Chvála na Hoffmannovy povídky

Po premiéře Hoffmannových povídek recenzent inscenaci shrnul slovy: „Úhrnem představení, které se nemusí bát žádného srovnání a které přesvědčuje o tom, že divadlo schopné takového výkonu zasluhuje veškerou podporu své existence.“ 23. ledna se na jevišti SDOB odehraje předposlední repríza této opery, která vyvolala velice pozitivní odezvu jak u divácké tak kritické obce: „Režie Tomáše Šimerdy předvádí, jak i bez výstřelků může být dění na jevišti nekonvenční, nápadité, poutavé i zábavné. Vizuální složka představení harmonizuje s hudební provedením. Dirigentka Miriam Němcová má smysl pro zpěvnost, volbou temp vystihuje přirozený dech hudby, struktura je průzračná, orchestrální zvuk barevný a plný i v komorní sazbě a naopak v nejvyšší dynamice nikdy ne hrubý. Nároky Offenbachovy hudby na lehkost, rytmickou přesnost a bezchybnou souhru mezi jevištěm a orchestrem nastudování splňuje i v těch nejchoulostivějších místech.“

            Recenzent pokračuje: „Poctivá příprava a inspirující řízení se projevily na pěveckých výkonech. Hoffmanna, proměňujícího se z naivního studenta na zestárlého intelektuála propadlého alkoholu zpíval WeiLong Tao velkým hlasem prozrazujícím obor hrdinného tenora, avšak zároveň dostatečně lehce a pohyblivě s bezpečnými výškami a naprosto svěže až do samého konce. Jeho lásky byly jako obvykle rozděleny mezi tři zpěvačky. Největší potlesk sklidila Anna Klamo za suverénní vokální a pohybovou kreaci Olympie. Její koloraturní eskapády uvádělo do chodu i kolasu Cochenillovo šlapání dynama - v groteskní roli čtyř sluhů se tu herecky (a v kupletu Franze i příjemným lyrickým tenorem) dobře uplatnil Pavel Machát. Yvetta Tannenbergerová ztvárnila introvertní, po hvězdné kariéře až k sebezničení toužící Antonii působivě a v celém rozsahu pěvecky jistě. Valeria Vaygant (Giulietta) ukázala, že heroiny románského repertoáru jsou zjevně její nejvlastnější doménou. NikolajNěkrasov vyjadřoval zlou sílu Hoffmannova protivníka bez démonických póz i pěvecky (až na jeden dva nejvyšší tóny v árii Dapertutta) velmi zdařile. Výraz uznání náleží všem složkám: „Náležitou pěveckou úrovní a výrazným hereckým projevem se vyznačovali i představitelé všech menších úloh. Zvláštní pochvalu zaslouží pěkně zpívající agilní sbor (sbormistr Josef Kučera) s individuálně propracovanými, ale přitom nenápadně hranými akcemi.“