• E-MAIL:
divadlo.usti@operabalet.cz
marketing@operabalet.cz
(rezervace, vstupenky)

• NAŠE ADRESA:
  Lidické náměstí 10
  Ústí nad Labem
  400 01

• IČO: 22774289
  DIČ: CZ22774289

MAPA:

---

ZVEME VÁS NA:

---

   

NAŠI PARTNEŘI:

Petr Jonáš: Historie opery ústeckého divadla Za více než 45 let ústecké opery a baletu prošla divadlem celá řada vynikajících uměleckých osobností. Rozsah této publikace nedovoluje věnovat dostatečný prostor všem těmto umělcům, ani oněm ostatním, jejichž jména se sice neuvádějí na programech, ale bez nichž by divadlo nebylo divadlem. K významným osobnostem ústecké poválečné opery patří bezesporu její zakladatel a první šéf Josef Bartl. S dirigentem a dramaturgem Václavem Noskem vybudoval v krátké době soubor schopný interpretovat i nejnáročnější repertoár. Téměř na všech inscenacích v prvních sezónách se podíleli režisér Rudolf Jedlička a výtvarník Karel Rendl.      Po třech sezónách R. Jedlička opustil Ústí a odešel do Prahy. Na další dvě sezóny převzal jeho funkci Rudolf Málek. Svou činnost opera zahájila v roce 1946 premiérou Smetanova Dalibora a následovaly premiéry Rossiniho Lazebníka sevillského, Dvořákovy Rusalky, Smetanovy Hubičky a Prodané nevěsty, Verdiho Traviaty, Pucciniho Toscy, Janáčkovy Její Pastorkyně a další. Soubor obsadil J. Bartl zkušenými sólisty, které znal ze svých bývalých angažmá a soubor doplnil o mladé talentované umělce. Sólistický ansámbl tvořily M. Cholevová, K. Janečková, D. Jehličková, V. Kolářová, H. Lexová a M. Rathauská, altistky M. Je-chová, L. Lesmmanová, M. Štréblová a J. Temníková, tenoristé L. Ha-vlák, J. Hlavsa, A. Jeřábek, O. Krčka, M. Milstejn, Z. Zouplna, barytonisté J. Hermách, J. Mikula, F. Zavřel a basisté J. Boublík, B. Chmiel, V. Martin, S. Maiser a Z. Snaiberk a později sopranistky L. Hanušova, H. Martinova, tenorista F. Kuna, barytonista R. Paleta a basisté St. Hejduček, S. Ulrych a VI. Zapletal.     Koncem sezóny 1951-1952 odchází J. Bartl do Košic a V. Nosek do Brna. DIPLOM DIVADELNÍ ŽATVA 1951-1952 foto: Počátkem sezóny 1952-1953 nastupuje na místo šéfa opery Jaroslav Budík a o dvě sezóny později Oldřich Lapka. Dramaturgii přebírá Joza Mikula. Nastupuje také režisérka Ludmila Svobodová a o rok později režisér Josef Šrámek, sólistický soubor je doplněn o sólistky R. Kohoutovou a A. Mikovou, tenoristy F. Helenského, J. Hlubka, O. Lindauera a basistu K. Petra. Nejvýznamnějším dramaturgickým počinem období 1951-1956 bylo uvedení cyklu Smetanových oper na jaře r. 1954- S výjimkou Libuše bylo v městě na Labi uvedeno celé Smetanovo dílo. O vynikající úrovni ústecké opery svědčí i to, že získala v DIPLOM DIVADELNÍ ŽATVA 1955 foto: letech 1948, 1950, 1952 a 1954 vítězství v celostátní soutěži Divadelní žatvy.     Vrcholem desáté operní sezóny bylo nastudování Mozartovy opery Cosi fan tutte. Ta byla v červnu 1956 vysílána Československou televizí přímým přenosem z divadla Jiřího Wolkera v Praze. Po tříletém vedení košické opery se v roce 1956 vrací zpět do Ústí jako šéf opery Josef Bartl. Jeho první inscenací je Krútňava. Premiéry se zúčastnil i skladatel Eugen Suchoň. V témže roce vyjíždí ústecká opera poprvé do zahraničí. Má namířeno do Saska. V Drážďanech uvádí dvě představení Smetanovy Prodané nevěsty. O rok později je z pražského televizního studia vysílána divákům ústecká inscenace Donizettova Nápoje lásky, nastudované dirigentem Viktorem Málkem. V roce 1961 je z ústeckého divadla vysílán v přímém přenosu Verdiho Maškarní ples, nastudovaný opět Viktorem Málkem. Na přelomu let padesátých a šedesátých působila v Ústí řada umělců, kteří se později stali významnými osobnostmi nejpřednějších operních scén. Byli to především dirigenti Josef Bartl a Viktor Málek a sólisté Alena Mikova, Naděžda Kniplová, Drahoslava Královcová, Lubomír Havlák, Oldřich Lindauer a Vilém Přibyl. Odchodem J. Bartla do Národního divadla končí jedna z významných epoch ústecké opery a po dobu dvou let není křeslo šéfa opery obsazeno.     V Ústí se vedle kmenových dirigentů Viktora Málka a Borise Joneše střídají hostující dirigenti Rudolf Vašata a Přemysl Charvát. Významné je v tomto období angažování vynikajícího režiséra Jiřího Fidlera. Nastoupil v roce 1959. O rok později (1960) nastoupil do opery barytonista Václav Zítek a roku 1961 sopranistka Květa Koníčková. Tito sólisté se svými nezapomenutelnými uměleckými výkony výrazně zapsali do historie ústecké opery.     Na začátku sezóny 1962-1963 byl jmenován šéfem opery František Vajnar a tím okamžikem nastává jedno z nejvýznamnějších období ústecké opery. Ve své prvé sezóně připravuje František Vajnar sám všechny operní inscenace a ještě k tomu přestudovává kmenový repertoár. Jeho nejbližšími spolupracovníky jsou dirigent Miroslav Homolka, sbormistr a dirigent Jaroslav J. Wolf, režisér Norbert Snítil, výtvarník scény Vladimír Landa a výtvarnice kostýmů Růžena Brychtová. Vajnar, Snítil, Landa a Brychtová vytvářejí vynikající tým, který se podílí na všech významných inscenacích. Nejvýznamnější z nich jsou Macbeth, Don Giovanni, Káťa Kabanová, Boris Godunov, Libuše, Její Pastorkyňa, Komedianti, Ariadna na Naxu, Žebrácká opera, Fidelio a Tristan a Isolda.     Počínaje sezónou 1968-1969 rozšiřuje ústecká opera pravidelně svůj repertoár o operetní tituly. Nejúspěšnější z nich Cikánský baron, dosáhl téměř sta repríz. S velkým úspěchem se setkaly i inscenace Netopýra, Ohňostroje, Veselé vdovy a Polské krve. Kromě inscenačního týmu se František Vajnar opírá o výborné sólisty: K. Janečkovou, H. Bohmovou, K. Koníčkovou, R. Kohoutovou, J. Krasovou. Ve výčtu nesmí chybět ani L. Prylová, L. Hanušová, L. Salabová, L. Škorpilová, M. Štréblová, F. Helenský, F. Kuna, M. Jelínek, V. Mach, M. Novák-Markov, V. Zítek, Jiří Endršt, Vl. Zapletal, St. Hejduček, R. Horák a I. Prokop. Vajnar angažuje další tenoristy L. Lóbla, J. Škodu a K. Bíma. Bím spolu s Janečkovou, Koníčkovou, Krasovou, Štréblovou, Škorpilovou, Prylovou, Hejdučkem, Zítkem, Horákem a Zapletalem se stávají základními pilíři Vajnarových inscenací. Za Vajnarovy éry k nejvýznamnějším mimoústeckým událostem patří zájezd opery do Švýcarska a Itálie s Mozartovým Donem Giovannim v roce 1968 a uvedení Verdiho Requiem na nádvoří Malé pevnosti v Terezíně v letech 1965-1969. Ke konci Vajnarova ústeckého působení jsou angažováni dirigent Fr. Babický, tenorista V. Kvarda a J. Pavlíček a barytonista E. Tůma, M. Smyčka a F. Havelka. V. Zítek odchází do Národního divadla v Praze. V roce 1974 je angažován do Národního divadla i František Vajnar. Tím končí dvanáctileté období ústecké opery.      Současně odchází Fr. Babický do Liberce a v Ústí zůstává jako jediný dirigent a sbormistr J.J. Wolf. Po Vajnarově odchodu nastupuje do funkce šéfa opery dirigent Petr Vronský. Ve svých osmadvaceti letech se stává nejmladším operním šéfem v republice. V prvním roce svého působení připravuje nové inscenace Rusalky a Rigoletta, přestudovává Carmen a přebírá některé Vajnarovy inscenace. Brzy po nástupu obnovuje tradici koncertů divadelního orchestru. Inscenační týmy tvoří i nově angažovaní dirigenti Josef Kubica, Stanislav Macura, po jeho odchodu do Olomouce Petr Jonáš a v době angažmá P. Jonáše v Istanbulu anglický dirigent Graham Buckland. Režiséry opery jsou Norbert Snítil a Josef Novák. Výtvarníkem scény je Vladimír Landa a po jeho odchodu do Budějovic Ivo Zídek ml. a výtvarnicí kostýmů Růžena Brychtová. P. Vronský také výrazně omlazuje sólistický ansámbl. Ústeckému publiku se postupně představují sopranistky Alina Farná, Natálie Románová, Jitka Slavíčková a Jitka Soběhartová, altistky Hana Kundertová, Jana Scholzeová, tenorista Karel Sádek, Karel Kalaš a Jiří Železný, barytonisté Richard Haan a Miloš Krejčí, basista Jaromír Vavruška a Vitalij Bíma. Za pět let svého ústeckého působení P. Vronský nastudoval řadu operních titulů a dosáhl znamenitých výsledků. K největším patří bezesporu československá premiéra Donizettiho Roberta Devreux, hraná na ústecké scéně pod názvem Královnin prsten. Později operu natočil P. Vronský v plzeňském rozhlase, a to s ústeckými sólisty, sborem a Plzeňským rozhlasovým orchestrem. Pozoruhodného ohlasu dosáhly zejména opery Turandot, Růžový kavalír, Piková dáma, Dvě vdovy, Příhody lišky Bystroušky a Figarova svatba. V roce 1979 P. Vronský ústeckou scénu opouští. Čeká jej Brno.      Rok 1979 je ve znamení režiséra Norberta Snítila. Je jmenován šéfem opery a uvádí se novým dramaturgickým počinem - uvedením Suková a Zeyerova melodramatu Radúz a Mahulena ve spolupráci s mosteckou činohrou. Norbert Snítil angažuje šéfdirigenta Jana Zbavitele. Dochází k dalším změnám. Petr Jonáš odchází do Istanbulu a dirigentem se stává Jan Doležal. Po odchodu J. Doležala do Českých Budějovic se taktovky ujímá Miloš Krejčí. N. Snítil angažuje nového sbormistra Michaela Lorence a Jaroslav J. Wolf se již věnuje pouze dirigování. V inscenačních týmech se spolu jako režiséři střídají N. Snítil a J. Novák. Změnám ale není konec. I. Zídek ml. odchází do Prahy a na jeho místo nastupuje výtvarník Vladimír Šrámek a po odchodu R. Brychtové do NSR nastupuje výtvarnice Dana Svobodová.     Počátkem 80. let se s operou loučí čtyři vynikající sólisté, kteří věnovali ústecké scéně celý svůj umělecký život - sopranistky Karla Janečková a Jarmila Krasová, altistka Marie Stréblová a tenorista Karel Bím. Praha ústecké scéně odlákala sopranistku Jitku Soběhartovou a do Olomouce odchází barytonista Richard Haan. Norbert Snítil angažuje nové sólisty: sopranistku Blanku Beranovou, Ilonu Bedrnovou, Miluši Ostatnickou, altistku Miroslavu Kalašovou, tenoristy Jiřího Davida, Vojtěcha Filipa, barytonistu Vratislava Kříže a basistu Jiřího Endršta. Vrcholem Snítilovy tvůrčí éry se stává Janáčkova Káťa Kabanová. Patří k nejvýznamnějším inscenačním úspěchům Snítilovy mimořádné režisérské dráhy. Snítilova dramaturgická koncepce vrcholí skvělou inscenací Gerschwinovy opery Porgy a Bess. Mimořádnou pozornost ale vzbudily i inscenace Fausta, Toscy a Bludného Holanďana. Po dvacetiletém angažmá v ústecké opeře odchází v roce 1984 Norbert Snítil do Liberce.      Po Snítilově odchodu do Liberce v roce 1984 je šéfem opery jmenován dirigent Petr Jonáš. Jeho nejbližšími spolupracovníky se stávají dirigenti Jan Zbavitel, Miloš Krejčí, sbormistr a dirigent Michael Lorenc, režisér Josef Novák a výtvarníci Vladimír Šrámek a Dana Svobodová. V roce 1985 odchází J. Zbavitel do Brna, ale z angažmá v Ankaře se vrací dirigent J. J. Wolf. Po odchodu M. Lorence do Prahy v roce 1988 přebírá J. J. Wolf i vedení sboru. V druhé polovině osmdesátých let se s operou loučí vynikající sólista a dlouholetý člen ústecké scény basista Vladimír Zapletal, do Prahy odchází tenorista Vojtěch Filip, barytonista Vratislav Kříž a basista Vitalij Bíma. Liberec se stává cílem tenoristy Jiřího Davida. Sopranistka Jitka Slavíčková odchází učit na konzervatoř do Teplic. Petr Jonáš postupně angažuje nové sólisty: sopranistky Zdenu Kloubovou, Emilii Lorencovou, Hanu Jonášovou, altistku Věru Páchovou, tenoristu Pavla Ingeliho, barytonisty Dalibora Tolaše, Jaromíra Březinu, Petra Matuzska, Vojtěcha Nalezence a basistu Ladislava Mlejnka.     Jonášova éra je předznamenána nutností přijmout na dlouhých pět let rekonstrukci divadelní budovy. Opera přechází do nedalekého Domu kultury. V posledních dvou letech před uzavřením divadla jsou na repertoáru skvosty operní literatury: počínaje premiérou Její Pastorkyně a konče premiérou Rusalky. Z dalších premiérových inscenací se s největším ohlasem setkaly Offenbachovy Hoffmanovy povídky, Pucciniho Bohéma a Orffova Chytračka. Ale nejvýznamnějším počinem bylo uvedení dvou československých premiér. Diváci shlédli Verdiho Loupežníky a Donizettiho operu Marie Stuartovna. Koncem roku 1986 připravila opera k 40. výročí svého vzniku slavnostní cyklus představení, ve kterých hostovali významní umělci - někdejší členové ústecké opery sólisté Naďa Kniplová, Jitka Soběhartová, Natálie Románová, Václav Zítek a dirigent Petr Vronský.      Se svým divadlem se opera na pět let rozloučila slavnostním představením Prodané nevěsty a vzápětí začala hrát v upraveném divadelním sále Domu kultury. První premiérou v náhradním provozu byly dvě jednoaktové opery - Máchova Polapená nevěra a Martinů Ženitba. Svým způsobem provizorní podmínky neubraly souboru na kvalitě. Inscenace těchto děl byla tak úspěšná, že za ně ústecká opera získala hlavní cenu v Divadelní žatvě 1987. Poslední významnou událostí v Jonášově éře je úspěšný zájezd operního souboru do Dánska v roce 1989, kde ústečtí uvedli Mozartovu operu Don Giovanni a Figarovu svatbu, nastudované v italském originálním textu a koncert z Mozartova díla. Po návratu z Dánska náhle umírá vynikající ústecký sólista tenorista Jiří Železný. Začátkem roku 1990 odchází Petr Jonáš z funkce šéfa opery a je jmenován ředitelem Státního divadla.      Po Jonášově odchodu se opery ujímá dirigent J. J. Wolf. Na začátku sezóny 1990-1991 je do funkce šéfa opery jmenován dirigent Václav Urban a od roku 1991 je řízením opery opět pověřen J. J. Wolf. Sólisté Zdena Kloubová a Dalibor Tolaš odchází do Plzně. Blanka Beranová a Emilie Lorencová směřují na Moravu, do Olomouce. Do ústecké opery nastupuje sopranistka Ivana Hybešová a dirigent Jan Boucher. Změnám však není ještě konec. Režisér Josef Novák směřuje do Brna a do opery se vrací jako režisér a dramaturg Norbert Snítil. Bohužel v červnu 1991 Norbert Snítil náhle umírá. Začátkem nové sezóny nastupuje jako režisér Rudolf Málek. Nejúspěšnějšími premiérami Wolfovy a Urbanovy éry jsou Smetanovy Dvě vdovy a Verdiho Rigoletto. Operní soubor dosahuje úspěchů také v zahraničí. Ve Finsku Smetanovou Hubičkou a v Belgii i v Dánsku Mozartovou Figarovou svatbou. Od r. 1990 vystupuje operní soubor pravidelně v saské Zittau.     V roce 1992 nastupuje do funkce šéfa opery František Babický a sbormistrem se stává prof. Tomáš Fiala. Koncem sezóny 1991-02 odchází jedna z nejvýznamnějších osobností ústeckého divadla, sólistka Květa Koníčková. Od začátku sezóny 1992-93 se operní soubor připravuje na přechod do rekonstruované historické budovy. Orchestr je doplněn na plný stav. Především do smyčcových skupin jsou angažováni umělci z Ruska. Do operního souboru nastupuje sólistka Anna Ostrovská a korepetitorka Natalie Buloševičová. Pro znovuotevření divadla je připravován festival zahájený Smetanovou Prodanou nevěstou a ukončený Mozartovou Figarovou svatbou.     O otevření divadla však vznikne spor, který je ukončen odvoláním Petra Jonáše z funkce ředitele divadla a následným zrušením slavnostní premiéry. Petr Jonáš zůstává ve funkci dirigenta. Neotevřením divadla ve stanoveném termínu 17.12.92 přichází opera o domácí scénu. Nájem v kulturním domě je ukončen k 31.12. a divadlo uvádí svá představení pouze na zájezdech. To má za následek i skutečnost, že v sezóně 92-93 není žádná premiéra. Koncem sezóny odcházejí sólisté Hana Jonášová, Ladislav Mlejnek a Jiří David a počátkem sezóny 93-94 sbormistr Tomáš Fiala a sólisté Miluše Ostatnická a Vojtěch Nalezenec.     V květnu 1993 se stává ředitelem divadla Josef Novák, který se současně vrací k režisérské činnosti. Se začátkem sezóny 93-94 se do ústecké opery po letech vrací i dirigent Miroslav Homolka. V průběhu sezóny jsou angažováni sólisté Jarmila Mrkusová, Stanislava Moravová, Daniel Hůlka, Damir Bassyrov a korepetitorka Irina Kondratěnko. Ke znovuotevření divadla dochází až 8.října 93 slavnostním koncertem. Prvním představením je Smetanova Prodaná nevěsta. 15.10.93 je premiéra Pucciniho Toscy. Premiérou Straussovy operety Netopýr 31.12.2003 se obnovuje tradice odpoledních silvestrovských představení. Na obsazení následující inscenace, kterou je Tajné manželství D.Cimarosy , se podílejí domácí a mladí finští sólisti. Ve finském obsazení je opera uvedena i na scéně Stavovského divadla v Praze. Další inscenací je Mozartova Figarova svatba a sezóna končí premiérou Bizetovy Carmen. V roce 1994 opera opět vyjíždí do zahraničí. S Tajným manželstvím do Finska a s Figarovou svatbou do Belgie.     Na konci sezóny 93-94 odchází z funkce dirigenta Petr Jonáš. V září 94 nastupují sólisté Magda Černá a Tomáš Fiala a odchází dlouholetý korepetitor Jan Zimmel. 16.12.1994 je v české premiéře uvedena jedna z částí Pucciniho Triptichu Sestra Angelica spolu s Leoncavallovými Komedianty. Inscenace, která je později uvedena i v Národním divadle v Praze, patří k nejvýznamnějším dramaturgickým i interpretačním úspěchům funkčního období šéfa opery F.Babického. V sezóně 94-95 následují ještě premiéry opery Tajemství B.Smetany a operety F.Suppé Boccacio. I další dvě premiéry zahajující sezónu 95-96 jsou operetní. V říjnu 95 je uvedena Kálmánova Čardášová princezna a v listopadu Burghardův Ohňostroj, tentokrát uvedený ve verzi s doprovodem dvou klavírů. Koncem sezóny 94-95 odcházejí sólisté Magda Černá a Tomáš Fiala a korepetitorka Irina Kondratěnko, počátkem další sezóny Anna Ostrovská a Daniel Hůlka. V prosinci 95 odcházejí do důchodu dlouholetí vynikající sólisté ústecké opery Ludmila Grošová a Miroslav Smyčka. V únoru 96 je premiéra Mozartovy opery Don Giovanni, se kterou následně operní soubor hostuje v Brusselu a Antwerpách.     V květnu 1996 rezignuje Josef Novák na funkci ředitele divadla a zůstává ve funkci režiséra. V době příprav na premiéru Verdiho Maškarního plesu odchází i z funkce režiséra. Režii Maškarního plesu přebírají Peter Maťo a Ondrej Šoth. Premiéra se uskuteční 14.června 1996. Inscenace má jepičí život a spor o autorská práva dlouhotrvající soudní dohru. Koncem června odchází z funkce šéfa opery František Babický, který nadále zůstává ve funkci dirigenta a odchází dirigent Václav Urban . Novým šéfem opery je jmenován Paul Mauffray. V srpnu 1996 angažuje dirigenta Tvrtka Karloviče, který přebírá i funkci sbormistra. V půlročním funkčním období P. Mauffrayho je uvedena premiéra inscenace Pucciniho Toscy . Úspěch inscenace je umocněn hostováním Petera Dvorského v roli Cavaradossiho 3.února 96. Následují premiéry Nedbalovy Polské krve, Dvořákova Čerta a Káči a Straussova Netopýra. V prosinci 1996 dochází k další změně a šéfem opery se stává Trevis Hatton. Šéfovské období T.Hattona trvá devět měsíců.     V lednu 96 je v netradičním režijním pojetí Petera Ma´ta uvedena Verdiho opera Rigoletto. Režisérské přeinterpretování opery, ve kterém se z vévody stává dirigent a z z hlavního hrdiny kustod orchestru, se setkává s příznivým ohlasem u kritiky a s rozpaky u operního publika. Další dvě premiéry z konce sezóny 96-97, Verdiho Troubadour a Pucciniho Madame Butterfly jsou inscenovány tradičním způsobem a mají velmi dobrý divácký ohlas. V květnu 1997 nastupuje sólista sólista Michal Klamo a v srpnu 1997 sólista Jaroslav Kovacs. V září 1997 je šéfem opery jmenován Lubomír Havlák. Své funkční období zahajuje úspěšnými inscenacemi Verdiho Traviaty a Gounodova Fausta a Markétky. Koncem února 1998 odchází z funkce dirigenta František Babický a v červnu 98 sólista Damir Bassirov.     V září 1998 je angažován dirigent Norbert Baxa. První jím nastudovanou inscenací je Dvořákův Jakobín, uvedený v premiéře 10.října 1998. V dalších premiérách sezóny 98-99 jsou uvedeny inscenace opery Fidelio L.van Beethovena a Pucciniho opery Bohéma. V prosinci 98 je T.Karlovič uvolněn z funkce sbormistra a zůstává ve funkci dirigenta. Současně je angažován sbormistr Michael Keprt. Koncem sezóny 1998-99 jsou angažováni sólisté Anna Janotová a Radek Krejčí. V srpnu 1999 odchází z funkce šéfa opery Lubomír Havlák a šéfem opery je jmenován Norbert Baxa. V říjnu 1999 odchází z funkce sbormistra M.Keprt a je angažován sbormistr Pavel Baxa.     Začátek sezóny 1999-2000 je ve znamení 90.výročí divadla. V jubilejní den 21.září 1999 je premiérou Mozartovy Kouzelné flétny zahájen festival, který je ukončen 24.9.99 provedením IX.symfonie L.van Beethovena. Následuje premiéra Straussovy operety Noc v Benátkách a výrazně úspěšná premiéra Janáčkovy Lišky Bystroušky, se kterou následně operní soubor hostuje v Národním divadle v Praze a na Janáčkově festivalu v Hukvaldech. V lednu 2000 je angažován sólista opery Alexander Proklov. V dubnu 2000 je premiéra Donizettiho Nápoje lásky. V červnu 2000 je zahájen 1.ročník mezinárodního operního kursu, který divadlo pořádá s The University of British Columbia z kanadského Vancouveru. V rámci kursu je nastudována opera W.A.Mozarta Zahradnice z lásky, která je po ústecké premiéře uvedena i ve Stavovském divadle v Praze. S koncem sezóny odchází dlouholetý přední sólista ústecké opery Jaromír Vavruška. První premiérou sezóny 2000-2001 jsou Hoffmannovy povídky J.Offenbacha. V prosinci 2000 následuje premiéra operety F.Lehára Země úsměvů. Nejvýraznějším úspěchem sezóny je ústecká premiéra opery B.Martinů Hry o Marii. S výborným ohlasem se setkává i následující premiéra Dvořákovy Rusalky.     Sezóna 2001-02 je zahájena českou premiérou opery R.Warda Hon na čarodejnice. Inscenace je nastudována ve spolupráci s The University of British Columbia v mezinárodním obsazení inscenačního týmu a sólistů Premiéra se uskuteční 21.9.01 za účasti autora opery. Počátkem sezóny jsou angažováni sólisté Martin Matoušek, Nikolaj Nekrassov a korepetitorka Irina Lorents. Po prosincové premiéře Kálmánovy operety Hraběnka Marica následuje v lednu 2002 nejúspěšnější premiéra sezóny Čajkovského Eugen Oněgin. V dubnu 2002 je v české premiéře uveden muzikálu P.Burkharda a M.Spohra Kocour Sklíčko. V květnu 2002 hostuje operní soubor s představením Pucciniho Bohémy v Seville. Premiéry inscenace, která je finančně podpořena švýcarskou nadací Pro Helvetia, se účastní autor M.Spohr. Představení se nesetkají s očekávaným ohlasem a muzikál je předčasně stažen z repertoáru.  V květnu 2002 hostuje operní soubor s představením Pucciniho Bohémy v Seville. V rámci mezinárodního operního kursu je v červnu 2002 uvedena Massenetova Manon. Koncem sezóny odchází sólista J.Nečesaný.     Sezóna 2002-03 je zahájena premiérou Smetanovy Prodané nevěsty. Inscenace je scénicky koncipovaná i pro uvádění na volném prostranství, konkrétně na Staroměstském náměstí v Praze, kde má být uvedena 28.září 2002. Pražské představení však na poslední chvíli pořadatel odříká. V prosinci 2002 je již tradičně uvedena operetní premiéra, tentokrát Hervého Mam´zelle Nitouche. V koprodukci s Alber Concert München a Komorní operou Praha je uvedena Händelova opera Xerxes. Premiéra má úspěch a inscenace je s pozitivním ohlasem uváděna v řadě měst Německa a Švýcarska. 2.února 2003 uvádí ústecká opera Čajovského Eugena Oněgina na festivalu Opera 2003 v Národním divadle v Praze. Inscenace získává čestnou cenu Libušku laické poroty. V březnu 2003 vyjíždí operní soubor na třínedělní zájezd po Holandsku. Uvádí zde Kálmánovu Hraběnku Maricu, kterou pro turné přestudoval do němčiny. S mimořádným ohlasem se setkává květnová premiéra Verdiho Aidy. V červnu 2003 odchází sólista M.Klamo.     První polovina sezóny 2003-04 je ve znamení operety. 7.listopadu je v premiéře uvedena populární Frimlova Rose Marie a vzápětí je v koprodukci s holandskou agenturou Supierz Atist Management nastudována v německém originálním textu Straussova opereta Netopýr, se kterou operní soubor vyjíždí koncem prosince na pětinedělní zájezd po Holandsku a Belgii. Premiéra se koná 28.prosince 2003 v Haagu. Počátkem února 2004 hostuje operní soubor v osmi německých městech s představením Händelova Xerxe. 25.března 2004 je premiéra dvou jednoaktových oper G.Pucciniho Plášť a Gianni Schicchi a 28.května premiéra opery W.A.Mozarta Don Giovanni. V červnu 2004 operní soubor opět hostuje s představením Händelova Xerxe v Německu.     Sezónu 2004-05 zahajuje operní soubor již koncem srpna uvedením opery P.I.Čajkovského Eugen Oněgin v německém Bad Elster. 3.září 2004 uvádí v rekonstruovaném areálu Letního kina Verdiho operu Aida. Hlediště pro 4 500 návštěvníků je zcela vyprodané a představení má mimořádný úspěch. 24.Září 2004 je premiéra operety J.Strausse Netopýr, nastudované v českém jazyce. Koncem listopadu 2004 hostuje operní soubor s operou Ch.F.Gounoda Faust a Markétka v šesti městech Holandska a Belgie. 17.prosince 2004 je premiéra opery A.Dvořáka Čert a Káča, uvedené v rámci projektu "Rok české hudby se zaměřením na dětského diváka".  V lednu 2005 hostuje operní soubor  s představením Händelova Xerxe v Německu a Švýcarsku. 8.dubna 2005 je premiéra operety J.Strausse Cikánský baron. . V květnu 2005 uvádí operní soubor Gounodova Fausta a Markétku v německém Bad Elster. 27.května 2005 je premiéra Pucciniho opery Tosca. 10.června 2005 je Tosca uvedena v Letním kině. V rámci 6.ročníku Mezinárodních operních kursů, pořádaných ve spolupráci s The University of British Columbia z kanadského Vancouveru je 17.května 2005 uskutečněna premiéra Mozartovy opery Cosi fan tutte. 1.července 2005 je tato inscenace uvedena ve Stavovském divadle v Praze. Na závěr sezóny ve dnech 15. a 16.července hostuje operní soubor s představením Čajkovského Eugena Oněgina na operním festivalu Loketské kulturní léto.     Představení v Ústí nad Labem využívají pravidelně návštěvníci z celého Ústeckého kraje i ze zahraničí. 25.listopadu 2005 je premiéra Verdiho opery Rigoletto. S koncem roku 2005 odchází sólista A.Proklov. Další premiérou sezóny 2005/6 je opereta Fr.Lehára Paganini, uvedená 20.ledna 2006. Následně je inscenace Paganiniho přestudovaná do němčiny a v březnu 2006 ji operní soubor uvádí v 15 německých městech. V květnu 2006 hostuje operní soubor s představením Händelova Xerxe v Bayreuthu.  19.května 2006 je premiéra Mozartovy opery Figarova svatba, nastudovaná v koprodukci s HAMU Praha a Pražskou komorní operou. 7.ročník Mezinárodních operních kursů je ve znamení výročí 250 let narození W.A.Mozarta. V červnu 2006 jsou s kanadskými sólisty uvedeny Mozartovy opery Don Giovanni a Figarova svatba. V závěru sezóny v červenci 2006 hostuje operní soubor s inscenacemi  Eugen Oněgin a Don Giovanni na operním festivalu v Lokti a představením Aidy v letním divadle na Konopišti.

POZOR! VÁŽENÍ DIVÁCI, OMLOUVÁME SE, ALE  Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ JE PŘEDSTAVENÍ  LOUSKÁČEK 9. 12. 2024 V 18.00 HODIN PŘELOŽENO. NÁHRADNÍ TERMÍN 30. 12. 2024 V 18.00 HODIN. VSTUPENKY ZŮSTÁVAJÍ V PLATNOSTI.  POKUD VÁM TERMÍN NEVYHOVUJE, VSTUPENKY LZE VRÁTIT NA PŘEDPRODEJNÍCH MÍSTECH. DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ.

© 2024 Severočeské divadlo, design & code by Marek Russ