SMETANOVA APOTHEÓZA VLASTI
V obrazu Bedřicha Smetany se ustálily mnohé až čítankové stereotypy – typu pronásledovaný trpící hluchý génius, neohrožený bojovník za českou národní hudbu, lidový skladatel apod.. Takovéto pohledy ovlivňují i vnímání jeho díla a bohužel někdy u někoho vyvolávají dojem, že skladatel je tak důvěrně známý, že naslouchat jeho hudbě už ani není třeba. V krizových nebo slavnostních chvílích je to ale jeho hudba, která se stává prostředníkem, kterým vyjadřujeme a dáváme si najevo až obřadní pocity vzájemné sounáležitosti. V Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem se v neděli 28.10. v 17 hodin uskuteční pod záštitou primátora města Jana Kubaty slavnostní koncert u příležitosti státního svátku, kde zazní cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast. Velice zajímavé je srovnání odezvy na první orchestrální koncert, který Smetana po svém návratu ze Švédska uspořádal v Praze 5.1. 1862 a reakce na první provedení Mé vlasti, tedy zhruba o dvacet let později. Ukazuje, nejen jak se zprvu v Praze neznámý skladatel dokázal prosadit u publika, ale i jak si české obecenstvo jeho individuální kompoziční styl postupem času vzalo za vlastní. „…můj první koncert ve velkých prostorách Žofínského sálu. Hu! Jak bylo prázdno a zima. Venku padal sníh tak hustě, že brzy smazal stopy těch několika lidiček, kteří přece jen navštívili můj koncert, protože dostali volné vstupenky… Inu, ve vlasti není nikdo prorokem!“ (ze Smetanova deníku) „Po Vltavě rozpoutal se pravý orkán potlesku; jméno Smetana znělo odevšad nevypsatelným jásotem, obecenstvo vstávalo, mávalo klobouky a šátky vstříc mistrovi, jemuž podávaly věnce s nádhernými stuhami národních barev, a stejné nekonečné bouře opakovaly se po každém následujícím kuse cyklu… O symfonických básních Bedřicha Smetany všechna rozprava byla by zbytečná… Smetana slaví jimi triumf své národní hudby a svého moderního směru zároveň.“ (časopis Dalibor 10.11.1882). Má vlast má v kontextu české hudební kultury již více než 100 let zcela jedinečné postavení. |