo marketingové oddělení divadla, že je třeba co nejdříve pořídit foto na plakát a další propagační materiály k inscenaci. Naštěstí jsem hned záhy zpíval v Ústí v repríze Hoffmannových povídek, což vše mimořádně usnadnilo. Nebudete tomu věřit, ale celé se to nafotilo v malé zkušebně - takzvané korepetici v divadle.

Ústecký deník: Opravdu? Na plakátě vypadáte, jako kdybyste pózoval uvnitř nějaké pevnosti či vězení.

WeiLong Tao: To ano, ale celé je to fotomontáž. Jak už jsem řekl - fotili jsme v jedné zkušebně SDOB a to na pozadí bílé zdi. Fotografka Dorothea Bylica ale měla dopředu promyšlené a načrtnuté pózy, které po nás s Valerií Vaygant chtěla. Součástí jejich náčrtů byl i způsob, jak tu kterou pózu nasvítit, aby potom dobře zapadla do montáže. O světla se staral asistent fotografky. Kožené kalhoty, ve kterých pózuji, jsou součástí jednoho - avšak nikoliv mého - kostýmu v Hoffmannových povídkách. Valeria Vaygant má na sobě zase kostým Taťány z opery Evžen Oněgin. A musím se přiznat, že jsem se ještě v životě tolik neopálil, abych měl tak snědý odstín kůže jako na plakátě  k Otellovi. To se také vylepšovalo v počítači...

Ústecký deník: Je to tedy celé malý podvod?

WeiLong Tao: To ne, ty svaly jsou pravé (smích). Na těch se nic nevylepšovalo.  

Ústecký deník: Nevím, zdali jste viděl plakát k muzikálové inscenaci SDOB Divotvorný hrnec. Ústecká celebrita Josef Alois Náhlovský na něm vystrkuje svůj pupek do světa. A je pravda, že plakát na Otella ukazuje o dost atraktivnější figuru.

WeiLong Tao: Plakát na Divotvorný hrnec jsem viděl. Je úsměvný, i když samozřejmě neznám místní okolnosti a ještě jsem ani neměl možnost se seznámit s panem Náhlovským. Ale během zkoušek Otella se určitě zajdu podívat na některou z repríz Divotvorného hrnce. Mám ten muzikál rád. Co se týče figur operních pěvců obecně, tak myslím, že už dlouho žijeme v době, kdy musí operní zpěvák – chce-li obstát v mezinárodní konkurenci -, nejen dobře zpívat ale i dobře vypadat. A samozřejmě také dobře hrát. Dřív stačilo, když se zpěvák postavil na jeviště, celou árii odzpíval na jednom místě a ani se nepohnul. Ty doby už jsou ale dávno pryč. Opera je hudební drama, kdy musí být v případě zpěváka pěvecká složka v souladu s hereckou a k tomu tak nějak samo sebou patří i vypracovaná figura. Navíc nový fenomén přímých operních přenosů například z Metropolitní opery New York do kin po celém světě - a jak jsem slyšel také do ČR - klade na zpěváky po této stránce ještě daleko větší nároky.

Ústecký deník: A uvidíme Vás takto do půl pasu i na jevišti v inscenaci Verdiho Otella?

WeiLong Tao: To ještě nevím, zatím jsme scénu, která je zachycena na fotografii, nezkoušeli. Je to ten moment těsně potom, kdy Otello v žárlivosti uškrtí Desdemonu a pomalu si začíná uvědomovat, co to vlastně provedl. Myslím ale, že plakát nemá být ilustrací samotné inscenace. Spíše jde o to navodit atmosféru, v jaké se inscenace bude odehrávat, a vyzdvihnout aspekt, který se režisérce jeví jako zásadní.

Ústecký deník: Jak vnímáte Otella Vy sám?

WeiLong Tao: Otello je hodně temná opera, což se na plakátě podařilo báječně vystihnout. Navíc je to opera nádherná a já bych chtěl tímto pozvat všechny Ústečany co nejsrdečněji na premiéru, která se odehraje 27. března.