ALADINALADIN - TANEČNÍ MUZIKÁL
OBSAH:
Bylo kdysi dávno v daleké arabské zemi jedno město a v tom městě trh. Obchodovávalo se tam skoro se vším, hlavně ovšem s drahými koberci, ovocem, 
kořením a jinými drahými věcmi. V rohu tržiště byla hromada starých koberců a v té přespával malý chlapec. Jmenoval se Aladin a byl sirotek. Naše pohádka začíná právě toho dne, kdy se Aladin probudil a vydal se, jako ostatně každý den na trh, aby poškádlil starého prodavače koberců a zadováděl si s prodavačkami, které nidky žádnou legraci nezkazily.
Na trhu měli všichni Aladina rádi, protože i když sem tam vyváděl nezbednosti, měl dobré srdce a každému rád pomohl. Hned jak se objevil na trhu, seběhly se kolem malé děti a prosily, aby jim vyprávěl nějakou pohádku. To Aladin uměl a tak hned začal:
Jednou šel prý po tržišti a objevil malý vetešnický krámek. Uprostřed harampádí tam spal starý vetešník. Aladin si všiml, že se do krámku vloudil zloděj a chce starce okrást. Rozhodl se tomu zabránit a když zloděj chtěl utéci i s lupem, nastavil mu nohu. Zloděj upadl a začal se bránit. Dokonce vytáhl na Aladina nůž. Už se zdálo, že bude zle, když v tom se probudil vetešník, a děly se věci! Stařec odhrnul svůj plášť a pod ním byla schovaná kouzelná hůl. Ta nepoctivému člověku pěkně nandala na záda. Stařec pak zastavil Aladina a dal miü prsten. Prý je kouzelný. Aladin prstenem otočil a přál si jediné: vidět krásnou princeznu Šíriah, vládkyni města.
V tom přiběhly malé děti a vykřikovaly, že sem jde průvod. A skutečně. V nosítkách se ubírala městem sama princezna. Aladin se pokoušel zahlédnout ji alespoň koutkem oka, ale nosítka byla zahlena hustými závěsy. To ale Aladin nevěděl, že princezna si před chvílí vyměnila šaty se svou společnicí a protože měla dlouhou chvíli, utekla na trh, aby se potajmu trochu pobavila. Průvod odešel a Aladin se potkal uprostřed tržiště s krásnou mladičkou dívkou, která tu jen tak zbůhdarma bloudila.
Začala bouřka. Aladin nabídl svou skrýš nové kamarádce. Unavení celým dnem oba usnuli. Tiše, zahalena tmou příchází princeznina společnice a odvádí neposlušnou vladařku zpět do paláce. Jen zmizí, objeví se na trhu tajemný muž. Je to čaroděj, který se dověděl o kouzelné lampě plnící všechna přání. Dle věštby ji ale může vynést z jeskyně pokladů jen člověk s čistou duší. A právě takový je Aladin. Kouzelník ho budí a pomocí kouzelné hole ho přinutí, aby šel s ním.
V jeskyni pokladů, kam Aladina dovedl se Aladin obdivuje nádheře perel, diamantů, zlatých sošek i peněz. Když najde lampu, chce ji trochu vyleštit. Když to ale udělá, z lampy se vynoří Džin a nabízí mu své služby. Tak poznává Aladin, jakou má lampa moc. Nechává se odnést do paláce princezny Šíriah, a tam se uchází o její ruku převlečen za vznešeného prince. Princezna ho ale odmítá. Stýská se jí po veselém chlapci z trhu. Aladin nakazuje Džinovi, aby mu zařídil její lásku. To jediné však Džin odmítá. Lásku si musí každý získat sám. Aladin nedbá a totéž si přeje pomocí kouzelného prstenu. Princezna ho poznává. Na černém mraku přilétá čaroděj, a v nestřeženém okamžiku uzme lampu. Džin teď musí sloužit jemu. Přikazuje mu, aby odnesl princeznu do jeho černého paláce. Aladin je tam pronásleduje pomocí posledního přání, které mu může splnit prsten.
V černém paláci vyzývá čaroděje na souboj. S čárami a kouzly se to však zle bojuje. Když už se zdá, že je vše ztraceno, poradí Aladinovi Džin, aby zlomil hůl, kterou se čaroděj brání. Aladin to vykoná a zlomí tak i černou a špatnou moc, kterou ten zloduch vládne. Za dobrou službu propouští Džina z moci lampy. Když však políbí princeznu …
Jsme zase zpět na trhu. Končí pohádka. Aladin ji vyprávěl dětem i dospělým. Zapadá slunce a všichni se rozchází. Aladin zůstane sám. I jemu je líto, že se mu vše jen zdálo. Ale co to? V ruce má opravdu prsten. Je to jen bezcenná cetka. Aladin ji zahodí … a v tom okamžiku se blíží průvod. Dobré srdce a statečnost budou přeci nakonec odměněny. Nebyl to sen, a princezna si opravdu přichází pro svého Aladina.
Věřte, nevěřte, přesně takhle mi to vyprávěl ten šibal z trhu. Myslím, že to mohlo být i jinak, ale věřte pohádkám, hlavně, když je vypráví takoví sedmilháři, jako byl Aladin …
|
